Článek
Minulý rok jsem se přihlásil do aktivních záloh Armády ČR. Pokud nevíte, co to AZ je, tak posílám odkaz na Wikipedii, kde je k tomu pár slov.
K tomu, jak jsem se do AZ vůbec přihlásil, proč jsem si vybral zrovna Vojenskou policii a proč tu vlastně vůbec jsem, si řekneme víc někdy jindy. Dneska začínám takovou menší challenge v podobě takovýho svýho deníčku.
6 týdnů, vstávání v 5 ráno, minimum spánku, vojenská strava, ale taky třeba běhání v kanadách, střelba a spoustu klikování. To mě čeká v následujících 6 týdnech, který jsem svěřil do rukou instruktorů ve Vojenské Akademii Vyškov. Tou si musí projít každý, kdo se chce stát buď vojákem z povolání nebo členem aktivních záloh. Jsou tu s námi lidé na tzv. Dobrovolném vojenském cvičení, kteří si to s námi projdou, ale následně se nepřidají k žádné jednotce (pokud nebudou chtít).
V 8:20 dorážím na určené místo ve Vyškově a jsem usazen do kinosálu, kde běží vojenský film (jak poetické) a vyčkávám, než mě vyvolají. To ve výsledku trvalo skoro 2 hodiny, vyřídila se potřebná administrativa a vydáváme se na ubikace. My bydlíme v nově zkolaudovaných budovách, které mají všechen potřebný komfort. Bydlíme po 10 lidech a v prvních minutách je u nás na pokoji úplné ticho. „Odkud jste?“ se ozve ze židle vedle mě a následuje kolečko představování. Chvilku nám to trvalo, ale po pár hodinách na jednom pokoji se zdá, že si budeme rozumět.
Došli jsme si pro první jídlo celého výcviku. Dostal jsem pár referencí, že je tu jídlo strašný, takže jsem se na to připravil. V tašce jsem si přivezl vyšší desítky proteinových a dalších tyčinek, které mě udrží na nohou. Po prvních chvílích na pokojích jsme odvedeni pro výdej jídla pro dnešní den. Menu dne obsahuje bagetu, šišku salámu, jogurt, ovoce a pár dalších drobností. Nic extra, ale člověk se z toho krásně nají.
Pak jsme všichni čekali akci. Že snad půjdeme ven klikovat nebo oběhnout první kolečka kolem areálu. První týden je ale spíše teoretický, a proto jsem během prvního dne stihl i odpolední napík, na nějakou dobu asi poslední. Po pár hodinách se vydáváme fasovat, odtud to slovo přeci pochází, tedy alespoň pro mne má původ v armádě.
Takové oblékání vojáka je celkem věda – vybrat správné boty (v zimním i letním provedení), blůzu, kalhoty a pár dalších věcí, ke kterým se v následujících dnech určitě dostanu, protože budou mými nejbližšími parťáky pro prežití. Nejvíce se mi asi líbí kožené rukavice, které rozhodně nebudu nosit jen během výcviku.
Večer už jen pár administrativy. Jako voják během výcviku máme nejnižší hodnost, vojín, ve které pobíráme i nejmenší možnou mzdu, tedy tu minimální. Pak už jsme se jen naučili, jak se správně ustrojit a dostali jsme volný čas (je zhruba 22:10), v rámci kterého jsem se stačil pořezat na prstu (jak úsměvné hned první den). Pak už jen sprcha, napsat deníček a míříme spát. Čeká nás první brzké vstávání, na pokoji jsme se dohodli v 5:10. Nástup je v 6:00, což v místní terminologii znamená, že v 5:55 jsme ready.
Od 16 let podnikám a jako malý jsem si hrál, podobně jako spousta lidí mé generace, na vojáka. Vždycky mě to lákalo to zkusit. Výcvik a členství v aktivních zálohách je bezesporu zajímavá zkušenost.
