Článek
Temná obloha zahalila francouzské městečko poblíž líbezné pláže. Přecházím klikatými ulicemi, kde stoletá dlažba vystýlá jinak nehostinnou tvrdou zem. Za okny domů, jež jsou zdobeny světle zelenými okenicemi, se pomalu rozsvěcejí malá světýlka. Tuze mi připomínají světlušky, které každoročně vídám na Šumavě pod širákem.
Zamyšlen jsem došel na konec tohoto světelného koridoru, až k podniku s pomerančovou kůrou na dezertu calisson a… milovníky kávy. Linoucí se vůně čerstvě pražených zrn mi napověděla… Z plných plic dýchám a užívám si vlahý večer za směsice sladkých vjemů okořeněných o slané závany moře. Ve stínu mohutného zelenáče se zastavím, abych spočítal všechna zrnka soli. Je jich na klidné obloze tolik!
Cinknutí lžičky o stěnu hrnku mě záhy probere z dalšího přemítání. Je tak příjemné pozorovat lidi, jak se baví! Z jejich radosti a uvolněné atmosféry září markíza nad nimi, jako by byla naplněna sluncem. Jedna volná židle u kulatého stolku z teakového dřeva mě vábí k sobě. Neodolávám a jdu si také užít sladký večer nad hrnkem Matcha Latte do van Goghovy Noční kavárny.
