Článek
Swamp v kostce
Nakolik lze tedy smáčknout do kostky desítky hektarů romantického rašeliniště. Nachází se kolem vtoku do Máchova jezera a chráněné je už od roku 1972. Dnes je to národní přírodní památka.
Jde vlastně o pozůstatky rašeliniště, které kdysi – věřte nebo ne – pokrývalo celé území dnešního Máchova jezera. Uchovala se tu jedinečná flora i fauna. Z ptáků je to třeba bukač, moták, ledňáček nebo bekasina, z rostlin hlavně významné sinice a desítky až stovky druhů různých řas. Z těch rostlin viditelných hned na první pohled pak upoutá třeba bíle kvetoucí suchopýr.
V přírodě se vše neustále mění a Swamp není výjimkou. Úzkou přírodní hrázku, která toto rašeliniště odděluje od vlastního Máchova jezera, proto musel člověk zpevnit kamením uloženým v sítích. Je to způsob šetrný přírodě i romantickému oku pozorovatele.
Tady musel přírodě pomoci člověk
Vyhlídka na cestě
Na Swamp se dá dojít ze Starých Splavů i od dokeského Bílého Kamene. Pokud s manželkou jdeme od Splavů, vyprovokuje nás občas cestou k vystoupání vyhlídka na úbočí vrchu Borného.
Máme přitom dvě možnosti. Ta první je sledovat z rozcestí značku kol dokola Borného, vystoupat sto výškových metrů a poté se spustit na vyhlídku ležící o nějakých padesát výškových metrů níž. Pro turistu, co má v krvi starou zásadu „hlavně neztrácet výšku“, je to způsob poněkud frustrující.
Druhá možnost je zdolat těch skoro padesát výškových metrů z rozcestí na vyhlídku přímo, prakticky proti vrstevnicím ležícím u sebe proklatě blízko. Není to ale ve skutečnosti tak zlé, jak to vypadá.
Tak či tak, nádherný pohled na Mácháč za tu námahu opravdu stojí. Zvlášť když zrovna mraky a slunce kouzlí neopakovatelnou atmosféru, jako třeba na této fotografii.
Sluníčko si nás takhle jednou změřilo na vyhlídce na Borném
Jednou a naposled jsme kdysi zvolili možnost třetí – omylem jsme se napřed vyplahočili až pod sám vysílač na zarostlém vrcholu Borného, tedy nějakých sto šedesát výškových metrů. Až tam jsme zjistili, že je tu, hm, cosi v nepořádku. Tak tedy sem příště už opravdu ne.
Kdo by byl lačný výstupů, může si ještě předtím dát skalnatý vrchol Šroubeného, ležícího blíže ke Starým Splavům. Ten je jasný, veskrze pohodový a žádné záludnosti tu na turistu nečíhají.
Kudy chodíme po Swampu
Přes Swamp vede naučná stezka, dvě turisticky značené cesty a bezpočet cest a pěšin neznačených – občas zarostlých, občas pro samé bláto až neschůdných. S manželkou už to tam máme za léta prochozené křížem krážem. Kolikrát ani nevíme, jestli právě sledujeme některou z nich nebo zda se plížíme „pašeráckými stezkami“, které člověk většinou nenajde, pokud neví, kde je hledat.
Ať už jsou cesty a stezky značené nebo neznačené, sledují mokřiny se spoustou romantických jezírek a louží, mechu a rákosí, s rozlehlým Mácháčem v pozadí. Po značce se dá dojít na dřevěný můstek s vyhlídkou, nebo projít po dřevěné lávce přes blata, kde se to kolem (když kvete) bělá suchopýrem.
Lávka a kolem spousta mokropýru (pardon, suchopýru)
Chodíme tudy potichu a s respektem k té nadílce, co nám tu příroda přichystala. Občas potkáváme podobné milovníky romantické přírody, jako jsme my sami. A koneckonců, i ty rodinky, co tu sem tam míjíme, většinou nepůsobí tak protivně mastňácky jako jinde u Mácháče.
Tu a tam narazíme na cyklisty, které sem nejspíš svedla informace na turistických serverech, že je to tu i pro ně. Nu, znával jsem takové, co se s kolem plahočili i kdesi po skalnatých výšinách velehor. Ale tam jako tady, někde je to prostě lepší tiše po svých. Už kvůli té dřevěné lávce, které ty pogumované cirkulárky nejdou moc k duhu.
Na Swamp chodíme nejčastěji na jaře nebo na podzim, kdy je rašeliniště správně nasáklé, a jeho obraz je tak dokonalý. Samozřejmě k těm výpravám patří, jak už jsem zmínil, také bláto, někdy i hodně bláta. Ale od té doby, co lidstvo vynalezlo boty, to není zas takový problém.
Půvab má Swamp i v zimě. Pohled na zamrzlé tůně a zasněžené nebo jen ojíněné rostlinstvo je zas úplně jiný a neméně přitažlivý. A to ticho…
Swamp má půvab i v zimě
Koneckonců, trocha klidu se tu dá najít i v létě. Mnohem spíš ale člověk riskuje, že mu ten klid bude rušit hlasité dunění a kvílení z rekreačních středisek (nezřídka z několika středisek z několika různých stran), kde si zábavy chtiví návštěvníci užívají letní radovánky tak nějak po svém. Obvykle je tedy dobré předtím důkladně prozkoumat dostupné informace o zdejších lidových veselicích, aby člověk věděl, kdy se těmto končinám, jakož i celému Mácháči, raději vyhnout.
Na závěr
Milovník přírody najde na Swampu nezapomenutelné pohledy a romantickou atmosféru blat, na nichž si lze s trochou fantazie představit leccos. Stojí zato jej tiše prozkoumat a žasnout. Pro jiné povahy může být toulání přes Swamp spíše otravnou záležitostí, kterou je zbytečné podstupovat.
Aťsi je to tak i nadále.
Zdroje:
Další podrobné informace generované AI
