Článek
Muž v tramvaji se potí, třese se a mluví nesrozumitelně. Motá se a drží se tyče. Lidé kolem se odtáhnou. Někdo protočí oči. Nikdo nic neřekne.
Jenže on možná vůbec nepil. Možná má cukrovku, ráno si dal inzulin a nestihl se najíst. Teď mu v krvi chybí cukr, bez kterého mozek nefunguje. Za pár minut může upadnout do bezvědomí.
A pomoct by mu přitom mohl kdokoli z cestujících. Sladkým pitím z batohu.
Nemoc, kterou není vidět
Cukrovku má v Česku zhruba každý desátý člověk. Možná ji má kolega u vedlejšího stolu, soused nebo řidič autobusu, kterým jedete do práce. Nepoznáte to na nich. Většinu dne vypadají a fungují úplně normálně.
Až do chvíle, kdy jim spadne cukr.
O lidech, které u lůžka nevidíme, píšu celou sérii. Cukrovka je trochu podobná: je to nemoc, kterou ostatní nevidí, dokud se něco nepokazí. A když se to stane, okolí si většinou vybere to nejjednodušší vysvětlení. Je opilý. Je divný. Není to moje věc.
Co je hypoglykémie
Hypoglykémie znamená nízkou hladinu cukru v krvi. Cukr je hlavní zdroj energie pro celé tělo, ale mozek je na něm závislý nejvíc. Neumí si ho uložit do zásoby a potřebuje ho z krve neustále.
Když cukr chybí, mozek začne vypínat. Nejdřív jemně, pak čím dál víc. Člověk je zmatený, pak ospalý a nakonec v bezvědomí. Těžká hypoglykémie, kterou nikdo neřeší, může skončit trvalým poškozením mozku i smrtí.
Dobrá zpráva je, že v rané fázi se dá vyřešit během pár minut. A nepotřebujete k tomu žádné vybavení.
Komu hrozí
Nejčastěji lidem s cukrovkou, kteří se léčí inzulinem nebo některými tabletami. Typické spouštěče:
- vynechané nebo opožděné jídlo po dávce léku,
- víc pohybu než obvykle, třeba sport, práce na zahradě nebo dlouhá směna na nohou,
- alkohol. Ten brání játrům uvolňovat cukr do krve, a hypoglykémie proto může přijít i za několik hodin, třeba v noci nebo druhý den ráno,
- nemoc, zvracení, průjem,
- změna léčby nebo dávky.
Jak ji poznat
Na začátku tělo varuje:
- pocení, bledost,
- třes, bušení srdce,
- silný hlad,
- nervozita, podrážděnost, úzkost.
Když cukr klesá dál, ozve se mozek:
- zmatenost, nesoustředěnost,
- nesrozumitelná řeč, „opilé“ chování,
- podivné jednání, někdy i agresivita,
- ospalost, rozmazané nebo dvojité vidění,
- nakonec křeče nebo bezvědomí.
Nízký cukr může vypadat jako opilost. A někdy dokonce i jako mrtvice, s nesrozumitelnou řečí nebo slabostí jedné strany těla. Proto záchranáři měří cukr u každého, kdo je zmatený nebo v bezvědomí, a v nemocnici ho měříme znovu. Trvá to pár vteřin a může změnit celý další postup.
Nejdřív varuje tělo, pak mozek. Nízký cukr může vypadat jako opilost.
Co lidé často nevědí:
- Varovné příznaky nemusí přijít. U lidí, kteří mají cukrovku dlouho nebo mají hypoglykémie často, se tělo může „naučit“ nevarovat. Člověk pak nepozná, že mu cukr padá, dokud není zmatený. O to pozornější musí být okolí.
- Hypoglykémie může přijít i ve spánku. Prozradit ji může noční pocení, neklid, zlé sny nebo ranní bolest hlavy. Pokud se vaše blízká osoba s cukrovkou nedá ráno probudit nebo je zmatená, nemyslete si, že „jen špatně spala“.
- Nemocnému s cukrovkou nikdy nedávejte inzulin. Ani když vás o to zmateně žádá. Pokud nevíte, jestli je cukr vysoko, nebo nízko, vždycky dejte cukr, ne inzulin.
