Článek
Josef Frídl se narodil v listopadu 1947 v Praze. Stabilní domov a rodinné zázemí mu ale od začátku chyběly. Svého otce nikdy nepoznal a vyrůstal se svou matkou Marií, která pracovala jako zdravotní sestra. Hned po synově narození se matka na čas vrátila do rodných Horních Bojanovic na Břeclavsku, kde žilo celé příbuzenstvo Frídlových. Později se kvůli práci přesunuli do Brna, kde bydleli na ubytovně pro svobodné matky.
Josef se za rodinou a přáteli do Horních Bojanovic na jižní Moravě celý život rád vracel. Jeho trvalým domovem se ale stalo Brno. Když mu bylo pouhých sedmnáct let, jeho maminka doma u stolu náhle podlehla mozkové mrtvici ve věku padesáti let. Mladík zůstal ze dne na den na úplně sám.
Dostal skromný jednopokojový byt, v němž zpočátku těžce snášel samotu. Přestal chodit do učení, kde se studoval na slévače, a uzavřel se do sebe. Dlouhé hodiny trávil poslechem gramofonových desek. Právě v tomto kritickém období se v něm zrodil hluboký obdiv ke světovému písničkářství a tónům, které mu pomáhaly překonat životní prázdnotu.
Místo kopaček vzal do ruky kytaru
Než se Josef začal naplno věnovat hudbě, směřoval k úplně jiné kariéře. Od dětství byl vášnivým sportovcem. Hrál aktivně hokej i fotbal za brněnské kluby Kometa Brno a Zbrojovka Brno a poctivě trénoval a chtěl se stát profesionálním fotbalistou.
Během absolvování povinné vojenské služby v Piešťanech se mu stal úraz. Byla to komplikovaná dvojitá zlomenina kolene a nohy, která vyžadovala dlouhodobé léčení a rehabilitaci. Lékaři mu nedali naději. Vrcholový sport pro něj definitivně skončil. K fotbalu se pak vrátil až o mnoho let později v čistě symbolické rovině, když jako zakládající člen nastupoval v dresu populárního uměleckého týmu Bolkova jedenáctka.
Co zpočátku vypadalo jako obrovské zklamání, nakonec dalo české hudbě nový talent. Přímo na nemocničním lůžku vzal poprvé do rukou kytaru a začal se učit první akordy. Učarovaly ho zahraniční balady a songy, které v tehdejším Československu představovaly závan svobody.
Zrod Českého Boba Dylana
S hudbou začínal v roce 1967 v kapelě Green Spreaders. Brzy si však uvědomil, že nejlépe se cítí jako osamělý písničkář na pódiu. Jako své největší vzory uctíval amerického barda Boba Dylana, kanadského básníka Leonarda Cohena, britského písničkáře Donovana, americké duo Simon a Garfunkel nebo slavného ruského šansoniéra Bulata Okudžavu, jehož poezii a texty sám překládal do češtiny. Ovlivnila ho i tvorba kapel Beatles či Rolling Stones.
Umělecké jméno Bob přijal po svém vzoru Dylanovi. Stejně jako on hrál na kytaru s foukací harmonikou na krku. S tímto vybavením začal v roce 1968 vystupovat v brněnských mládežnických a studentských klubech, především v legendárním podniku Šelepova.
Právě v tomto klubu si jeho talentu všiml kytarista Aleš Sigmund. Doby, kdy pódiím vládly hlasité bigbítové skupiny, se začaly měnit a prostor dostal moderní trubadúru s měkkým, lyrickým hlasem. Kritici oceňovali hlavně jeho jemný tenor. Dokázal přirozeně přecházet do falzetu a dodat písním emoce, aniž by na hlas jakkoliv tlačil.
Zlatý slavík na dosah
Začátkem sedmdesátých let spojil Bob Frídl své síly s řeckým pěveckým duem Marta a Tena Elefteriadu. Právě s nimi natočil v roce 1970 svůj první velký hit Zpívej tu píseň kouzelnou, který doprovázela na druhé straně písničky neméně úspěšná skladba Madona. Následovala smršť hitů jako Maminka, Léna, Potulný básník, Sestry v bílém, Není ještě čas sbohem dát, Zapomeň nebo slavný duet s Věrou Špinarovou nazvaný Řeka nadějí.
Frídlova popularita stoupala. Na festivalu v Děčíně získal Děčínskou kotvu, prosadil se na Bratislavské lyře a ovládl i anketu nejoblíbenějšího moravského interpreta Moravský vrabec. Zásadní průlom zaznamenal v celostátní anketě Zlatý slavík. Pravidelně se objevoval v první desítce nejlepších zpěváků a za rok 1972 obsadil fantastické čtvrté místo. Předstihla ho pouze tehdejší nedotknutelná trojice Karel Gott, Waldemar Matuška a Václav Neckář.
