Článek
Prolog
Když se čeští politici rozhodli odjet na teambuilding, čekali semináře, koktejly a pár pasivně-agresivních diskusí o rozpočtu. Při diskuzi o měnovém reformě však nepřišel pád kurzu, ale letadla.
Z plánovaného letu na Maledivy se stalo nouzové přistání na neznámém ostrově. Z tropické dovolené se tak v mžiku stala zkouška charakterů a z teambuildingu… vznikl stát. Nebo spíš něco jako koncept státu. Na ostrově bez signálu, asistentů a bez peněz daňových poplatníků museli přežít.
Byl tu generál bez vojáků, premiér bez vlády, opozičník bez tiskovky, influencerka bez signálu, vlastenec bez hranic…a opice, které nakonec pochopily lidskou politiku dřív než samotní politici.
Věřili, že to bude jen na pár dní, než přiletí pomoc. Ale jak běžel čas a záchrana nikde, začaly vznikat komise, frakce, daně… a otázky, na které nikdo nebyl připraven.
Toto je první kapitola z mnoha. Začátek příběhu, kde logika padá stejně rychle jako letadlo. Nechte se pozvat do světa, kde kokos není jen ovoce - ale také měna, mocenský nástroj a občas i svědek parlamentní rvačky.
Ostrov čeká. A tohle je teprve začátek.
Kapitola 1 - Den 1
Bylo léto roku 2024 a česká politická elita dospěla k názoru, že nutně potřebuje utužit vztahy. Ať už šlo o hádky na tiskových konferencích, házení špíny ve sněmovně, nebo přeběhlictví v klíčových hlasováních, jedno bylo jasné – komunikace mezi nejvyššími představiteli státu byla v troskách. Zasloužili si odpočinek, ale ještě víc si zasloužili teambuilding.
Nápad údajně vznikl při neformálním setkání během druhé přestávky ve Sněmovně, když prezident Pavel klidně prohlásil: „Někdy je třeba opustit bojové pole, aby vojáci mohli znovu najít společnou řeč.“
Babiš to slyšel a hned volal PR tým: „Pošlete tam kamery. Mluví o válce! Je proti míru!“
Tomio Okamura mezitím mumlal cosi o „organizovaném vládním pobytu na území cizí moci“ a Alena Schillerová si hned začala dělat seznam věcí, které si vezme s sebou, které budou dobře vypadat na Instagramu – set plážových klobouků, svoji sbírku obrázků s pávi či stříbrný make-up kufřík s LED podsvícením.
Seznam účastníků byl následující:
- Petr Pavel, prezident České republiky. Muž, který se vždy choval jako generál i na schůzce s dětmi z mateřské školy. Každou větu začínal klidným, hlubokým hlasem, který v lidech vyvolával pocit, že mluví nějaký filozofický válečník. Rád analyzoval situace, přemýšlel nad strategiemi, ale když se lidé ptali na konkrétní kroky, zůstával u neurčitých formulací.
- Andrej Babiš, šéf opozičního hnutí ANO. Útok, slib a zapírání – to byla jeho svatá trojice. Pokud se něco pokazilo, byl to někdo jiný. Pokud se něco povedlo, byla to jeho zásluha. Ať už šlo o rozhovory, tiskovky nebo nekonečné projevy ve sněmovně, vždy se snažil mluvit tak, že nikdo nevěděl, co vlastně říká. Když bylo nejhůř, přepnul do slovenštiny, což zaručeně zmátlo novináře i oponenty.
- Tomio Okamura, předseda SPD. Všechno bylo špatně. A za všechno mohli migranti, vítr z Bruselu nebo neviditelná ruka Sorose. Okamžitě dokázal z jakékoliv situace vytvořit ohrožení národní identity. Byl mistrem demagogie a jeho tajnou zbraní bylo neustálé opakování stejných frází, dokud ho někdo nevyzval k tomu, aby svůj argument rozvedl. Pak se urazil.
- Petr Fiala, premiér. Byl profesor politologie a všechno, co řekl, znělo jako přepis akademické přednášky. Dlouhé věty, složitá souvětí a nulové emoce. Pokud byste ho požádali, aby vám vysvětlil, jak vynést koš, pravděpodobně by začal přednáškou o historickém vývoji odpadového hospodářství.
