Článek
Evropské autobusy se postupně elektrifikují – nemohou jinak
Podle nedávno publikované studie poradenské společnosti McKinsey Center for Future Mobility se dnes v zemích EU prodá zhruba 9 tisíc městských elektrobusů. Tyto prodeje by měly vzrůst k roku 2030 přibližně dvakrát, mají-li být splněny emisní cíle EU.
Ještě rychlejší tempo růstu se očekává v případě „benjamínka“ – meziměstských elektrobusů a elektrických autokarů. Současné evropské roční prodeje činí podle uvedené studie méně než tisíc elektrobusů, v roce 2030 už by jich však mělo být 5 až 7 tisíc.
Jak konkuruje Čína
Od nákupu elektrobusů zatím stále odrazují dopravce jejich relativně vysoké ceny. Podle zmíněné studie jsou oproti dieselům dvojnásobné, v českém prostředí (podle našich zkušeností) až trojnásobné. To nahrává expanzi čínských výrobců na evropský trh – zejména značek BYD a Yutong, snaží se i další. Čínský podíl se zde v posledních letech ustálil na cca 20–25 % prodejů elektrobusů.
Podle průzkumu mezi evropskými dopravci, který provedli zpracovatelé zmíněné studie, by téměř 60 % respondentů přešlo z evropských značek elektrobusů na čínské, pokud by jejich ceny byly nižší třebas o 10 nebo 20 %.
Podle uvedené studie dnes vedou evropské značky elektrobusů v bezpečnosti, trvanlivosti a vysoké kvalitě. Čínské značky se naproti tomu odlišují hlavně nižší cenou, a tím i poměrem cena/výkon.
Baterie – to je, oč tu běží
Hlavní složkou výrobních nákladů na elektrobusy je cena baterií. Evropští výrobci ve velké většině staví na bateriích NMC (nikl-mangan-kobalt-oxid). Ty jsou se svojí velkou měrnou energií, tedy poměrem uložené energie a hmotnosti baterie, vhodné pro evropské podmínky s delšími denními nájezdy. Čínští dodavatelé naproti tomu preferují baterie typu LFP (lithium-železo-fosfát) s menší měrnou energií, avšak levnější a odolnější, navíc podpořené fungujícími čínskými dodavatelskými řetězci.
Jak jsme na tom v Česku
V Česku dnes jezdí necelých 230 elektrobusů (míním tím elektrické autobusy nad 5 tun maximální hmotnosti), nejvíce z nich v Moravskoslezském kraji. Není to moc, navzdory poměrně štědrým dotacím na pořízení – necelá 2 % z veškerého autobusového parku. I zde však bude k razantnější elektrifikaci popohánět evropská legislativa.
Dvě třetiny z nich jsou domácí značky SOR a Škoda. Zbývající třetinu pokrývá především polský Solaris, dále pak německý MAN nebo Iveco, které je v tomto případě stejně tak italské, jako české – jejich elektrobusy dnes vyrábí i bývalá vysokomýtská Karosa. Čínský mezi nimi není (aspoň podle dostupných informací) zatím ani jeden. Možná je za tím ten příliš malý český rybníček, kdož ví.
Vlastní zkušenost
Jeden čínský elektrobus jsme spolu s kolegyní a manželkou Pavlou přesto měli tu čest poznat v Ostravě při slavnostním předvedení i ve zkušebním provozu na lince. Bylo to v prapočátcích našich elektrobusů, v roce 2014.
Testovaný elektrobus BYD (viz fotografie k článku) měl standardní délku 12 metrů. Jeho lithium-železo-fosfátové baterie mu dávaly výrobcem garantovaný dojezd na jedno nabití 250 km, což se potvrdilo i při zkušebním provozu v Ostravě. Zádrhel byl ovšem v tom, že bateriemi byl elektrobus doslova vycpaný – umístěné byly ve dvou sloupcích nad předními koly, v zadní části autobusu a na střeše. Pro cestující tam pak zbylo zhruba stejně místa, jako v osmimetrovém midibusu – tedy o třetinu méně než ve standardním městském autobusu. Také do vyvýšené zadní části autobusu nad bateriemi se mohly vestoje vejít nanejvýš děti.
Pohled od předních dveří – do autobusu se procházelo „chodbou“ mezi bateriemi
Kromě této „maličkosti“ si cestující jízdu veskrze pochvalovali. Hlavně v horkých červnových dnech byli rádi za klimatizaci, která se v té době v naší MHD stále považovala spíše za jakési nepatřičné rozmazlování cestujících. Řidiči pak vedle klimatizace oceňovali hlavně snadnou manévrovatelnost a pružný rozjezd. Takříkajíc mimo soutěž si nám ovšem posteskli, že „vždycky když přejedou kanál, vypadne z autobusu nějaký šroub“. Co dodat.
Na ostravské lince, květen 2014
Od té doby samozřejmě elektrobusy, i ty čínské, udělaly významný pokrok co do konstrukce a užitku. Čas ukáže, zda tamní výrobce zaujme i ten český rybníček natolik, aby o něj usilovali.
Zdroje
Tento článek vychází autorových redakčních článků na portálech Smartcityvpraxi.cz a Proelektrotechniky.cz:
Čtenář zde najde odkazy na prvotní zdroje, dokumentární fotografie a další podrobnosti.
