Článek
Asi nikdo si nechce připadat slabý. Je to stejné jako, že každý si chce připadat potřebný a cítit vlastní důležitost v tomto světě a mnohokrát udělá cokoli, aby tomu tak bylo. Neberme slušnost za slabost. To, že se někdo chová slušně neznamená, že je slabý. Jen třeba nechce být hrubý a protivný. Nechce tím kazit den sobě a ani svému okolí. Slušnost je důležitá a potřebná v tomto světě a mohu říci, že je někdy šíleně těžké být slušný a milý na lidi okolo sebe, když se celý den potýkáte s arogancí. Na druhou stranu je pak příjemné potkat slušného člověka, který vám zlepší náladu jen tím, že jste ho potkali.
Neznám přesnou definici slušnosti a ani jsem si jí nikdy nikde nehledal. Nedokážu tedy říct, jaký má slušnost přesný slovní význam. Vím, jak jí cítím a vidím já a chápu, že se může u každého trochu lišit.
Nedávno jsem dostal bonbony Mentos, když jsem v podvečer přišel do tabáku v nákupním centru něco koupit. Byl jsem prý první za celý den, kdo pozdravil a požádal. V danou chvíli mi to přišlo trochu úsměvné, ale když se mi to v hlavě rozleželo zjistil jsem, jak smutné to je. Za celý den nebyl nikdo, kdo by tam přišel, při příchodu pozdravil, požádal, poděkoval a při odchodu řekl na shledanou. Přitom je to jen pár slov. Dobrý den, prosím vás, děkuji a na shledanou. Není to nic náročného nebo dokonce nezvladatelného a i při tom to lidé tak málo používají. Nevím čím to je dáno, ale trápí mě, že se lidé neumějí chovat lépe. Tím neříkám samozřejmě všichni. Jen mi přijde, že jich je více a více. Možná to je opravdu tím, že chtěli být slušní, ale svět je semlel. Jenže pokud to přestaneme zkoušet, tak slušnost vymizí. A co potom zbyde? V tomto konkrétním případě nemůže nikdo mluvit o tom, že by to od prodavačky bylo bráno jako slabost a ta by ho potom srazila blesky na zem.
Ony dnes asi podle mě opravdu existují dva typy slušnosti. První typ bychom mohli nazvat obecnou slušností. To je slušnost, řekněme, základní. Přijdete například do obchodu a pozdravíte. Pokud potřebujete s něčím pomoci tak o tu pomoc příslušného člověka požádáte. Poté mu za jeho čas poděkujete a při odchodu se zase rozloučíte. Osobně mi to přijde snadné, protože vás to nic nestojí a nic vám to nevezme. Potom tu máme druhý typ slušnosti. Tu bych nazval konkrétní slušností v konkrátní situaci a nebo jednoduššeji konkrétní slušností. Jde o slušnost k ostatním lidem, které za celý den potkáte ať už je minete, něco s nimi řešíte nebo jsou vašimi kamarády, přáteli či partnery. Tam je to trochu složitější, protože zde častokrát nastává problém, že slušnost je brána jako slabost.
Nesčetněkrát jsem viděl, jak člověk, který něco reklamoval měl jiný výsledek a to podle svého chování. Pokud se choval slušně byl odpálkován a měl jednoduše smůlu. Zatímco u člověka, který si to nenechal líbit, nadával a rozčiloval se byla reklamace vyřízena buď k jeho spokojenosti nebo se s ním firma snažila k jeho spokojenosti dohodnout. Přesně zde platí pravidlo, že slušnost je považována za slabost. Je k ní i podle toho přistupováno. Je to jako v přírodě. Pokud jste slabí, něco vás sežere, nebo jen nepřežijete tužší zimu. Přežijí jen ti silní. Problém je, že toto pravidlo u lidí už celkem dost dlouho neplatí. Ovšem obrovské množství firem těží z lidské slušnosti. Obrovské množství lidí těží z lidské slušnosti. Nejen, že berou slušnost jako slabost, ale zároveň berou slušnost jako naivitu, které je potřeba využít a zneužít ve vlastní prospěch. Znám spoustu slušných lidí, kteří se chovají neslušně jen kvůli tomu, že je přestalo bavit nechat na sebe útočit a nechat se zneužívat jen z toho důvodu, že chtěli být slušní.
Osobně mohu říct, že i já s tím mnohokrát bojuji a vlastně bojuji i sám se sebou. Na jednu stranu chci být slušný, milý a hodný na lidi okolo sebe. Nechci se s lidmi hádat, vyhrožovat jim nebo proti nim jakkoli zbrojit. Problém nastává ve chvíli, kdy nejde o obecnou slušnost, ale o slušnost konkrétní. Na jednu stranu chci být k lidem slušný, ale na druhou si nechci nechat líbit jejich neslušnost. To je to, co se ve mě neustále pere. Jak mohu být slušný k lidem, kteří jsou ke mě neslušní? A pokud budu také neslušný, jak mohu slušnost prosazovat?
Odpověď na svoji otázku jsem našel před pár lety. Neustále to zkouším, zkouším být slušným člověkem. Pokud je ovšem někdo, kdo bere mojí slušnost jako slabost nebo naivitu přichází čas mé neslušnosti. Vždy je to v konkrétním případě u konkrétního jedince. Snažím se nevztahovat svou neslušnost na dalšího člověka. Nechci, aby další člověk musel nést následky činů někoho jiného. Zároveň nechci, aby si neslušní lidé mysleli, že díky své slušnosti jsem „snadná kořist“. Chci, aby pocítili, že oni mohou být snadnou kořistí. Ovšem vždy se snažím být nejdříve slušný, protože občas má každý špatný den. Občas daného člověka mohl naštvat někdo blízký a on je jen rozzlobený a se slušností to nemá nic společného. Vždy preferuji slušnost před neslušností a ono se ukáže, jak to ve skutečnosti s danou situací a daným člověkem je.
Co říci závěrem? Buďme k sobě slušní a milí. Nebo se o to, alespoň snažme. Nikoho z nás to nic nestojí. Zkusme být lepší než jsme byli včera. Třeba se to povede a lidé se k sobě obecně začnou chovat lépe a budou na sebe milejší. Nezáleží jestli vás někdo rozčílil. Ten další člověk nemůže za to, koho jste potkali před ním.
Mějte se krásně a nezapomínejte na slušnost. Je opravdu důležitá a možná za ní jednou budete sami rádi.
