Vídeň trochu jinak: Aspern Seestadt, malé elektrobusy a vlakotramvaj

Na jednodenní výlet za vídeňskými „smart“ zajímavostmi jsme se s mojí kolegyní a manželkou Pavlou vypravili mezi letošními svátky. Vedla nás k tomu především zvědavost, jak po bezmála deseti letech od zahájení projektu vypadá zcela nová „chytrá“ městská čtvrť Aspern Seestadt na severovýchodě Vídně.

Také to byla příležitost, jak okouknout pozoruhodné elektrické midibusy s pantografovým dobíjením, kroužící v centru města, které se před lety představily i v Brně a v Praze. A to tím spíše, že tyto elektrobusy budou již brzy nahrazeny svými mladšími sourozenci.

A konečně jsme chtěli aspoň trochu obhlédnout (a ve zbytcích denního světla vyfotografovat) zdejší vlakotramvaj, spojující centrum Vídně s lázeňským městem Baden.

Pochopitelně zbyl čas i na procházku historickým centrem kolem Svatoštěpánské katedrály, jak jinak. Nejen technikou, třebas i zajímavou, živ jest člověk.

Aspern Seesadt (nebo též Seestadt Aspern) je nové multifunkční obytné centrum na severovýchodě Vídně. Svůj název Jezerní Město si vysloužilo od jezírka, které vzniklo naplněním bývalé pískovny spodní vodou a tvoří zde přírodní park. Jezerní Město má být v cílové podobě roku 2028 určeno pro více než 20 tisíc obyvatel.

Aspern Seestadt má výborné napojení na centrum Vídně díky prodloužení linky metra U2. Jeho záměr také kromě jiného předpokládal, že pouhou pětinu zdejší dopravy obstará individuální motorismus. I jinak projekt avizoval „chytré“ řešení, například v oblasti energetického hospodářství.

A naše dojmy?

Po výstupu z metra nás obklopí moderní a veskrze příjemná městská čtvrť, ležící na břehu jezírka. Staveniště s jeřáby na jeho druhé straně zároveň dávají tušit, že město se dále rozroste.

Pozoruhodná, místy až trochu bizarní architektura zdejších bytových domů ovšem ne vždy napovídá na jejich energetickou hospodárnost. S byty typu „povytažené zásuvky u stolu“ nebo s terasovitými domy nejspíš mnoho energie neuspoří.

Stejně jako v mnohých našich nových obytných čtvrtích je i zde velké množství bytů na relativně malé ploše občas na úkor soukromí jejich obyvatel. Ti si, opět stejně jako u nás, pomáhají stylem „samo domo“, tedy například různými více či méně vzhlednými zástěnami na balkónech a jejich zábradlí.

Zdejší zajímavostí jsou vyvýšené vnitrobloky s parkem nebo vlastními záhonky obyvatel. Jsou vždy průchozí, přístupné po schodech i bez bariér. Vytvářejí klidné zázemí uprostřed městského ruchu – a jistě, i s dobře známým útulným „bordýlkem“ pěstitelů na záhonech, stejným v Rakousku jako u nás.

Obecně nám ale připadá, že zeleně je tu poměrně málo v poměru k rozlehlým asfaltovým nebo vydlážděným plochám veřejného prostoru a k množství bytů. A to i přihlédneme-li k zimnímu období a k mládí zde zasazených stromů, které se časem rozkošatí.

Oceňujeme naopak množství hřišť pro děti i malou pláž na břehu jezírka. Jen naše starostlivost rodičů a prarodičů při tom pohledu okamžitě velí: Pozor na ně, až poběží k vodě!

Starost o děti cítíme také ve chvílích, kdy sledujeme zdejší dopravu.

Množství aut parkujících na ulicích i těch, které se dají tušit v podzemních garážích, popravdě nenapovídá jejich deklarovanému malému podílu na městské mobilitě. Ostatně i provoz na hlavních ulicích je, vzdor svátečnímu mezidobí, dosti frekventovaný. Všechna ta auta jsou „spalovací“ – na elektromobily ani na jejich nabíjecí stanice jsme zde nenarazili, přestože jsme Seestadt prochodili dosti důkladně.

Elektrickou dopravu zde (kromě metra) reprezentují sdílená elektrokola. Některá z nich jsou vepředu vybavena korbou, o níž jsme se původně domnívali, že je určena pouze nákupům. Trochu nám zatrnulo při pohledu na malé sedátko, kde dítě bude při případném střetu takříkajíc první na ráně. V akci jsme nicméně tyto dopravní prostředky nezahlédli, takže zůstává jen u našich starostlivých představ.

Máme-li tedy shrnout několika slovy naše dojmy z Aspern Seestadt: zajímavé nápady, ale ještě „by to něco chtělo“.

O elektrických autobusech obecně jsem nedávno psal v samostatném článku na Médiu.