- Alena Schillerová, bývalá ministryně financí. Královna excelových tabulek a úpravy fotografií. Dokázala vytvořit takovou verzi státního rozpočtu, že i ekonomové začínali pochybovat o svém vzdělání. Přitom její hlavní zájem byl úplně jinde – v dokonalém Instagramovém profilu.
- Pavel Fischer, senátor a neutrální diplomat, který dokázal mluvit o čemkoliv, aniž by řekl jedinou konkrétní věc. Na jednáních byl mistrem v dlouhých projevech, po kterých se všichni tvářili, že pochopili pointu, ale ve skutečnosti netušili, co chtěl říct.
Letěli soukromým letadlem z pražského letiště směrem k luxusnímu resortu na Maledivách. Kdo platil let, to zůstalo nejasné. Andrej tvrdil, že on ne. Fiala mluvil o „strategickém rozpočtovém opatření“, Schillerová mávala složitou tabulkou a Pavel jen stroze pronesl: „V životě musíme přijmout i věci, které nemůžeme zcela pochopit.“ Ale všem bylo jasné, že to platí obyčejní lidé ze svých daní, ale to by veřejně nikdy nepřiznaly.
Po dvou hodinách letadlo najelo do turbulencí. Všechno se klepalo, displeje blikaly a palubní personál ztratil barvu v obličeji. Pilot zděšeným hlasem oznámil: „Dámy a pánové, musíme nouzově přistát na nejbližším pevninském útvaru. Připoutejte se!“
„To je atentát!“ křičel Okamura. „Tohle je sabotáž řízená migrací z Malajsie!“
Pilotové se z důvodu vysoké úrovně pudu sebezáchovy katapultovali, aby náhodou neskončili s pasažéry na stejném ostrově. Pavel instinktivně zasedl do křesla pilota a snažil se uklidnit ostatní slovy: “ Zachovejte klid, kdysi jsem v armádě…" na chvíli se odmlčel a všichni doufali, že řekne, že létal. Ale prezident už nepromluvil.
Pomalu se blížilo přistání. Kvůli turbulencím letadlo ztratilo nepatrné části, jako levé křídlo, podvozek…a veškeré zásoby arašídových křupek. Přistání to nebylo zrovna nejhladší, ale nikdo nebyl zraněn. Pouze Schillerová zpanikařila, když zjistila, že tu není Wi-Fi. Z letadla toho ale moc nezbylo a letadlo začalo pomalu doutnat.
Vylezli ven. Před nimi se rozprostíral oceán, za nimi džungle.
První, kdo promluvil, byl samozřejmě prezident: „Musíme se zorganizovat. Rozdělit role. Zmapovat terén. Vytvořit zásoby. “ V jeho hlase byl klid, který budil neklid.
„Já budu vůdce!“ vykřikl Babiš a snažil se rychle najít něco, co by vypadalo jako mikrofon. „To je podvod! O tom, kdo bude ve vedení musí rozhodnout lid v referendu!“ začal křičet Okamura a začal si kreslit do písku diagram přímé demokracie. Fiala se mezitím pokusil vysvětlit, že i Robinson Crusoe musel čelit institucionálním výzvám raně kolonizační společnosti, ale nikoho to nezajímalo.
Politikům se podařilo zachránit pár předmětů z letadla, které mohou zásadně ovlivnit jejich dobu přežití. Mezi klenoty by mohla patřit např. lékárnička EU s brožurou „jak přežít bez dotací“, sada plastových příborů z první třídy, kterou si Fischer ze sentimentálních důvodů bere všude s sebou, či kapesní překladač - verze „řekni to populisticky“.
Najednou se z džungle ozvalo zavrčení. Všichni ztuhli. Mezi palmami se objevilo zvíře. Kočka, ale ne domácí. Levhart, vyhublý a hladový. „Co to je?!“ vykřikla Schillerová.
„To je migrant! Připravte se na obranu vlasti!“ zařval Okamura, popadl nejbližší klacek a zaujal bojovou pózu samuraje ze Středních Čech. Levhart se rozeběhl jejich směrem. Fiala, který si ještě neuvědomil hrozící nebezpečí, začal s výkladem: „Historicky vzato, vztah člověka a šelmy…“ Dál se nedostal. Všichni se už rozutekli do džungle.
