Článek
Několikátý porod v rodině Lentiniových v sicilském městečku Rosolini v roce 1889 přinesl všem přítomným obrovský šok. Místní porodní bába se novorozeněte tak zděsila, že chlapce schovala pod postel a v hrůze utekla z domu. Malý Francesco totiž přišel na svět s velmi vzácnou anatomickou odchylkou, která se v lékařské terminologii označuje jako parazitické dvojče.
Jeho tělo ještě v matčině děloze částečně pohltilo své nevytvořené sourozence. Vývoj druhého plodu se v rané fázi zastavil, ale chlapci na těle zanechal trvalou památku. Francesco se narodil s kompletní třetí nohou vyčnívající z pravého boku, malým zakrnělým chodidlem vyrůstajícím z kolene této třetí končetiny, celkem šestnácti prstry na nohou a dvěma plně funkčními mužskými pohlavními orgány.
Rodina byla z počátku z vývoje situace zcela nešťastná a zmatená. Rodiče se za chlapce styděli, nevěděli, jak s ním na veřejnosti zacházet, a tak malého Francesca poslali na čas do péče k jeho tetě. Místní lidé na vesnici si na neobvyklého chlapce ukazovali prstem a dávali mu nepěkné přezdívky.
Lékařské kapacity v Neapoli i na sousední Maltě po podrobném vyšetření možnost chirurgického odstranění nadbytečných končetin rázně zamítly. Třetí noha byla totiž přirostlá v těsné blízkosti páteře a pánve. Operace v tehdejších podmínkách představovala obrovské riziko, že chlapec po zákroku ochrne na zbytek těla nebo rovnou na operačním stole zemře na pooperační komplikace.
Návštěva ústavu pro postižené děti mu otevřela oči
V raném dětství Francesco své tělo přímo nenáviděl. Uvědomoval si svou odlišnost, ostatní děti se mu na ulici posmívaly a přezdívaly mu malé monstrum. Cítil se opuštěný, omezený ve svých možnostech a měl pocit, že nikdy nebude moci dělat to, co ostatní chlapci v jeho věku. Zlomový moment v jeho uvažování přišel ve chvíli, kdy se dostal do specializovaného ústavu pro těžce postižené děti.
Když Francesco uviděl své vrstevníky, kteří byli od narození nevidomí, neslyšící, nemluvili nebo leželi bez jakéhokoliv pohybu na lůžku, došlo mu něco neuvěřitelně drahocenného. Uvědomil si, že jeho vlastní stav ho ve skutečnosti v běžném životě nijak zásadně neomezuje. Měl své smysly, ostrý rozum a mohl se volně pohybovat.
Tato zkušenost zcela změnila jeho pohled na svět. Přestal si stěžovat na nepřízeň osudu a začal se učit se svým tělem pracovat. Svoji třetí nohu postupně dokázal ovládat do té míry, že s ní udržel rovnováhu. Naučil se běhat, skákat přes švihadlo, jezdit na kole, bruslit na ledě i na kolečkových bruslích a dokonce řídit auto. Při plavání navíc brzy zjistil, že mu kratší třetí končetina slouží jako skvělé kormidlo, díky kterému plave rychleji než ostatní.
Cesta za americkým snem a kariéra pod šapitó
Velkou změnu v životě celé rodiny přineslo setkání s potulným loutkářem Vincenzem Magnanem. Ten v šestiletém chlapci uviděl obrovský potenciál pro tehdy nesmírně populární americké zábavní show, kde platící diváci okukovali různé přírodní úkazy a neobvyklé lidi. Rodiče po dlouhém přemýšlení souhlasili s odjezdem do zámoří pod podmínkou, že do Ameriky pocestují společně s ním.
V roce 1892 se celá rodina sbalila a po dlouhé plavbě lodí vystoupila v přístavu v americkém Connecticutu. Brzy po příjezdu se z chlapce stala senzace. Vstoupil do služeb těch nejznámějších cirkusových společností té doby, jako byly Ringling Brothers, Barnum a Bailey nebo slavná divoká show legendárního Buffalo Billa.