Od roku 1971 do roku 1978 vystupoval s vynikající doprovodnou kapelou pod vedením klávesisty Jana Sochora, v níž působili i muzikanti známí z formací The Progress Organization či Progres 2. S těmito recitály objel nejen celé Československo, ale koncertoval i v Polsku, Rakousku, Bulharsku, Německé demokratické republice nebo ve Francii. Vydal úspěšné dlouhohrající desky Jen vítr to ví, Abeceda nebo Všem svým láskám, za které obdržel prestižní ocenění Zlatá deska.
Fanynky házely na pódium spodní prádlo
Pohledný zpěvák s kytarou a podmanivým projevem se stal idolem dívčích srdcí. Kamkoliv přijel, tam ho obklopovaly davy fanynek, které obdivovaly jeho romantickou stylizaci. Sám po letech s úsměvem vzpomínal na to, jak po něm dívky v klubech házely na pódium spodní prádlo a naháněly ho po koncertech.
Koncem sedmdesátých let se však hudební scéna proměňovala a Frídl se rozhodl vrátit ke komornějšímu folkovému pojetí. Vystupoval opět sólově nebo jako host brněnských skupin Folk Team a Ex Libris. Postupně se začal vytrácet z hlavního televizního a rozhlasového proudu, ale jeho posluchačská základna zůstávala věrná.
V soukromí byl od roku 1972 ženatý se svou první manželkou Zojou, která pocházela z řecké rodiny žijící v Československu. Společně přivedli na svět dceru Kateřinu a syna Richarda.
Od slávy k těžké dřině v řeckém přístavu
Zklamání z neuspokojivé situace v tuzemsku i profesního útlumu vedlo k tomu, že se rodina v roce 1990 definitivně odstěhovala do Řecka, konkrétně do letoviska Leptokárie.
Začátky v cizí zemi byly neuvěřitelně tvrdé. Bez znalosti řečtiny a v odlišném kulturním prostředí musel začínat od úplné nuly. Aby uživil rodinu, pracovalv přístavu kde vykládal rybářské lodě. Později začal hrát po barech a nakonec se mu s rodinou podařilo pronajmout hotel a založit vlastní cestovní kancelář.
Podnikání v cestovním ruchu se rozjelo a finančně prosperovalo, ale vyžádalo si obrovskou pracovní zátěž. Tento stres a fyzické vyčerpání se podepsaly na jeho zdraví a přispěly i k postupnému odcizení v manželství. Děti v Řecku vyrostly a osamostatnily se, zatímco první manželství se po letech rozpadlo. Dcera v Řecku zůstala trvale, syn Richard se v roce 2003 vrátil do Brna.
Návrat do České republiky
Řecké podnikání mu však přihrálo do cesty novou životní lásku. V letovisku se seznámil s Češkou Danou, která tam přijela na dovolenou. Vztah přerostl v hlubokou lásku a Dana se stala jeho druhou manželkou.
Od poloviny devadesátých let se Frídl vracel do vlasti stále častěji, až se v roce 2000 vrátil natrvalo. Manželé si koupili domek v Bučovicích na Vyškovsku, který zrekonstruovali. Frídl se zapojil do místního společenského života a mimo jiné se zasloužil o záchranu vzácné zámecké fontány.
Zpěvák se pokusil o návrat na hudební scénu. Vydal nová i výběrová alba jako Návraty, Vzpomínky se zhudebněnou poezií Jiřího Wolkera, Divadlo života, Zastav se človíčku, Sto patnáct havranů či mezinárodně oceňovaný projekt Dívka ze severního kraje. Přestože objížděl komorní kluby a vernisáže svých přátel, bývalou obří slávu už znovu nezískal.
Nemoc přišla bez varování
Šťastné období na venkově přerušila v roce 2011 zpráva z běžné lékařské prohlídky. Lékaři u něj objevili nádorová ložiska na plicích a podrobná vyšetření potvrdila agresivní a vzácnou formu rakoviny plic.
Bob Frídl se nevzdával a s pomocí manželky Dany i přátel zahájil intenzivní léčbu. Počáteční terapie zabrala a darovala mu další rok života, během něhož dokázal koncertovat. Ke konci roku 2012 ještě vystoupil na předvánočním koncertě v Bučovicích, kde i přes vážný stav podal skvělý výkon. Zákeřná nemoc se však brzy vrátila s ještě větší silou. Metastázy postupně zasáhly páteř, dolní končetiny, pánev a nakonec i mozek.
Své poslední čtyři dny strávil v brněnském hospici, kde zemřel 26. února 2013 ve věku 65 let. Během posledních chvil mu byl nablízku jeho dlouholetý přítel Jiří Sedláček. Když zpěvák odcházel, mluvili spolu už jen očima a na jeho tváři zůstal podle svědectví přátel dobrácký úsměv.
Zdroje: Wikipedia, CT24, novinky, iDnes, ccn iprima, vlasta, deník, Brněnský deník