Co dělat: když člověk spolupracuje a polyká
- Dejte mu rychlý cukr. Hroznový cukr nebo glukózové tablety, sklenici sladkého nápoje (ne dietní verze) nebo džusu, případně pár kostek cukru. Doporučení první pomoci uvádějí 15 až 20 gramů glukózy. Čokoláda není ideální, protože tuk v ní vstřebávání cukru zpomaluje.
- Posaďte ho a nenechte ho odejít. Ani když tvrdí, že je v pořádku. Zmatený člověk to sám neposoudí.
- Počkejte zhruba 15 minut. Pokud se nezlepšuje, dejte cukr znovu.
- Až se zlepší, ať něco sní. Chleba, rohlík, sušenku. Rychlý cukr vydrží krátce a hladina by mohla znovu klesnout.
- Pokud se nezlepšuje, volejte 155.
Pokud má člověk glukometr, změřte mu cukr. Ale když glukometr není nebo si nejste jistí, cukr dejte stejně. Diabetikovi s vysokým cukrem pár gramů navíc neublíží. Diabetikovi s nízkým cukrem může jeho podání zachránit život.
Co dělat: když člověk nereaguje nebo nepolyká
- Nic mu nedávejte do úst. Nemůže polykat a hrozí, že se zadusí.
- Volejte 155.
- Pokud dýchá, otočte ho do stabilizované polohy. Pokud nedýchá, zahajte resuscitaci. Operátor vás provede.
- Pokud u sebe nosí glukagon (injekci nebo nosní sprej) a vy nebo jeho blízcí ho umíte podat, podejte ho podle návodu.
Záchranáři podají glukózu do žíly. Pokud je hypoglykémie jedinou příčinou potíží, člověk se často probere během několika minut. Někdy ale může cukr znovu klesnout i po hodinách, například u některých tablet. Proto ho záchranáři mohou odvézt do nemocnice, i když už vypadá v pořádku.
Když člověk reaguje a polyká, pomoct může každý.
Malý krok, který dělá celý tým
Glukometr je jedno z nejobyčejnějších vyšetření. A přesto na něm stojí hodně.
- Záchranář, který změří cukr v obýváku nebo na zastávce.
- Sestra, která ho na příjmu zkontroluje znovu a hlídá, aby znovu neklesl.
- Lékař, který s výsledkem počítá, než rozhodne o dalším postupu.
- Diabetolog a edukační sestra, kteří pacienta naučí hypoglykémii předcházet.
Žádný z těch kroků není hrdinský. Ale dohromady chrání pacienta před tím, aby se hledala příčina tam, kde není, a aby se přehlédlo to, co jde vyřešit hned.
Jenže první článek toho týmu často není zdravotník. Je to člověk, který stál v tramvaji vedle.
Pokud máte cukrovku vy nebo váš blízký
- Noste u sebe vždy rychlý cukr. V kabelce, v autě, v pracovní skříňce.
- Dejte vědět, že máte cukrovku. Kartičku v peněžence, náramek nebo zdravotní záznam v telefonu, který lze otevřít i bez odemčení.
- Řekněte to aspoň jednomu člověku v práci. Nemusíte to oznamovat všem. Stačí jeden kolega, který bude vědět, co dělat.
- Před jízdou autem si změřte cukr. Hypoglykémie za volantem je stejně nebezpečná jako alkohol.
- Pokud se hypoglykémie opakují, řekněte to svému diabetologovi. Neberte je jako normální součást nemoci. Léčba se dá upravit.
Odvaha zeptat se
Většina z nás se bojí oslovit cizího člověka, který se chová divně. Co když je opravdu opilý? Co když se rozčílí? Co když to bude trapné?
Stačí jedna věta: „Jste v pořádku? Nemáte cukrovku?“
Pokud řekne ano, víte, co dělat. Pokud řekne ne, nic se nestalo. Horší je, když se nezeptá nikdo.
Závěr
Ne každý, kdo se motá a mluví nesrozumitelně, je opilý. Někdy je to člověk, kterému právě dochází cukr. A bez cizí pomoci si už sám neporadí.
Pomoct mu přitom nevyžaduje odvahu hrdiny ani znalosti lékaře. Stačí se nedívat jinam. A zeptat se.
Anketa
Pokud chcete vědět, jak poznat mrtvici, přečtěte si i: Jak poznat mrtvici. Čtyři písmena, která můžou zachránit mozek
Všechny texty najdete na jakubkrcmar.eu — nebo mě sledujte přímo tady na Médiu.
Zdroje:
