Když je v Africe horko jak v Africe

Namouduši nevím, kde se bere ten stereotyp, že co důchodce, to nesvéprávný hlupák, kterého je třeba vést za ruku a se vším mu radit, jinak by nepřežil. Naopak si myslím, že mnozí z nich by mohli sloužit jako příklad nadhledu nad věcmi, u nichž je dnes jaksi v módě se stresovat, hroutit a podléhat mediální a sociálně síťové beznaději ze světa kolem nás.

Jak jsem se už na stránkách Média kdysi zmiňoval, jsme s manželkou průběžně v kontaktu s naší „velkou africkou rodinou“ v Mosambiku a společně jsme tam strávili jedno vánoční léto se sluncem v nadhlavníku.

Možná to někoho překvapí, ale Afričané podle našich zkušeností snášejí horka mnohem hůř než my. Když se teploměr blíží čtyřicítce, bývají zalezlí doma a ven chodí jen, je-li to nutné. Pohybují se přitom zvolna, drží se ve stínu a jsou k tomu pořádně oblečení. Kdepak válet se v horku vysvlečení na pláži – takové hlouposti dělají jen Evropané.

S manželkou jsme se shodli, že mosambická horka jsme snášeli lépe než ta naše. Snad protože tam průběžně foukal vítr od oceánu. Nakonec nás víc udolávala vlhkost vzduchu než samotné teploty. Domácí voda k pití z hlubokého vrtu byla dobrá, zdravá a také vlažná, jak se ohřála v nadzemním vodojemu. Aspoň jsme nedostali angínu. Nedostali jsme ji ani z klimatizace v autě, kterým jsme jezdili po širokém příbuzenstvu ve městech i v buši. Tu totiž naši přátelé nepouštěli, protože je prý nezdravá. Vystačili jsme si tedy s pootevřenými okénky a také bylo dobře.

Samozřejmě, nakonec došlo i na chlazené pivo. A můžete mi věřit, ve skutečně tropickém počasí ve skutečných tropech chutná každá značka jako mana nebeská. Co naplat, jsme Češi.

Když se u nás blíží teploty čtyřicítce, mají v Americe stovky – tedy Fahrenheita. Fuj! Takové stovky jsem kdysi zažil na pracovních cestách po východním pobřeží USA. Pochopitelně to byly hlavně hodiny v klimatizovaném autě a v klimatizovaných kancelářích. Ale i na ulici to nakonec šlo. Stačil k tomu litrový kelímek koly s ledem a pomalá chůze lázeňského hosta.

Mimochodem, jedna z cest nás zavedla na Floridu, kde jsme si čistě ze zvědavosti zajeli na chvíli k oceánu. Nestačil jsem se divit, jak se lidé i v tom horku slunili na pláži, kamž se dopravili ve svých pojízdných stodolách, divže je nesmetl příliv. Připadalo mi to jako čirý masochismus, ale proti gustu…

Ty nejkrásnější čtyřicítky jsme ovšem s manželkou zažili právě v minulých týdnech. Bylo to na Moravěnce, kde máme vnučku. Tahle slečna, jíž táhne na druhý rok života, je i v horku náramně čilá a bylo nám potěšením ji doma sledovat a zabavit, aby si rodiče znavení vedrem odpočali. Když si taková parádnice nechá obléci šatičky a předvádí se v nich před zrcadlem, když věrně napodobuje to či ono zvíře nebo když člověku výmluvně ukazuje, co mu chce říci, a že hloupý je on, když tomu nerozumí, je tak snadné zapomenout na horko i na čas.

Stín stromů na hřišti pak potvrzoval onu zjednodušenou, ale výstižnou poučku, že jeden vzrostlý listnáč v době vegetace vydá za nějakých 35–40 klimatizačních jednotek.

Klimatické změny a jejich dopady nezruší žádné velkohubé politické prohlášení. Stejně tak ale nemá smysl se z nich hroutit. Máme tu k tomu pár hezkých moudrostí.

Moudrost z Afriky: Ve vedru se na slunci smaží jen blbec nebo Evropan – rozumný člověk vyhledává stín. I doslova tropické horko jde zvládnout bez klimatizace, je-li po ruce proud vzduchu.

Moudrost z Ameriky: I napříč rozpáleným městem se dá projít, nasadíme-li lázeňské tempo a vezmeme-li si k tomu dostatek tekutin.

Moudrost našich předků a ekologů: Pod košatým stromem je vždycky větší chládek než pod plátěnou střechou. Ten strom totiž, na rozdíl od té střechy, odebírá vnějšímu prostředí teplo jakožto energii, kterou potřebuje k fotosyntéze (zjednodušeně řečeno).

Moudrost dvouleté slečny: S úsměvem jde všechno líp. I v horku.