Zastavilo se mu srdce. Máte 4 minuty.

Na JIP resuscitujeme jako tým: s defibrilátorem, léky a monitorem. Na ulici máte jen ruce. A na začátek to stačí.

Několikrát jsem poskytoval první pomoc mimo nemocnici. V nákupním centru. V supermarketu. Venku po pádu na náledí. V hospodě, když někdo spadl z barové židle. Naštěstí ani jednou nešlo o zástavu srdce.

Ale pokaždé jsem si uvědomil totéž: v těch prvních minutách nerozhoduje nemocnice. Rozhoduje ten, kdo je zrovna u toho.

Teď si představte jinou situaci.

Sedíte v tramvaji. Muž vedle vás, asi padesát let, se najednou zakloní, ztuhne a sesune se ze sedačky na zem. Lidé kolem se dívají. Někdo řekne: „Asi mu je špatně.“ Nikdo se nehne.

Pokud se mu zastavilo srdce, právě začal odpočet. A vy jste ten nejbližší.

Zástava srdce není totéž co infarkt. Při infarktu se ucpe céva v srdci a srdce dál bije, jen je poškozené. Při zástavě srdce přestane účinně pumpovat krev. Mozek přestane dostávat kyslík a během několika minut začíná nevratně odumírat.

V Česku záchranka ročně zahajuje resuscitaci mimo nemocnici zhruba u 91 lidí ze 100 000 obyvatel. To je přibližně deset tisíc lidí. Většinou doma, v práci, na ulici. Většinou u toho není lékař. Je u toho rodina, kolega, kolemjdoucí.

A s každou minutou bez defibrilace klesá šance na přežití o několik procent. Záchranka přijede rychle. Ale ne za minutu.

Dobrá zpráva? Češi to umí. V mezinárodní studii začali svědci v Česku resuscitovat v 80 % případů, což je druhý nejlepší výsledek v Evropě. Takže se to dá. Jen musíte začít.

Zástava srdce nevypadá jako ve filmu. Často vypadá nenápadně, a proto lidé váhají.

Člověk náhle nereaguje. Neodpovídá na oslovení, nereaguje na zatřesení.

Nedýchá normálně. Může lapat po dechu, chrčet, dýchat pomalu a namáhavě. Tomu se říká lapavé dýchání a je to nejčastější past. Vypadá to, že „dýchá“, ale nedýchá.

Na začátku může mít křeče. Krátké záškuby lidé snadno spletou s epileptickým záchvatem. Když křeče odezní a člověk nedýchá normálně, jednejte.

Co udělat: šest kroků

1. Vlastní bezpečnost. Než k někomu přiběhnete, rozhlédněte se. Provoz, elektřina, oheň, náledí, agresivní okolí. Jinak nebude potřeba zachraňovat jednoho člověka, ale dva.

2. Oslovte ho a zatřeste s ním. „Haló, slyšíte mě?“ Když nereaguje, nečekejte.

3. Zkontrolujte dýchání. Zakloňte mu hlavu, přiložte ucho k jeho ústům a očima sledujte hrudník. Posloucháte a cítíte dech, díváte se, jestli se hrudník zvedá. Nejvýš 10 sekund. Když nedýchá normálně, nečekejte.

4. Volejte 155. Hned. Nebo ukažte na konkrétního člověka: „Vy, volejte 155!“ Ne „někdo zavolejte“. Zapněte hlasitý odposlech a hovor neukončujte. Dispečer vás bude krok za krokem navigovat.

5. Stlačujte hrudník. Tohle je nejdůležitější krok celého článku.

A co dýchání z úst do úst? Pokud ho neumíte, nevadí – ve městě, kde záchranka dorazí rychle, stačí jen stlačovat. Pokud ho ale umíte, dýchejte: 30 stlačení, 2 vdechy. Je to důležité hlavně tam, kde záchranka pojede dlouho, třeba na horách nebo mimo civilizaci, protože kyslík v krvi nevydrží věčně.

U dětí je postup jiný. Začíná se pěti vdechy a stlačování se střídá s dýcháním častěji. Volejte 155 hned a zapněte si hlasitý odposlech, dispečer vás povede. Pokud máte děti, zvažte kurz první pomoci, kde se to naučíte prakticky.

