Článek
Role Sovětského svazu za druhé světové války byla dlouho přepisována minulým režimem. Když se najednou mohou dějiny vykládat svobodně a objektivně, hrdinští osvoboditelé dostávají trochu jiné obrysy. Rabování, masové znásilňování, vraždy nebo únosy. Nic z toho nebylo výjimkou. Těmito neslavnými činy byla naopak Rudá armáda proslulá. Jako bonus k nám přinesla rudou diktaturu komunismu. Proto je na místě se ptát, proč by zde vlastně nějaké památníky rudoarmějců měly stát a nakolik jim máme být vděční?
Nezapomínejme, kdo 2. světovou válku rozpoutal
Často se zapomíná zmiňovat, kdo vlastně rozpoutal největší světový vojenský konflikt v dějinách. Bylo to totiž nacistické Německo spolu se SSSR, když v září 1939 napadlo Polsko. Společně si rozparcelovaly Evropu a vypadalo to na idylické partnerství, dokud Hitler nebyl rychlejší a dosavadního spojence nenapadl. Pro Sověty proto oficiálně začala druhá světová až 22. června 1941, když jim začalo jít o krk. Do té doby s Hitlerem žádný problém neměli.
Molotov podepisuje německo-sovětskou smlouvu o neútočení. Za ním je vidět Ribbentrop a Stalin. Osud Polska a Pobaltí tím byl zpečetěn.
Zkreslený výklad dějin používá i současná kremelská propaganda. Zmiňování zbytečně vysokých ztrát nebo válečných zločinů je nežádoucí. Naopak se široce čerpá z neostalinistické historie. Ruské válečné blouznění neustále připomíná jen sebeobětování a slávu. O tyto lži dosud Rusko opírá své velmocenské ambice. A památníky sovětských vojáků do této skládanky zapadají.
Od začátku bylo jasné, že o osvobození nepůjde
Když Hitler Sovětský svaz napadnul, Stalinovi už nezbývalo nic jiného, než bojovat. Když se Rudé armádě začalo dařit a situace na východní frontě se obracela, Stalin vše pojal pragmaticky a zároveň s „bojem proti nacismu“ začal realizovat plány na ovládnutí Evropy. Druhou světovou válku tak využil k rozšíření komunistického moru. Evropu chtěl obsadit a podrobit, ne osvobodit. Zápas mezi Hitlerem a Stalinem tedy neměl žádného zástupce dobra, pouze zla. Oba byli zločinní diktátoři s touhou ovládnout celý svět a neváhali posílat na smrt miliony lidí.
Četné válečné zločiny
Hned, co se Rudá armáda dostala za hranice Sovětského svazu, začala se chovat doslova jako na dobytém území. To hlavní, co vojáky zajímalo, byl alkohol, jakékoliv ženy, které by mohli znásilnit a majetek, který by mohli zchvátit. Mizely celé sklady nebo továrny, které byly odváženy do SSSR jako válečná kořist. A to také z území bývalého Československa. Zrůdnost znásilňování žen pak neomlouvají ani výmluvy, že šlo o mstu za utrpení sovětských civilistů během nacistické operace Barbarossa. Takové kolektivní přenášení viny je nepřípustné. Navíc byly rudoarmějci v Polsku znásilněny i ženy propuštěné z koncentračních táborů.
Památník maršála Koněva, který donášel Stalinovi a dopustil se válečných zločinů, nechali zástupci městské části nakonec úplně odstranit
Odvlékání nepohodlných do gulagů
Spolu s jednotkami 1. ukrajinského frontu přišly na naše území také speciální oddíly sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš. Její příslušníci následně násilím odvlekli do SSSR minimálně tisíc československých občanů, kteří do prvorepublikového Československa utekli před bolševiky. Mezi nimi byl například československý armádní generál Sergej Vojcechovskij, který se za první světové války přidal k československým legiím a bojoval v ruské občanské válce proti bolševikům. Naprostá většina odvlečených pobyt v sibiřských táborech nucených prací nepřežila.
Vděční mohli být hlavně komunisté
Začíná být proto čím dál více jasné, z jakého důvodu byly budovány památníky rudoarmějců. Nikoliv jako vděk za osvobození, protože o to v pravém slova smyslu nešlo. Slouží totiž jako projev vděku tehdejších komunistů a také pro oslavu sovětské expanze do zemí střední a východní Evropy. Ani za jedno z toho však už dnes vděční nejsme a takové pomníky nepotřebujeme. A nezastíní to ani fakt, že Stalin pomohl porazit svého dřívějšího spojence Hitlera.
Ani v Polsku nezapomněli na sovětské zločiny a památníky Rudé armády se stávají terčem útoků
Totalitní režim, kterým Sovětský svaz nahradil nacismus, totiž nebyl o nic méně zrůdný. Namísto frází a pomníků z dob komunismu je třeba připomínat svědectví pamětníků, která jsou často zcela rozdílná a rudoarmějce tak idylicky nelíčí. Toto téma by se dalo uzavřít známými slovy písničky Karla Kryla: „Boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki, spasibo bolšoje, nikogda ně zabuděm, nikogda ně zabuděm!“ Opravdu totiž nikdy nezapomeneme. A to ani na odvrácené stránky příchodu Rudé armády.
