Článek
Chytré město a „smart hračky“
O chytrém městě neboli smart city jsem tu už před časem hovořil v samostatném článku.
Říká se tak městům, kde moderní technologie ruku v ruce s městskou zelení pomáhají příjemnému životu, a následně hospodářskému růstu města. To vše se děje cíleně a strategicky. Ne tedy, že se některý městský činitel pouze nadchne pro nějakou velkou hračku pro velké kluky a nechá ji pořídit za peníze, které mu nepatří.
Nejlépe se věci ukazují na příkladech, dobrých i špatných. Na těch špatných často lépe, protože nic tolik nepřitáhne čtenáře, jako něčí průšvihy. Napsali jsme proto ministerstvu pro místní rozvoj s mojí ženou Pavlou a ještě jednou kolegyní onu knížku plnou poučení ze špatných příkladů (a také z těch dobrých, samozřejmě).
Na rozmanité „smart hračky“ při své práci ovšem narážíme stále.
Jak to bylo s oním „chytrým“ záchodem
V jistém českém městě zasáhly do komunálně politického boje ony „chytré“ záchodky, které tamní vedení umístilo poblíž hřbitova, aby tak ulehčilo život jeho návštěvníkům.
Tyto „chytré“ záchody bylo možné použít pouze po zaplacení pomocí bankovní karty nebo SMS. Vybaveny byly mj. USB vstupem pro nabíjení mobilních telefonů. Pochopitelně se nabízí otázka, zda právě toto očekává návštěvník hřbitova od veřejné toalety.
Tato toaletní dvojbuňka nebyla právě levná – investice činila hodně přes půl miliónu korun. Kromě toho netrvalo dlouho a stala se nefunkční. Nebylo pak divu, že se stala terčem nelichotivých komentářů a vtipů.
Nové vedení onoho města ji proto nahradilo rekonstrukcí stávajících toalet, a to s mnohem menšími náklady. Nebylo to „smart“ řešení, ale umožnilo placení mincemi i bankovní kartou. Více se ostatně od veřejného WC ani nečeká. Spíše než chytré by mělo být funkční a čisté.
Nicméně různé veselé „smart kadibudky“ najdeme i v jiných městech, jako třeba právě tam, kde jsme tenkrát pořizovali onu ilustrační fotografii. Pokud si vzpomínám, má role figuranta nebyla úplně komfortní, neb to zařízení bylo tehdy značně použité a zavřít se v něm s vystrčenou paží vyžadovalo nemalou dávku odolnosti. Ale co by člověk neudělal pro čtenáře.
Zajímavou dohru ten příběh měl, když jsme tuto fotografii ukázali našemu africkému kolegovi a kamarádovi. Byl pobavený a zároveň velmi udivený. Jako Afričan si prý neumí představit, že by se jeho manželka nacházela uvnitř, zatímco by si někdo cizí nabíjel zvenku telefon.
Chytré lavičky a další „smart“ nápady
Jinou různě se opakující „smart hračkou“ jsou takzvané chytré lavičky. Vyznačují se tím, že obsahují USB porty a obvykle také fotovoltaické panely, které je zásobují elektřinou. Věřte nebo ne, ale už jsem viděl na ukázku i takovouto lavičku, u níž panel pokrýval plochu, na níž se sedí(!). Nejen tedy, že uživatel svým – ehm – pozadím zakrýval cenný zdroj elektřiny. Ale zkuste se (anebo radši ne) posadit na sluncem rozpálenou fotovoltaiku.
S dalšími pozoruhodnými „smart“ nápady jsem se kdysi setkal, když jsem jako externí spolupracovník jistého města hodnotil náměty občanů na vylepšení života pomocí moderních technologií. Nechyběl mezi nimi třeba námět na chytrou aplikaci pro lepší orientaci mezi hroby na hřbitově nebo vzducholoď, která z výšky dohlíží na bezpečnost právě jedné konkrétní městské části. A když už chytrý záchod, byl tu nápad na jeho doplnění o senzor ovzduší. Jiným veselým námětem bylo rozšíření síťové jízdenky MHD o použití pro evidenci půjčování (moderně řečeno, sdílení) sekaček na trávu a sportovního náčiní mezi občany.
Ať už to bylo míněno vážně nebo to byla recese, posoudit a dát stanovisko bylo vždycky nutné zcela seriózně a podle stanovených postupů. Občas poněkud náročné.
Chytré je to, co slouží lidem
Zapeklitá věc: Jedno a totéž zařízení může být užitečným pomocníkem i „smart hračkou“. Záleží, jak a proč se používá. Problém je často v tom, že ti, kdo ta zařízení nabízejí, jsou do jejich technického provedení doslova zamilovaní, a trochu jim přitom uniká konkrétní přínos pro konkrétní uživatele, tedy občany. Hledají pak stejně zamilované kupce, místo aby nabízeli užitek.
Kdysi jsem se účastnil jakéhosi kulatého stolu mladých německých inovačních firem, které měly ambice vstoupit na český trh chytrých měst. Při rozhovorech tváří v tvář mi představitelka jedné z nich nadšeně vyprávěla o jejich skvělých senzorech ovzduší pro města a obce. Říkám: „A teď Vám starosta poví, že na to, aby věděl, že ve vsi kouří a práší doprava na hlavním tahu, nepotřebuje senzor. To pozná s prvním nadechnutím. Proč by si tedy měla ta obec od Vás něco kupovat?“ Milá paní zrozpačitěla jak žákyně přistižená při neznalosti. Zželelo se mi jí: „No přece proto, aby měl v ruce výsledky měření, až půjde jednat o obchvatu. Tam potřebuje čísla, ne pocity.“ Aha.
Blížící se máj je lásky čas. Ale na techniku je potřeba s rozumem, ne se zamilováním. Pak teprve se ze „smart hračky“ stane přiměřeně inteligentní pracant.
A jeden krátký příběh na závěr
Žily, byly dvě konkurenční firmy vyrábějící elektrické psací stroje. První byla zamilovaná do svých psacích strojů a chtěla je mít co nejlepší a co nejdokonalejší. Ta druhá se rozhodla, že co nejvíce usnadní život lidem v kanceláři. Jméno té první dávno upadlo v zapomenutí. Ta druhá se jmenovala International Business Machines Corporation, zkráceně IBM.
Zdroje
Slavík, J. a kol. Aby chytré město nebylo hloupé. Praha: MMR pro obce 2023 ISBN: 978-80-7538-509-3. Publikace je zdarma k dispozici elektronicky: https://www.smartcityvpraxi.cz/rozhovory_komentare_225.php
Slavík, J. Z inženýra manažerem. Praha: FCC Public 2010 ISBN 978-80-86534-16-9.
