Článek
Bývalá zdravotní sestra a ty současné
O naší čilé mamince (ona je to tedy vlastně moje tchýně, ale to je jedno) už jsem tu kdysi psal.
Od té doby se na ní bohužel podepsalo nejen stáří, ale také operace srdce s následnou mozkovou příhodou. Díky své vitalitě se zase postavila na nohy, byť s chodítkem. Bez poškození ale nezůstal duch. Mamince začala vynechávat paměť tak, že už to bez odborné péče a dohledu nešlo. Nakonec našla nový domov v nejmenovaném středočeském soukromém zařízení pro seniory.
Maminka strávila desítky let jako trpělivá diplomovaná zdravotní sestra právě v domově seniorů, při péči o ty nejtěžší klienty. Věčné střídání denních a nočních směn ji přitom poznamenalo. V noci často vstává a prochází se. V tom zvyku pokračovala i v domově seniorů, aniž by někoho obtěžovala. Tedy, to jsme si mysleli.
Spánek na dny
Jiný názor na věc měl evidentně personál onoho zařízení.
Zde vládne všemohoucí vrchní zdravotní sestra, která udílí pokyny nejen sestrám a pečovatelkám, ale jak se zdá, i některým lékařům. Mladá „instagramová“ ředitelka pak seniory a jejich rodiny ujišťuje, že tady je vše, jak má být. Že všichni jsou tu jeden velký tým, který mamince či tatínkovi rozumí ze všech nejlépe, takže je to potřeba si to se starým rodičem užít, dokud to jde, a všechno ostatní nechat na nich.
Zdravotnickému personálu maminčino noční chození po chodbách nějak nevyhovovalo. Snad jej vyrušovalo v nočním rozjímání, či co. I rozhodl se je „řešit“ razantními dávkami antidepresiv. Výsledkem bylo, že maminka skoro dva dny nepřetržitě spala a probírat se začala až při návštěvě doma. To jí totiž kardiolog dost důrazně doporučil ty prášky okamžitě vysadit, protože nepřípustně reagují s dalšími léky.
Pak už bylo na čase si vše vysvětlit se zdravotníky onoho domova seniorů.
Malá odbočka: Hippokrates a práce s antidepresivy
Slavná Hippokratova přísaha je ve svém plném znění poplatná svému vzniku v době před naším letopočtem. Jedna zásadní myšlenka v ní ale stále platí:
„Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.“
Pokud jde o antidepresiva, není si s nimi co hrát ani u jinak zdravého člověka. Shodou okolností vím, jak to funguje:
Psychiatr nejprve provede důkladnou anamnézu a nechá udělat neurologická vyšetření. S antidepresivy pak začne od malých dávek, které postupně zvyšuje, přičemž pozorně sleduje pacientovy reakce. Jinak by totiž výsledek mohl být zcela nežádoucí.
To ale u starých lidí nejspíš neplatí
Psychiatr ze zmíněného zařízení pro seniory, jenž se nepředstavil, předpis léku a jeho dávkování nejprve zdůvodnil tím, že prý maminka na chodbě rozbíjí věci. Což jednak podle tamních pečovatelek není pravda, a jednak to podle mého není diagnóza. Po briefingu od instagramové paní ředitelky se pan doktor odvolal na blíže neurčenou duševní poruchu, přičemž zdůraznil, že na staré lidi nelze u antidepresiv brát stejná měřítka jako na běžného člověka.
Jinými slovy, u starého člověka se zřejmě dá Hippokrates trochu přiohnout, požaduje-li to zdravotnický personál. Hlavně že jsme tady všichni jeden skvělý tým.
Manipulace a výhrůžky
Po tomto jednání s ústavním psychiatrem následovala zdlouhavá diskuse s ředitelkou, vládnoucí vrchní sestrou a dalším personálem. Ti všichni při ní předvedli poměrně pestrou škálu manipulativních technik – od vzbuzování pocitů viny a pocitů lítosti, přes zastrašování, obviňování oběti až po obracení příčin a následků. Argumenty maminčina kardiologa odmávla jedna z ústavních sester s tím, že prý kdysi na kardiologii sloužila, a tudíž nejlíp ví, že přece nějaká operace srdeční chlopně není důvod k výjimkám a úlevám od antidepresiv.
Není vyloučeno, že u slabších povah jim podobný přístup funguje. Tentokrát ovšem měl personál proti sobě dvě dcery – inženýrky s analytickým myšlením a velmi pestrými životními zkušenostmi. Scény, které zdravotníci předváděli, jim byly hodně nepříjemné, jinak ovšem byly poměrně průhledné.
Skončilo to tedy „reverzem“ o tom, že si rodina nepřeje další podávání oněch antidepresiv. Jeho podpis byl doprovázen výhrůžkou, že maminka možná bude do týdne na vozíku a bude to vina pouze vás, neposlušných příbuzných, kteří odmítáte naši skvělou profesionální léčbu. Čeho léčbu, nebylo upřesněno.
Zázračné uzdravení a nová diagnóza
Stal se ale pravý opak. Maminka po odeznění antidepresiv jakoby zázrakem pookřála na duchu i na těle. Objevila se tu ovšem jiná potíž: Maminka bez antidepresiv prý v noci dupe (a to, přestože ví, že není králík). Tak nevím, jestli bych neměl tomu svému známému psychiatrovi navrhnout rozšíření pestré škály jeho diagnóz o dupání.
Zákaz antidepresiv si personál zatím netroufá porušit. Vztahy ovšem zůstávají i nadále napjaté, takže je na čase, aby maminka takříkajíc změnila lokál. Pro člověka, který (jak víme z předchozího článku) v dětství utíkal před východní frontou, to není nijak zásadní životní událost. Věřme, že v jejím příštím domově budou mít zdravotníci více pochopení pro svoji bývalou, nesmírně obětavou a lidskou kolegyni.
Pár nevyžádaných rad na závěr
Pokud jste maminku nebo tatínka odložili do domova seniorů s tím, že si to s nimi chcete sem tam užít a ostatní nechat na jiných, je zbytečné číst dál. Plně důvěřujte personálu, užívejte, dokud je co, a hlavně: Nepřemýšlejte!
Vnímáte-li domov seniorů pro vašeho rodiče jako nutný krok, z něhož nemáte kdovíjakou radost, ale nelze jinak, pak doporučuji velmi zbystřit pozornost, pokud
… je váš starý rodič náhle nezvykle malátný nebo spavý. Dvojnásob pak zbystřete, pokud vás personál ujišťuje, že je to než přirozený projev stáří.
… vás pracovníci domova seniorů ujišťují, že vědí o vašem rodiči nejvíc – víc než jeho předchozí lékaři, víc než jeho specialisté, víc než vy sami. Dvojnásob pak zbystřete, pokud vás o tom ujišťují už po pár týdnech pobytu.
… se na vás snaží pracovníci domova seniorů vyvíjet jakýkoli nátlak. Dvojnásob zbystřete, pokud pracovníci (nebo častěji, pracovnice) přitom místo konstruktivní debaty začnou ječet. Člověk, který ječí, obvykle něco skrývá nebo si je nejistý, a ječením se snaží zastrašit druhé, aby na to nepřišli.
… vás začne napadat, že nemá smysl protestovat, abyste tím svému rodiči ještě nepřitížili, a že jinde to stejně nebude lepší. Přesně tam se vás personál takového zařízení snaží dostat.
A to je asi vše. Hodně štěstí!
Zdroj
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokratova_p%C5%99%C3%ADsaha






