Článek
Letadlo zmizelo stejně rychle, jako se objevilo. Zvuk motoru utichl. Jen pár ryb vystrčilo hlavu z vody, aby se podívaly, jestli to bylo skutečné a zase zmizely. „Falešný poplach,“ konstatoval Fischer klidně, jako by šlo o opožděný e-mail.
„To byla jistě výhružka ze Západu. Neokolonialismus v přímém přenosu!“ zařval Okamura a preventivně se zakopal do písku. Kalousek se na to celé díval ze svého trůnu, který si mezitím postavil z bambusu a vyřezal do něj daňové sazby podle obsahu vlákniny.
Pod vedením nově zvoleného „náčelníka“ Kalouska začala na ostrově fungovat první forma státní správy. Složení kabinetu bylo následující:
- Ministryně financí: Alena Schillerová (navzdory protestům byla přijata kvůli schopnosti upravit jakýkoliv rozpočet, aby vypadal dobře)
- Ministr obrany: Petr Pavel (s podmínkou, že nebude na nikoho zvedat obočí, pokud to nebude nezbytně nutné)
- Ministr vnitra: Tomio Okamura (jen aby nevyhlásil vlastní stát)
- Mluvčí vlády: Andrej Babiš (na všechny otázky je schopen pohotově odpovědět „To je kampaň antibabiš“)
- Ministr kultury: Pavel Fischer (nikdo jiný se nehlásil)
Fiala byl oficiálně jmenován kurátorem vzdělávací sekce, kde sepisoval kroniku pobytu. Všichni předstírali, že mu závidí a že si ji někdy přečtou.
*Kronika bude k dostání po návratu do civilizace. Jestli k němu někdy dojde.
Kalousek zavedl nový daňový systém: každá osoba musela odvést jeden kokos denně do společného fondu. Nazval to Kokosový konsolidační koš - zkráceně KKK. Kdo nezaplatil, šel na „přednášku s Fialou“, což byl ekvivalent středověkého mučení. Schillerová vyrobila přehledné grafy. Každý z nich měl tři barvy a nula významu. Ale fond nějakým záhadným způsobem fungoval - aspoň chvíli.
Někteří však byly proti a tak se stalo něco, co by některým přišlo nevyhnutelné. Babiš se spojil s Okamurou. Spojenectví vzniklo z nutnosti – jeden uměl manipulovat lidmi a druhý uměl křičet na liány. Společně založili hnutí STB - Sláva Tomio a Babiš. Byla to první tři písmena, která ze sebe Babiš dostal.
„My chceme zpět národní ostrov! Kalousek je nelegitimní vůdce, vyhrál s opičími hlasy!“ volal Babiš.
„To je pravda!“ přidal se Okamura. „Navrhuju nové referendum – tentokrát volby pouze pro občany bez ocasů!“
Plánovali převrat. V noci se vplížili do kokosového skladu, aby ukradli strategické zásoby jídla, jenže v temnotě místo kokosů omylem popadli Fialovy rukopisy. Ráno si mysleli, že unesli státní poklad v podobě poslední konzervy brusinek, ale místo toho měli 234 stran akademických textů o daňové etice v tropických monarchiích.
„Tohle není poklad! Tohle je trest!“ zaječel Okamura po přečtení první věty.
Pavel krátce po návratu Andreje a Tomia svolal mimořádné zasedání vlády na pláži pod palmou č.5. „Všichni si to myslíme, ale nikdo to nechce říct na hlas. Tak já to řeknu. Byla to past!“ na chvíli se odmlčel. Všichni byli potichu a zděšeni. „Kdo by mohl sabotovat náš let?“ řekl na úvod Pavel.
Každý si v duchu odříkával svůj seznam nepřátel, kdo by byl schopen zařídit takovou taškařici. Padaly tam návrhy jako: Milion chvilek, opozice, novináři…
„To byla EU!“ vykřikl Okamura. „Jistá sabotáž z Bruselu!“
„To je nesmysl,“ řekl Fischer. „Sabotáž musí mít motiv, prostředky a přístup. Kdo měl tyto tři faktory?“
Ticho. Všichni se pomalu a podezíravě otočili na Babiše. „Co je? Já za nic nemůžu? Já letadlo neřídil! Já seděl, normálně jsem… eh… nikdy neodstoupím!“
Napětí rostlo. Kalousek podezříval Babiše, Babiš Kalouska a Okamura měl spadeno na Sorose. Ačkoliv teorií bylo mnoha, a na každé bylo něco, důkaz neměli žádný. Nakonec zasedání ukončili s tím, že to pravděpodobně nezavinil nikdo z nich a že viník je někdo jiný. Možná historicky první věc, na které se všichni společně shodli.
Pavel a Fischer spolu ještě prohledávali trosky letadla, zdali nenajdou ještě nějaké věci, které jim mohou pomoci v přežití. Nakonec vytáhli z letadla krom jiného knížku „Jak vést stát jako firmu“, hrníček s nápisem: I LOVE BRUSEL a tubu opalovacího krému s logem ČNB.
Napětí rostlo a v tom to zaslechly. Z vysílačky, kterou Fischer našel těsně před tím, než si letadlo vzal příliv, se ozval: šum, praskání a pak hlas:
„…stále sledováni… test fáze dvě zahájena… subjekty pod kontrolou…“
„To bude nějaká vojenská frekvence,“ zamumlal Pavel.
„Nebo ruská televize,“ dodal Fischer „jen doufám, že nemluví o nás.“
Schillerová, ačkoli její telefon byl již dlouhou dobu vybitý, předstírala, že zvuk nahrála pro případ budoucího vyšetřování.
Další den ráno byl ostrov jiný. Všichni se začali chovat ostražitěji. Zmizely kokosy. Ale je pravděpodobné, že tam ani nikdy nebyly, protože tabulku, která ukazovala aktuální stav kokosů vytvářela Schillerová. Byl to palmový list a na něm bylo napsáno „TRÝ“ - těžko říct, zdali šlo o číslovku nebo strom. Ať to bylo jakkoliv, bylo to špatně.
Fiala od rána seděl na pláži a psal další zápis do kroniky: „Tento ostrov zcela jistě nepředstavuje pouze výzvu přežití v nelítostných podmínkách, nýbrž především zkoušku integrity, identity a odolnost lidského charakteru.“
