Cesta bondgirl Barbary Bouchet z Liberce do Hollywoodu a Itálie

Bärbel Gutscher se narodila v srpnu 1944 v Liberci, který byl tehdy pod názvem Reichenberg součástí Sudet. Tatínek pracoval jako fotograf a maminka hrála v divadle. Jenže poklidné dětství v podještědském kraji rodině překazila končící válka. Kvůli poválečnému odsunu německy mluvící menšiny musela rodina narychlo sbalit věci a odejít z Československa.

První zkouškou a drsnou realitou po tomto nuceném kroku byl pobyt v provizorním uprchlickém táboře v německém vnitrozemí. Život v něm byl pro celou rodinu velmi náročný. Nechtěli však v Německu zůstat, a tak se přihlásili do programu pro poválečné vysídlence, který jim otevřel cestu do Ameriky. Nakonec se jim podařilo získat víza do Spojených států, kam v rámci poválečné emigrace odcestovali.

Po příjezdu do Spojených států se rodina usadila v Kalifornii. Dospívající dívka zde začala budovat zcela novou identitu. Změnila si křestní jméno na lépe vyslovitelnou a znělejší americkou formu Barbara a o něco později k němu přidala také francouzsky znějící příjmení Bouchet, které mnohem lépe zapadalo do světa showbyznysu. Už v šestnácti letech na sebe poprvé upozornila v televizní show Dicka Stewarta, kde vyhrála místní soutěž krásy.

Díky tomu se dostala do tanečního sboru, který vystupoval v televizi hned několikrát týdně. Jejího vzhledu si brzy všimly modelingové agentury. Brzy fotila pro reklamy, objevovala se v časopisech a nakonec nafotila i prestižní sérii pro magazín Playboy, čímž se v Americe rychle proslavila.

Od focení pro magazíny to měla k filmu už jen kousek. Filmovou kariéru odstartovala v polovině 60. let v komedii Dolarová manželství po boku známých herců. Netrvalo dlouho a dostávala nabídky od dalších filmařů, které zaujala svým vzhledem. Nabídek sice měla dost, ale Hollywood ji zaškatulkoval pouze jako hezkou tvářičku. Na plátně tak dostávala hlavně role, kde šlo jen o vzhled a sex-appeal, zatímco na opravdové herectví nezbýval prostor.

Nejvýraznějším a bezpochyby nejznámějším zážitkem z tohoto amerického období se stala práce na legendární parodické bondovce Casino Royale z roku 1967. V tomto snímku ztvárnila postavu sekretářky Moneypenny a navždy se zapsala do historie filmových bondovek. Během svého angažmá ve Státech stihla občas hrát také v kultovním sci-fi seriálu Star Trek, kde si zahrála cizokrajnou krasavici Kelindu.

Omezené množství žánrově pestrých rolí, povrchní přístup tvůrců a neustálé tlačení do pozice pouhé ozdoby filmu ji neuspokojovalo. Namísto dalšího setrvávání v ubíjejícím hollywoodském kolotoči se proto odhodlala k radikálnímu životnímu kroku. Na začátku 70. let sbalila kufry a trvale se přesunula do Evropy.

Italské filmařské prostředí jí otevřelo dveře k rolím, jaké by v Hollywoodu nedostala. Získala příležitost ukázat se v celé řadě různorodých žánrů, od kriminálních filmů a napínavých thrillerů přes horory až po lechtivější komedie, které v té době v Itálii zažívaly obrovský komerční boom.

Stala se miláčkem italského publika, vyhledávanou ikonou a pravidelnou ozdobou titulních stránek evropských magazínů. Během poměrně krátké doby natočila desítky snímků a dokázala, že unese nejen vedlejší, ale i plnohodnotné hlavní role. Její tvář se objevovala v mnoha uznávaných žánrových kouscích, které dnes patří ke zlatému fondu evropské kinematografie.

Že na její italské filmy nezapomněl ani svět, dokazuje fakt, že si ji jako svou velkou inspiraci oblíbil Quentin Tarantino. Velký fanoušek italských filmů ze 70. let opakovaně přiznával, že právě tvorba Barbary Bouchet ho přivedla k vlastní režii. Později se dokonce osobně setkali na významném filmovém festivalu.

Respekt amerických tvůrců se po letech proměnil i v konkrétní spolupráci, když ji Martin Scorsese obsadil do svého velkofilmu Gangy New Yorku. I ve zralém věku tak dokázala, že její umělecký záběr je mnohem širší, než si v počátcích její kariéry kdokoli v Hollywoodu vůbec dokázal představit.

Přestože rodné město opustila už jako batole, na sever Čech nezapomněla a po letech se tam začala vracet. Mnoho vzpomínek a představ si uchovala díky pravidelnému vyprávění a dobovým fotografiím svého otce, který v Liberci dokumentoval tehdejší život.

Po dlouhých desítkách let se nakonec do svého rodného města osobně podívala. Návštěva rodného města pro ni byla silným momentem. Viděla radnici, místa z otcových vyprávění i dům, kde jako malé dítě žila. Setkání s českými fanoušky pro ni bylo milým návratem domů.

V průběhu let se kromě herectví věnovala také úspěšnému podnikání, psaní populárních knih o zdravém životním stylu či provozování vlastního fitness a produkční společnosti. Její příběh ukazuje, jak se dá z těžkých poválečných začátků vypracovat až k mezinárodní filmové kariéře.

Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, deník, iDnes, Liberecká drbna, deník, csfd