Dvanáct elektrických midibusů od italského výrobce Rampini slouží od roku 2013 na linkách 2A a 3A v historickém centru Vídně. Na těchto okružních, ve skutečnosti velmi klikatých, linkách je malý Rampini jako ryba ve vodě. Na nábřeží projede po tramvajových kolejích a vzápětí už se proplétá mezi pěšími turisty, auty i koňmi taženými kočáry, jichž je tu požehnaně. (Může se pak stát, že cestující po nástupu do bezemisního elektrobusu ucítí typický koňský odér.)

Popojíždění, rychlý rozjezd a brzdění i ostré zatáčky při jízdě historickým centrem jsou přesně to, k čemu je tento malý houževnatý pomocník konstruován, a poradí si přitom znamenitě. Na jeho interiéru jsou léta provozu už trochu znát, ale vše je funkční a přátelské.

Nabíjení baterií elektrobusu dvoupólovým pantografem z troleje je vtipně jednoduché. V té jednoduchosti je ale zádrhel: Trvá dlouhé minuty, než řidič spustí pantograf a vydá se na další, necelou půlhodinu trvající okruh. Deset elektrobusů tak vždy jezdí, zatímco dva stojí u nabíjení. To je také důvodem jejich náhrady deseti palivočlánkovými (tedy vodíkovými) elektrickými midibusy, plánované na polovinu roku 2025.

Přejme tedy těmto malým pracantům vídeňské dopravy úspěšný dojezd. Budeme rádi vzpomínat.

Při naší sváteční cestě nám na vídeňskou vlakotramvaj zbylo poměrně málo času a ještě méně světla na fotografování. Ale nevadí, tedy aspoň stručně. (O vlakotramvajích jako takových píši v samostatném článku na Médiu.)

Vlakotramvaj Badner Bahn, celkem 27 kilometrů dlouhá, spojuje centrum Vídně s lázeňským městem Baden na jihozápadě. Vlakotramvaj vyjíždí z konečné u vídeňské Opery a po kolejích městské tramvaje dojede na náměstí Schedifkaplatz. Za ním vyjíždí na železniční trať a do centra Badenu dojíždí po tamní původní tramvajové trati.

V provozu jsou zde tři typy vlakotramvajových souprav: starší vysokopodlažní tramvaje, zvenčí ne nepodobné našim tramvajím ze šedesátých let, a dva typy moderních nízkopodlažních tramvají. Aby zvládly projet celou svoji trať, musí si poradit s trojím napětím v troleji: 600, 750 a 850 V DC, tedy stejnosměrných. Vzhledem k tomu, že vlakotramvaj přichází na své samostatné trati do styku s okolním železničním provozem, musí být tomu odpovídajícím způsobem vybavena, tak aby jízda byla stoprocentně bezpečná. Na rozdíl od jiných vlakotramvají ale vozy Badner Bahn nemusí řešit různé výškové úrovně dveří.

Interiér u všech uvedených typů vlakotramvají připomíná spíše pohodlný příměstský vlak než tramvaj pro rušný městský provoz. Jeho charakteristickým rysem jsou typické vlakové stolky mezi čtyřsedadly.

A naše dojmy? Z krátkého svezení, na něž nám zbyl čas, můžeme jen stručně ocenit hbitou a přitom plynulou jízdu rušným městským provozem. Zároveň je těžké se nepozastavit nad dřevěnými sedadly, která u nejnovějšího typu nahradila ta polstrovaná u předchozích typů. Jistě, je to hygienické a pro někoho snad i elegantní. Pohodlné posezení to ale není. Čas ukáže, co na to sami Vídeňané.

Kromě moderní architektury a dopravní techniky jsme si s Pavlou ve Vídni pochopitelně užili i správně „mastňáckou“ procházku historickým centrem plným vánoční výzdoby.

Nejvýraznější dojem tu na nás ovšem udělala fronta, táhnoucí se přes několik rohů. Cože, dává se tu snad něco zadarmo? Ale ne, spíše naopak. To dav lidí stál před vchodem do původního Sacherova hotelu, aby si tam, jako odměnu za nekonečné čekání, objednali za patřičný obnos ten nefalšovaný Sacher a kávičku. Máme podezření (byť do hlavy nikomu nevidíme), že spíše než káva a zákusek byla hlavním cílem těch mrznoucích nešťastníků báječně jedinečná fotografie na sociální síti, sklízející nekonečný počet lajků. Divná to doba.

My jsme si každopádně vystačili s vídeňskou kávou ze stánku v podchodu metra a také bylo dobře.

Tak tedy Auf Wiedersehen! (či po vídeňsku: Wiederschaun!) Zase někdy na viděnou.

Tento článek je zkrácenou a „polidštěnou“ verzí reportáže na našem portále Smartcityvpraxi.cz: Naše sváteční reportáž: Aspern Seestadt, elektrobusy Rampini a vlakotramvaj ve Vídni. Kdo by se zajímal o rozmanité technické podrobnosti, najde je tam.