Článek
Plyn! Na semaforu poslední křižovatky padla zelená. Ne že by ji někdo srazil, ale střídá se v pravidelných intervalech s červenou. Prostě taková městská zákonitost… Na displeji vedle budíků nervózně bliká aktuální čas – za dvě minuty bude šest.
Jedu v autě na tužkové baterky dlouhou jednosměrkou. Ta ulice je tak dlouhá, že kdybych z podkapoty vysypal všechny ty nabíjecí články a vyskládal je za sebe, mohla by taková silnice pokračovat ještě dalších deset kilometrů.
Vteřiny netrpělivě poskakují a přibližují se celé hodině. Jako by se taky těšily na můj ranní blok v rádiu. Už teď počítám s nejhorším – dohraje poslední písnička ze smíchanýho playlistu a nastane ticho horší než to během noci na hřbitově. Já bejt posluchač takový show, zkazilo by mi to celý ráno.
Schody beru po pěti, ale přesto vím, že ani „Sorry“ od Justina Biebera neomluví moji nepřítomnost za mixákem. Nacvičeným pohybem ruky házím kabát na věšák, zvedám celé tělo do vzduchu a kliku tlačím pod pětačtyřiceti stupňovým úhlem dolů a do druhé místnosti zároveň. Nasazuji svůj líbezný úsměv, na kterej čeká celý svět.
Fresh. Cejtím svůj šampon za sebou a konečně s těžkou lehkostí usedám do vypolstrovaného křesla. Trefa! Zadní částí těla doprostřed novýho loga.
„Deset vteřin do živého vstupu,“ ozve se z beden nade mnou. „What?“ vydám ze sebe zvuk zatracenýho údivu. Jakože jsem tady včas?! Připadám si trochu jako v propasti, ve který nevíš, co se kolem tebe děje.
Ďábelsky červený čas v pravém rohu počítače slibuje šestou hodinu už za dvě vteřiny a jednasedmdesát setin. Černá sluchátka už mám na uších. Jsem v nich pořád, když jsem ve studiu. Storíčka se přece líp točí „v akci“.
Včas. První ranní vstup kypí v srdci posluchačů a já si jdu připravit zasloužený kafe. Cestou do kuchyňky si uvědomuju, že jsem zapomněl jednu tužkovou baterku doma v nabíječce. Tu baterku, která hlídá správný chod uživatelsky přívětivýho systému palubního tabletu. Toho tabletu, kterej ukazuje čas. Většinou správně. Když má potřebnou šťávu z tužkových baterek. Nemilosrdně. Bez výmluv.
Kontrolujte prosím před každou jízdou s největší pečlivostí (a seriózností), jestli máte všechny monočlánky pod sebou. Jeden nikdy neví, jestli by zrovna nechyběl ten od otevírání dveří. Oknem se totiž vystupuje špatně, když jdete na průvod masek za Kapitána Dema.
