Článek
Nejprve něco o železnici a lokomotivách
Čtenáři znalí železnice mohou tento odstavec přeskočit. Ale nedá mi to, abych neuvedl do problému i ty, kdo vlakem jezdí jen občas, případně vůbec.
Na železnici se lze setkat jednak s lokomotivami, které táhnou (případně tlačí) nemotorové osobní nebo nákladní vozy, a jednak s osobními motorovými a elektrickými jednotkami – tedy nakrátko spřaženými osobními vozy s vlastním pohonem, případně se sólo motorovými vozy. Lokomotivy v traťové službě vozí ucelené vlaky, lokomotivy posunovací manipulují s vozy ve stanici, v depu nebo na vlečkách (kolejových napojeních různých podniků).
Elektrický provoz v traťové službě lze řešit elektrifikací trati, případně nasazením bateriových (nebo palivočlánkových) elektrických jednotek, o nichž jsem psal v samostatném článku této série.
Problémem je ale posun ve stanicích tam, kde z nějakého důvodu nelze použít elektrické lokomotivy napájené z troleje. A u toho se nyní zastavíme.
Málo kilometrů, hodně emisí, hodně hluku
Stanice a další objekty, kde se v provozu používají posunovací dieselové lokomotivy, se velmi často nacházejí uprostřed měst. Provoz těchto lokomotiv, nezřídka zastaralých, zde představuje pro obyvatele nepříjemnou zátěž v podobě znečištění ovzduší a hluku.
Motorová posunovací lokomotiva často stává s motorem puštěným naprázdno. Důvodů pro to bývá vícero: Potřebuje například doplnit stlačený vzduch do brzd nebo potřebuje být v pohotovosti k okamžitému výjezdu. V neposlední řadě studený start motorové lokomotivy může spotřebovat více paliva, nežli běh naprázdno po nějakou dobu. Nezřídka se tak stane, že motor takové lokomotivy běží dlouhé hodiny, i když vlastní práce lokomotivy je třeba méně než polovina toho času.
Hlukem a výfukovými zplodinami ovšem zamořuje své okolí po celou tu dobu.
Jako logické řešení by se nabízela plná elektrifikace. Jenže ne všechny tratě má smysl elektrifikovat. Navíc i zde existují místa, kde z provozních, ekonomických či bezpečnostních důvodů nelze instalovat trolejové vedení – například nákladová nádraží, překladiště, vlečky průmyslových závodů, depa, myčky apod.
Jak elektrifikovat posun
Jednou cestou, jak zlepšit tuto situaci, je hybrid diesel-baterie. Funguje na principu podobném, jako jsou hybridní automobily nebo autobusy. Podobně jako ony dokáže jezdit v plně elektrickém nebo hybridním režimu. Tato hybridní kombinace umí ušetřit desítky procent paliva a odpovídající objem emisí. Baterie totiž umožňuje i pro rozjezdy použít diesel o menším výkonu, než by odpovídal srovnatelné motorové lokomotivě. Tento druh posunovacích lokomotiv je prozatím ve fázi testování, například v Německu, Nizozemsku nebo Velké Británii.
Druhou cestou je elektrická posunovací lokomotiva s bateriovým zásobníkem energie. Ta se uplatní v elektrifikovaných stanicích, kde se může během stání dobít, podobně jako již zmíněné bateriové elektrické jednotky. Na baterie pak zajede mimo trolej. Takovéto lokomotivy se od loňska zkoušejí například v Maďarsku.
A konečně třetí cestou je vybavit elektrickou lokomotivu pro traťovou službu bateriovým zásobníkem energie umožňujícím provoz na tzv. poslední míli – tedy posun na neelektrifikovaných kolejích nebo vlečkách po příjezdu nákladního vlaku po elektrifikované trati. Příkladem jsou lokomotivy, které si nedávno objednal švýcarský dopravce Widmer Rail Services. Tomu umožní tento pohon provádět posun bez pomoci dalších posunovacích lokomotiv, čímž může lépe organizovat své provozní procesy a ušetřit náklady. Čili nejen ekologie, ale i ekonomika.
A co u nás?
Jak patrno, elektrifikace posunu zatím do běžné praxe přechází i v zahraničí jen zvolna.
Pokud jde o Česko, před pěti lety proběhla tiskem zpráva o diesel-hybridní posunovací lokomotivě od českého výrobce, v nabídce ji však zatím nemá. Vzhledem nejednoznačnému, a spíše klesajícímu trendu v nákladní přepravě po českých železnicích je otázkou, nakolik bude u nás do budoucna po takovýchto vozidlech poptávka.
Předpovídat si netroufám. Řemeslo věštců nemá zlaté dno. Profesorka jasnovidectví z Harryho Pottera by nám to ostatně mohla potvrdit.
Zdroje
Archiv autora
