Článek
Tyhle strašlivé noční můry mne čas od času provázejí po celých těch čtyřicet let od školních lavic a poslucháren. Nejhorší jsou ty, které se vztahují k základní škole a gymnáziu.
Vždycky se tam opakují stejné motivy: Stres z toho, že něco neumím, ale že vlastně nevím, co mám umět. Stres z toho, že se po mě chtějí mraky podrobností, aniž bych měl možnost té věci porozumět. Stres z únavy a z nevyspání.
Střih
Dávám se na gymnáziu vyvolat z češtiny. Profesorka: „A to si chcete popovídat o literatuře?“ Já: „Vlastně ano, máte pravdu.“ A tak si tak před tabulí chvíli povídáme, já si z té debaty odnesu některé další zajímavé souvislosti, no a na té známce vlastně tak dalece nezáleží.
Střih
Konzultace s profesorem matematiky k postgraduálnímu kursu statistiky. Klade mi na srdce: „Hlavně se neučte vzorečky. Ty si vždycky dohledáte v literatuře. To nejdůležitější je porozumět tomu, co do vzorce vstupuje a co z něj vystupuje. Když má kupříkladu statistická křivka dva vrcholy, budou nejspíš pomíchaná vstupní data.“
Střih
Na kursu MBA se dovídám od svých britských učitelů například to, že díky informačním technologiím jsme dnes zahlcení daty, ale chudí na informace. Informace jsou totiž data (či sdělení), která nám pomáhají snížit nejistotu při rozhodování. To ostatní informace nejsou.
To bylo skoro před třiceti lety. Kdykoli dnes otevřu internet, z něhož se na mne vyvalí mračno šokujících upoutávek, ptám se sám sebe: Jsou to opravdu informace? Na totéž se ptám, když mě aplikace v mobilu zavalí spoustou jedinečných nabídek.
Střih
Účastním se v publiku odborné konference. Na pódiu mezi sebou debatují akademičtí pracovníci o svých – netechnických – výzkumných projektech, do nichž se investují miliónové a miliardové granty. Když se v diskusi zeptám, jaké se očekávají za ty peníze výsledky, dovím se, že jsou i dražší projekty a že výsledky budou známé za deset let. V krátkém sledu za sebou se také dovídám, že věda tu není od toho, aby dávala odpovědi na praktické otázky. Nicméně že se lidé z praxe mají obracet se svými problémy na univerzity. Nikdo nevysvětlí, proč by to u všech všudy měli dělat.
V publiku té konference převažují studenti – nevím, nakolik ze zájmu a nakolik tam byli takříkajíc nahnáni. Mám trochu obavy, že toto všechno budou považovat za naprosto normální.
Střih
Čtu jakýsi komentář od odborníka na pedagogiku, nabádající ke komplexnímu vzdělávání a k výchově k samostatnému myšlení. Nemohu než s ním souhlasit.
Shrnutí a závěr
Myslím si, že škola by měla lidi naučit hledat informace mezi daty a hledat souvislosti mezi různými informacemi. Neučit se nazpaměť podrobnosti, které dá internet na jedno kliknutí, protože těch podrobností je kolem nás tolik, že člověku při jejich biflování nezbude místo na ty souvislosti.
Dále si myslím, že skutečná důležitost učitele či akademického pracovníka se neměří počtem titulů ani počtem citací jeho odborných prací, ale tím, co dokáže dát studentům pro život. Což platí od základky až po postgraduál.
A konečně si myslím, že škola by neměla být doživotním zdrojem nočních můr, ale inspirací pro celoživotní poznávání. Kdo to zajistí? Podle mého především osobnost učitele. Sebelepší osnovy samy ne.