Na reklamních plakátech ho prezentovali pod zvučnými jmény jako Velký Lentini, Třínohý Sicilián nebo Jediný třínohý fotbalista na světě. Své hlavní vystoupení postavil na neobvyklé mrštnosti a eleganci. Během čísla předváděl různé kousky, přičemž největší potlesk sklízel ve chvíli, kdy svou třetí nohou bez problémů kopal do fotbalového míče přímo před úžasem zkoprnělým publikem.
Mezi ostatními účinkujícími a kolegy v zákulisí si postupně získal tak obrovský respekt pro svou lidskost, inteligenci a profesionální přístup, že mu všichni bez rozdílu přezdívali Král. Frank nebyl vnímán jako chudák, ale jako vážený profesionál, který ovládá své řemeslo.
Šarm, pohotový vtip a konverzace s publikem
Frank Lentini však nebyl pro diváky jen pasivní anatomickou atrakcí. Oplýval mimořádným osobitým charismatem, velmi rychle a dokonale se naučil anglicky a vynikal neuvěřitelně pohotovým humorem. Dokázal si získat celé hlediště během několika málo vteřin.
Při svých vystoupeních si ze své třetí nohy udělal pohodlnou stoličku, sedl si přímo na pódiu a zcela neformálně si povídal s přítomnými diváky. Ti mu mohli pokládat jakékoliv otázky, od celkem běžných zvídavých dotazů na jeho dětství až po velmi osobní nebo pikantní narážky týkající se jeho soukromí a sexuálního života. Frank na vše odpovídal s obrovským nadhledem a bez jakýchkoliv rozpaků.
Když se ho lidé v hledišti s úsměvem ptali, jakým způsobem si vlastně kupuje boty, když má tři nohy, odpovídal bez jediného zaváhání. Kupoval si prý vždycky dva kompletní páry bot stejného typu. Tu čtvrtou, lichou a absolutně nepoužitelnou botu pak pravidelně daroval svému dobrému známému, který v minulosti při úrazu přišel o jednu nohu. Frank tak s oblibou říkával, že si nejen pořídí obuv pro sebe, ale ještě každým nákupem vykoná dobrý skutek pro druhého.
Na svých turné navíc prodával malou autorskou brožuru, v níž popisoval svůj životní příběh, ale také v ní čtenářům štědře rozdával rady ohledně správné hygieny, zdravého životního stylu a přirozeného přístupu k lidské anatomii.
Spokojená rodina a zajištěné stáří
Díky svému osobnímu šarmu a neobyčejné inteligenci neměl Frank nikdy nouzi o přízeň žen. V roce 1907 okouzlil mladou a pohlednou herčku Theresu Murrayovou. Dvojice se vzala a během dlouhých let společného života přivedla na svět čtyři úplně zdravé děti, které nezdědily žádnou z otcových anatomických odchylek.
I když se manželé po osmadvaceti letech rozvedli, Frank nezůstal opuštěný. Zbytek svého života prožil po boku milující partnerky Helen Eleanor Shupe, která s ním zůstala až do jeho posledních dní.
Díky desetiletím úspěšného vystupování si Frank dokázal vydělat velké množství peněz. Koupil prostorný dům v Connecticutu, investoval do nemovitostí na Floridě a finančně zabezpečil celou svou rozvětvenou rodinu. Během svého života získal americké občanství a stal se váženým občanem.
Když se v polovině minulého století začal pohled společnosti na podobné zábavní show zásadně měnit a veřejnost začala tyto atrakce považovat za neetické, Frank se hlasitě zastával ostatních postižených účinkujících. Poukazoval na to, že pro mnoho lidí s těžkým tělesným postižením byla práce v cirkusech jedinou možností, jak vést důstojný život, cestovat po světě a vydělat si vlastními silami poctivé peníze bez závislosti na milodarech či státní péči.
Frank Lentini byl věrný své profesi a divákům téměř do konce života. Bavit lidi nepřestal ani ve vyšším věku a na cestách s kočovnými show trávil většinu roku. Zemřel 21. září 1966 ve věku 77 let v nemocnici ve městě Jackson ve státě Tennessee, kde podlehl komplikacím spojeným se selháním plic. Svým neobyčejným životním příběhem celému světu dokázal, že i s tím nejtěžším osudovým hendikepem se dá prožít plnohodnotný, úspěšný a šťastný život bez zbytečného litování a narříkání.
Zdroje: Wikipedia, vocal.media, wethersfieldhistory, lifee, poznatsvet, ctidoma, historyexpose