6. Pošlete někoho pro AED. Automatizovaný externí defibrilátor najdete na nádražích, v obchodních centrech nebo na úřadech. Pokud je v uzamčené skříňce, kód vám sdělí dispečer. Po zapnutí vám sám řekne, co dělat. Sám vyhodnotí srdeční rytmus a výboj doporučí jen tehdy, když jde o rytmus, který se výbojem dá zvrátit. Pacientovi tím neublížíte. Jen se ho během výboje nedotýkejte, přístroj vás včas upozorní. Pokazit ho nemůžete.

Co se nikde nedočtete

Volejte raději 155 než 112. Linka 112 je v pořádku, pokud si v tu chvíli nevzpomenete na nic jiného. Ale přijímají ji operátoři hasičů, kteří vás pak přepojují na záchranku. A to stojí vteřiny, které pacient nemá.

Aplikace Záchranka. Zavolá 155, pošle dispečerovi vaši přesnou polohu a ukáže nejbližší AED. Stáhněte si ji. Jen jedna poznámka: pokud v ní máte vyplněné své zdravotní údaje, dispečer je při hovoru vidí. Když pomáháte někomu jinému, hned na začátku řekněte, že nevoláte kvůli sobě.

Nevíte, kde jste? Podívejte se na nejbližší sloup veřejného osvětlení. V mnoha městech mají sloupy své číslo, podle kterého vás dispečer najde.

Nečekejte, až si budete jistí. Pokud člověk nereaguje a nedýchá normálně, začněte. Když se spletete a srdce mu funguje, riziko, že mu stlačováním vážně ublížíte, je malé. Když se nespletete, je to jeho jediná šance. Nejhorší, co můžete udělat, je stát a čekat.

Nehledejte tep. I zdravotníci ho ve stresu často nenahmatají. Ztratíte čas.

Nečekejte, jestli se to „srovná“. Zástava se sama nesrovná.

Nebojte se zlomených žeber. Při správném stlačování se to může stát. Žebra se zahojí. Zástava ne.

Nepřestávejte, dokud nepřijede záchranka, dokud vám to neřekne dispečer, nebo dokud se člověk nezačne probírat. Poznáte to: začne se bránit, otevře oči, začne normálně dýchat. Člověk v bezvědomí se nebrání nikdy.

Nejste v tom sami

Když zavoláte 155, aktivuje se celý tým. Dispečer vás vede po telefonu. Posádka záchranky převezme resuscitaci. V nemocnici pokračují lékaři, sestry, sanitáři, fyzioterapeuti. Pokud pacient přežije, čeká ho dlouhá cesta zpět.

Ale celý ten řetěz začíná u vás. Jste jeho první článek.

A ještě jedna důležitá věc: resuscitace je psychicky náročná. I když uděláte všechno správně, nemusí to dobře dopadnout. Není to vaše selhání. Pokud vás to po zásahu pronásleduje, mluvte o tom. S blízkými, nebo s odborníkem. Linka první psychické pomoci 116 123 funguje nonstop a zdarma.

Jsem sestra se specializací v intenzivní péči. Resuscitaci znám z JIP, kde máme přístroje, léky a tým, a když je potřeba, voláme na pomoc i resuscitační tým z ARO.

Ale nejdůležitější minuty se často odehrají dřív. Mimo nemocnici. Tam, kde žádný tým není. Jen vy.

Proto píšu tenhle článek. Ne abyste se báli. Ale abyste věděli, že to zvládnete.

Zástava srdce může přijít kdykoli a kdekoli. První pomoc nemusí poskytnout lékař. Můžete ji poskytnout vy.

Zajistěte bezpečí. Volejte 155. Stlačujte. Pošlete pro AED. Nepřestávejte.

Nemusíte být zdravotník. Stačí začít.

Zdroje:

Ministerstvo zdravotnictví ČR: Metodický pokyn pro využívání first responderů (incidence, studie EURECA TWO)

Resuscitation Council UK: Adult Basic Life Support Guidelines 2025

Anales de Pediatría: What's new in 2026 – pediatric resuscitation (souhrn doporučení ERC 2025)

Pokud vás tento text zaujal, ve čtvrtek 29. 10. 2026 vychází další článek ke Světovému dni cévní mozkové příhody.

Jak poznat mrtvici. Čtyři písmena, která můžou zachránit mozek.

Všechny texty najdete také na www.jakubkrcmar.eu, nebo mě sledujte přímo tady na Médium.cz.