Článek
Jiří Voldán a jeho Chvála novin
Stačí se zaposlouchat do kupletu Chvála novin od Jiřího Voldána, pocházejícího – dle všeho – ze 30. let minulého století. Tento pán, vlastním jménem Jaroslav Hudec (1901–1985), byl prvorepublikový skladatel, textař, kabaretiér a novinář. Není mým cílem tu rozebírat jeho (jak se dnes s oblibou říká) poněkud kontroverzní osobnost. Soustředím se jen a pouze na zmíněný kuplet.
Kdo má chuť a je připravený na všechno, může si ho za nepatrný obolus stáhnout a následně poslechnout z internetové diskotéky Supraphonline. Ne, není to hudba mého srdce. Ta písnička je vedena ve značně ucouraném třídobém rytmu, s doprovodem harmoniky a s převelice tendenční dobovou interpretací (zlatý Voskovec a Werich). Ovšem když si to vše odmyslíme a soustředíme se na text, začne to být zajímavé.
Na Žižkově za remízou…
(tedy vozovnou) „…stojí novej dům, je to číslo popisný sto čtyřicet sedum. Život je tu pravidelný jako hodiny, lidi bydlej, perou prádlo a čtou noviny.“
Tolik úvod do situace. A teď si autor se zjevným gustem podává jednotlivé prvorepublikové tituly.
Kdo co tu tedy čte
Tak v prvním patře, jak bývalo zvykem, bydlí pan domácí, pravidelný to čtenář Národních listů, významného politického deníku a hlasu tehdejší konzervativní strany Československé národní demokracie. A že politiku pan domácí bere opravdu smrtelně vážně, „nic mu nikdy nerozjasní zrůžovělou líc, jako když maj v Dlouhý Lhotě vo tři hlasy víc.“
Obuvník (prostě švec), který má v domě svůj krám, čte pravidelně Večerník. Jednalo se o jakýsi bulvární přehled rychlých zpráv. A náš švec je pokaždé „nejraši, když rejou do Báti, tohle jeho přesvědčení nikdo nezvrátí“.
Penzista se po obědě nechává ukolébat Národní politikou – konzervativním a víceméně nadstranickým deníkem, známým svou bohatou inzercí, drobnými zprávami, fejetony a přílohami. Zkrátka takové poklidné čtení pro prvorepublikového seniora: „Po kafíčku v Političku hlavu zavěsí, a než dojde k Různejm zprávám, podřimuje si.“
Zdejší brašnář si pravidelně čte Právo lidu, nástupce dřívějších dělnických tiskovin. Jenže v redakci se svářili levicově ladění redaktoři s pravicově zaměřeným vydavatelem. Zřejmě to poznamenalo i redakční obsah, který byl nejspíš jakýsi nijaký, takže to brašnářovi „přijde jak to zboží kožený“.
Ovšem tím, že se z Práva lidu oddělilo Rudé právo, si jeho čtenáři moc nepomohli. Poznává to i agent s prádlem, který „vzdělává se politicky jenom v Ruďásku. Bohužel za vostatníma vždycky zůstane, když to měsíc vychází a tři měsíce né.“
Večerní české slovo byl, podle současných zdrojů, populární večerník Československé strany národně socialistické zaměřený na politiku, ekonomii, sport, kulturu a inzerci. Soudě podle toho kupletu to bylo lidové čtení, kde si mimo jiné přišli na své milovníci krvavých soudniček a kriminálních případů. Přinejmenším tedy služka v tom domě, která „si přečte nejraději dvakrát doslova, jak zabila svýho tátu Vyleťálková“.
No a „Rada, jemuž strhli z gáže hnedle tři stovky, chodí denně do kavárny číst si Lidovky. Ty ke každý události vždycky maj svůj hlas, když převládá všude tenor, tam vyniká Bass.“ Tak se mi zdá, že se dnešní Lidovky drží tradice – s tím vlastním hlasem i s tím cílením na nespokojené čtenáře, kteří to vždycky chtějí vidět „nějak jinak“.
Naproti tomu Lidové listy, noviny Československé strany lidové, hájící zájmy katolického obyvatelstva, prý v tom domě nikdo nečte. A proč? Inu, protože „to je četba povinná pro pány faráře“.
K čemu ještě noviny jsou a co se vlastně změnilo
Ten kuplet obsahuje ještě některé další narážky na dobový tisk, které se mi ale nepodařilo dešifrovat. Nicméně půvabný je i závěr:
Noviny se totiž podle něj hodí taky k tomu, aby se do nich zabalil šesťák a hodil na dvorek pouličním muzikantům, kteří přišli vyhrávat. Tak to dělá v tom domě každý bez rozdílu politického přesvědčení a tisku, který čte, „přičemž neví levice co dělá pravice“ – odtud tedy vzal původ onen známý slovní obrat.
No a řekněte sami: Co se tak moc od té doby změnilo, tedy kromě technologií?
Zdroje
https://www.radioteka.cz/detail/crohudba-745169-historie-psana-selakem-zpevak-komponista-a-textar-jiri-voldan-nahravky-z-let-1925-1946?srsltid=AfmBOoqMYmBAWo9MW-JH4BHC0Kw4HGVL-2uvsQhdnB4cfo0coDc0rOl-
https://www.supraphonline.cz
Google AI
