Monica Bellucci a její recept na krásu. Místo plastických operací volí těstoviny

Monica se narodila v umbrijském městečku Città di Castello jako jediná dcera majitele autodopravy a malířky. Dětství strávila v nedaleké obci Selci-Lama na břehu řeky Tibery, kde vyrůstala v klidném rodinném prostředí s tradiční katolickou výchovou. Zázemí plné porozumění jí dalo pevný základ pro budoucí sebevědomí. Už v dospívání však poutala pozornost svým výjimečným zjevem. Neustálé pohledy okolí jí nebyly příjemné, a tak si cestu ze školy často záměrně prodlužovala zapadlými uličkami, jen aby se vyhnula zvědavým sousedům.

Poprvé pózovala pro rodinného přítele už ve třinácti letech. Původně však směřovala k úplně jiné profesní dráze. Po studiu na humanistickém gymnáziu se přihlásila ke studiu práv na univerzitě v Perugii a snila o tom, že se stane uznávanou advokátkou. Aby si pokryla finančně náročné vysokoškolské vzdělání, začala si přivydělávat před kamerami a na přehlídkových molech. Svět módy ji však pohltil natolik rychle, že studia zanechala a odstěhovala se do Milána. Během krátké doby podepsala smlouvu s agenturou Elite, stala se hlavní múzou módního domu Dolce a Gabbana, tváří kosmetiky Dior či L'Oréal a stala se tváří šperkařské ikony Cartier. Pózovala pro nejslavnější fotografy té doby, jako byli Richard Avedon, Bruce Weber nebo Oliviero Toscani, a v devětasedmdesátém roce už byla finančně zcela nezávislá.

Právě úspěšný modeling jí zpočátku v přístupu ke kvalitním filmovým rolím spíše překážel. Výrazný vzhled pro ni představoval překážku, kterou musela před režiséry neustále prorážet. Často narážela na zavedený předsudek, že atraktivní žena přicházející z módního průmyslu nemůže nabídnout skutečný dramatický talent ani hloubku. Sama poznamenala, že krása trvá jen pár minut, pokud člověk nemá co dalšího nabídnout, a režiséři si ji nakonec museli vybírat pro její schopnosti.

Tento mýtus se rozhodla rozbít volbou náročných, odvážných a mnohdy až drastických rolí. Své první zkušenosti sbírala v italských televizních projektech, ale zlom přišel po přestěhování do Paříže. Výrazně na sebe upozornila v psychologickém snímku Byt, za který získala nominaci na prestižní francouzskou filmovou cenu César. Následovala role němé dívky v akčním snímku Dobermann, kvůli které se musela naučit znakovou řeč. Světovou popularitu jí přineslo drama Maléna režiséra Giuseppe Tornatoreho, kde ztvárnila krásnou válečnou vdovu čelící zášti a touhám celého maloměsta.

Velkou odvahu ukázala v kontroverzním snímku Zvrácený od režiséra Gaspara Noého, kde se objevila v drastické devítiminutové scéně napadení v podchodu. Natáčení této náročné sekvence musela opakovat čtyřikrát a sama přiznala, že se na finální výsledek nikdy nedokázala podívat. Následovaly velké hollywoodské produkce jako dvě pokračování kultovní sci-fi trilogie Matrix, role Máří Magdalény v historickém dramatu Umučení Krista režiséra Mela Gibsona, kvůli které se učila aramejsky a latinsky, nebo postava ikonické panovnice v komedii Asterix a Obelix - Mise Kleopatra. Ve svých padesáti letech pak přepsala historii agenta 007, když se ve snímku Spectre stala dosud nejstarší partnerkou Jamese Bonda.

Zatímco mnohé hollywoodské hvězdy podléhají neustálému tlaku na bezchybný mladistvý vzhled a podstupují nespočet estetických operací, italská herečka se rozhodla stárnout zcela přirozeně. Vrásky bere jako přirozenou a krásnou součást dlouhého a naplněného života. Tvrdí, že s postupným úbytkem fyzického mládí dochází ke zrání lidské duše a získávání cenných zkušeností. Žije podle tradičního italského konceptu elegantního přístupu k životu a chování.

Chirurgické zákroky nevyhledává a stejně uvolněný přístup má i k udržování štíhlé linie. Odmítá ranní vstávání kvůli cvičení v posilovně i jakékoliv drastické hladovění. Má ráda tradiční italská jídla plná sacharidů, jako jsou těstoviny, ráda si dopřeje sklenku dobrého vína, sladký dort a výjimečně i cigaretu.

Cvičení se věnuje velmi nárazově, přičemž nejraději volí pilates a pravidelné plavání. S nadsázkou říká, že než by se trápila neustálými dietami, raději bude do konce života nosit černé oblečení, které postavu milosrdně schová. S nadhledem navíc přiznává, že moderním retuším na obálkách módních magazínů se nijak nebrání a drobná vylepšení fotografií s úsměvem vítá, protože realitu na plátně stejně každý vidí.

Zajímavý byl i její osobní život. Po krátkém prvním manželství s módním fotografem Claudiem Carlosem Bassem potkala při natáčení snímku Byt. Syn známeho francouzského herce má za sebou neobvyklou minulost, než zakotvil u filmu, vystudoval cirkusovou školu a pracoval jako klaun. Tvořili pár osmnáct let, z toho čtrnáct let strávili v manželství po svatbě v Monaku. Fungovali velmi osobitým způsobem. Udržovali si velkou míru osobní nezávislosti, pracovali na vlastních projektech a žili spíše na dálku mezi Paříží, Londýnem a společnou rezidencí v Brazílii.

Z tohoto svazku se narodily dvě dcery, Deva a Léonie. Druhou dceru přivedla na svět až ve svých pětačtyřiceti letech přirozeným porodem. Kritiku ohledně pozdního mateřství rázně odmítala s tím, že na druhé dítě musela nejprve vnitřně dozrát a nebýt sobcem. Proti přísným italským zákonům v oblasti umělého oplodnění a dárci spermatu v té době dokonce veřejně protestovala odvážným snímkem na titulní straně magazínu Vanity Fair.

Po rozvodu byla poprvé od dospívání bez partnera. Samotu si však začala užívat a ženám s oblibou vzkazuje, že nezadaný život rozhodně neznamená osamělost. Radost jí dělá i starší dcera Deva, která úspěšně kráčí v jejích stopách v modelingu i před kamerou. V současnosti Monica tvoří pár s režisérem Timem Burtonem. Kromě soukromého života je spojila i práce na pokračování komediálního hororu Beetlejuice Beetlejuice.

Zdroje: Wikipedia, iDnes, prozeny, the-talks, extra, dotyk, nasehvezdy, zeny