Článek
Ještě před necelým rokem hřímal o tom, že česká muniční iniciativa je „prohnilá a předražená“, a sliboval její okamžité zastavení. Dnes je ale všechno jinak. Staronový český premiér Andrej Babiš se v arménském Jerevanu sešel s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Výsledek? Úsměvy, podání rukou a debata o obnově Ukrajiny. Pro tvrdé jádro jeho voličů, které slyšelo na rétoriku o „chcimírech“ a „stopce pro Ukrajinu“, je to studená sprcha.
Od kritiky k podání ruky
Andrej Babiš v Jerevanu překvapil smířlivým tónem, když po setkání prohlásil, že Volodymyr Zelenskyj má upřímný zájem na ukončení válečného konfliktu a že Česko v tomto úsilí stojí na jeho straně. Tento postoj ostře kontrastuje s jeho nedávným působením v opozici. Tehdy Babiš nevynechal jedinou příležitost ke kritice vládních vojenských nákupů, zejména pořízení amerických stíhaček F-35, které označoval za zbytečně drahé. Stejně tak odmítal ambiciózní cíle NATO zvyšovat výdaje na obranu až k pěti procentům HDP s tím, že prioritou musí být „sociální smír“ v tuzemsku. Nyní se však vrací do role globálního státníka, který místo kategorických soudů hledá cestu k diplomatickému stolu.
Samotné bilaterální jednání trvalo přibližně 45 minut a podle zúčastněných stran se neslo v konstruktivním duchu. Babiš po schůzce realisticky uznal složitost situace, když uvedl: „Je jasné, že Ukrajina asi těžko může akceptovat ty podmínky, které si představuje prezident Putin.“ Tímto výrokem se fakticky přihlásil k narativu, že mír nemůže být vynucen diktátem Moskvy.
Strategickou otázkou však zůstává, kdo by měl být tím, kdo znepřátelené strany k dohodě dovede. Podle českého premiéra je účast evropských lídrů pro Kreml v tuto chvíli neakceptovatelná, a proto navrhuje zapojení alternativních prostředníků. Jako klíčové hráče vidí Turecko a lídry zemí střední Asie, kteří udržují funkční vztahy s Washingtonem i Moskvou. Babiš také opětovně vsadil na svou kartu „přítele Donalda Trumpa“. Naznačil, že americký prezident by mohl být rozhodujícím hybatelem mírového procesu, byť připustil, že Trumpova pozornost je v současnosti tříštěna vážnou krizí v Hormuzském průlivu.
Bouře v diskuzích: „Bureš zase lhal!“
Pokud si Andrej Babiš myslel, že jeho diplomatický manévr v Jerevanu projde bez povšimnutí, diskuse pod aktuálními články na sociálních sítích a zpravodajských portálech ho rychle vyvedly z omylu. Pro jeho tvrdé voličské jádro, které loni v říjnu slyšelo na rázný slib „ani náboj Ukrajině“, působí záběry z jerevanského setkání jako zrada. Lidé, kteří mu dali hlas v naději, že definitivně „utne kohoutky“ Kyjevu a ukončí muniční iniciativu, se nyní cítí hluboce podvedeni a zmateni. Sociální sítě se tak okamžitě zaplnily komentáři, které Babišovi vyčítají ztrátu páteře a politický oportunismus.
Vlnu emocí okamžitě využili odpůrci šéfa ANO, aby jeho příznivcům připomněli předvolební rétoriku. „Tak co, už je líp? Co se čertíte, vždyť to prohlásil váš guru, kterého jste volili. Zase lhal,“ rýpne si do zklamaných voličů hnutí uživatelka Silvie. Diskuse odhalují hlubokou deziluzi. Zatímco dříve byl Babiš pro své stoupence zárukou „české cesty“ a míru bez podmínek, nyní jej mnozí častují přezdívkami, které dříve patřily jeho rivalům. „Chciválek a nyní už i signalista Babiš se setkal s nenáviděným Zelenským. Jak tu zradu vysvětlí svým voličům, no nevím,“ píše v jednom z nejvíce sdílených příspěvků rozhořčený komentující Jan.
Kromě osobního zklamání voličů se v komentářích začíná skloňovat i osud vládní stability. Spolupráce ANO s radikálnějšími subjekty, jako je SPD nebo Motoristé, dostává kvůli této schůzce vážné trhliny. „To bude mít pan Okamura radost… Půjde k němu na kobereček,“ shodují se mnozí diskutující s odkazem na vládní spolupráci, která stojí právě na odporu k vojenské podpoře Ukrajiny. Mezi komentujícími převládá názor, že Babiš tentokrát přestřelil a bude mít co dělat, aby svůj státnický výlet do Jerevanu obhájil před lidmi, kteří se na Ukrajinu a jejího prezidenta dívají s neskrývanou nevraživostí.
Business až na prvním místě?
Část veřejnosti i politických analytiků za Babišovým nečekaným obratem nehledá náhlou změnu hodnot, ale čistý, chladný pragmatismus. Premiér v Jerevanu totiž neopomněl zdůraznit, že klíčovým tématem rozhovorů byla energetika a budoucí zapojení českého průmyslu do obnovy válkou zničené země. Pro Andreje Babiše, jehož kořeny i zázemí tkví v dravém byznysu, představuje Ukrajina obrovskou příležitost. Jak podotýkají někteří diskutující, uvolněný ukrajinský zemědělský trh, potenciál v rostlinné výrobě či obchod s hnojivy jsou pro holdingového stratéga příliš velkým lákadlem na to, aby zůstal v mezinárodní izolaci po boku Roberta Fica. Strategické zájmy jeho impéria tak zřejmě převážily nad populistickými hesly z volebních mítinků.
Tento byznysový mír má už i své konkrétní obrysy v premiérově kalendáři. Bezprostředně po schůzce v Jerevanu se začaly připravovat další kroky, které Babiše pevněji usazují k jednacímu stolu evropských špiček. Koncem června 2026 se má Babiš znovu setkat se Zelenským v Polsku na klíčové konferenci o rekonstrukci Ukrajiny, kde se budou řešit zakázky za stovky miliard eur. Na summitu Evropského politického společenství (EPC) navíc již Babiš plánuje bilaterální jednání s britským premiérem Keirem Starmerem či moldavskou prezidentkou Maiou Sanduovou.
Doma ho však čeká „tichá domácnost“. Koaliční partneři z SPD, kteří na odporu proti Ukrajině postavili svou identitu, ponesou toto přátelství se Zelenským velmi nelibě.
Zatímco opozice si nenechala ujít příležitost k posměchu a ironicky konstatuje, že Babiš nyní vysílá signály úplně stejně jako jeho předchůdce Petr Fiala, v táboře jeho věrných příznivců zavládlo ticho plné rozpaků.
Ti se nyní ptají: Kde je ten Andrej, který sliboval, že Ukrajina od nás nedostane už ani náboj?
