Záhada únosce D. B. Coopera: Muž, který vyskočil z letadla a zmizel bez stopy

V listopadu roku 1971 se na letišti v Portlandu objevil nenápadný muž, který si za dvacet dolarů v hotovosti koupil jednosměrnou letenku do Seattlu. Při nákupu letenky uvedl jméno Dan Cooper, novináři ale jeho jméno zkomolili a svět ho od té doby zná jako D. B. Coopera. Během krátkého letu č. 305 předal palubní průvodčí obálku s informací, že má v kufříku výbušninu. Když letuška zpočátku nereagovala, upozornil ji, aby si lístek ihned přečetla. Uvnitř kufříku jí ukázal dráty, červené tyčinky a baterii. Svoje požadavky sdělil stručně a jasně: požadoval dvě stě tisíc dolarů ve dvacetidolarových bankovkách a čtyři padáky, z toho dva hlavní a dva záložní.

Po přistání v Seattlu únosce vyměnil třicet šest cestujících a část posádky za peníze a padáky. Posádce následně přikázal natankovat a odstartovat směrem k Mexico City. Stroj měl letět nízkou rychlostí pod dvě stě uzlů, ve výšce pod tři tisíce metrů a se spuštěným zadním schodištěm. Někde mezi Seattlem a městem Reno v oblasti kolem městečka Ariel na jihozápadě státu Washington únosce vyskočil do tmy. Od té chvíle ho už nikdo neviděl a jeho skutečný osud nebyl nikdy spolehlivě objasněn.

Cooper během celého incidentu působil velmi vyrovnaným, slušným a klidným dojmem. Seděl v zadní části letadla, objednal si bourbon se sodou a za drink dokonce zaplatil. Nevyvolával žádnou paniku, k posádce se choval zdvořile a letušce Florence Schaffnerové dokonce nabídl, že jí dá spropitné. Přál si, aby seděla vedle něj, a postupně jí nadiktoval přesné pokyny pro kapitána.

Veškeré požadavky byly splněny přesně podle jeho přání. Vyjednavači připravili požadovaný obnos v menších dvacetidolarových bankovkách, čímž chtěli zvýšit celkovou váhu peněz. Po výměně rukojmí na letišti v Seattlu letadlo znovu vzlétlo. Cooper přikázal posádce, aby udržovala výšku pod tři tisíce metrů a rychlost pod dvě stě uzlů, což byly pro takový typ stroje hraniční hodnoty. Navíc přesně znal specifikace Boeingu 727 a věděl, že letadlo dokáže bezpečně letět i se spuštěným zadním schodištěm.

Samotný skok proběhl v těžko přístupném a hustě zalesněném terénu na jihozápadě státu Washington. V době skoku byly nepříznivé povětrnostní podmínky a viditelnost byla téměř nulová. Únosce se rozhodl vyskočit ze zadních výklopných schodů letadla Boeing 727, což byl v té době poměrně nový technický prvek.

Kriminalisté a experti na parašutismus se později shodli, že skok byl extrémně nebezpečný a pravděpodobnost přežití byla velmi nízká. Cooper na sobě měl obyčejný oblek, lehké boty a plášť, což nebylo do takového prostředí vůbec vhodné. Padák, který si vzal, navíc nebylo možné jakkoliv směrovat. Vyšetřování také ukázalo, že jeden ze záložních padáků byl nefunkční a sloužil pouze pro výcvikové účely na zemi. Byl zašitý tak, aby se nedal otevřít, čehož si únosce vůbec nevšiml. Vyšetřovatelé později zjistili, že únosce v letadle jeden padák rozebíral. Zřejmě měl strach, že mu policie předala poškozenou výbavu.

Federální úřad pro vyšetřování zahájil rozsáhlou pátrací akci pod kódovým označením NORJAK. Vyšetřovatelé prověřovali stovky stop, vyslýchali svědky po celých Spojených státech a detailně prohledávali samotný stroj. Během prvních pěti let bylo ze seznamu podezřelých vyřazeno přes osm set osob a celkově FBI prověřovala tisíce různých stop.

Na palubě letadla zůstalo jen velmi málo fyzických důkazů. Únosce pečlivě posbíral všechny své psané poznámky i použité zápalky. Zanechal po sobě pouze černou kravatu značky J. C. Penney a sponu. Z kravaty se vyšetřovatelům po letech podařilo získat biologický materiál, avšak vzorky byly postupem času znehodnoceny častou manipulací a ztratily svou vypovídací hodnotu, přičemž další biologické vzorky se během desetiletí ztratily.

Po celé roky nepřineslo pátrání v terénu vůbec žádné výsledky. Zásadní zvrat nastal až 10. února 1980, kdy osmiletý chlapec Brian Ingram odhrabával písek pro ohniště na pláži Tena Bar u řeky Columbia. Objevil tři svazky rozpadajících se dvacetidolarových bankovek svázaných gumičkami.

Odborníci z FBI následně potvrdili, že sériová čísla nalezených bankovek přesně odpovídají penězům předaným únosci. Nalezený obnos činil přesně pět tisíc osmapadesát dolarů. Byla to první a na dlouhou dobu jediná přímá stopa, která potvrdila, že část výkupného se dostala na zem. Jak přesně se peníze na břeh řeky dostaly, zda je tam odnesl proud z nějakého přítoku nebo je únosce ztratil při dopadu, zůstalo předmětem lety trvajících dohadů.

V průběhu desetiletí se objevila celá řada teorií a tipů na možné pachatele. Jedním z nejznámějších podezřelých byl Richard Floyd McCoy, veterán z Vietnamu a pilot. McCoy pouhých pět měsíců po Cooperově činu v dubnu 1972 provedl téměř totožný únos letadla nad Utahem a rovněž vyskočil s padákem a výkupným ve výši pět set tisíc dolarů. McCoy byl dopaden a odsouzen, v roce 1974 byl při útěku z vězení zastřelen agentem FBI. Ze seznamu podezřelých v případu Cooper byl však vyřazen kvůli nesouladu v popisu od letušek.

V pozdějších letech se přihlásilo i několik příbuzných různých osob. Zvláštní pozornost vzbudilo tvrzení sourozenců Chanté a Ricka McCoyových III z roku 2024, kteří prohlásili, že Cooper byl jejich otec, a vyšetřovatelům odevzdali padák nalezený v kůlně své matky. FBI padák podrobila testům a následně jej v prosinci 2025 vrátila rodině bez oficiálního závěru. Ani po letech se nepodařilo získat jediný přímý důkaz, který by potvrdil pravou identitu únosce.

Únos Boeingu 727 zásadním způsobem proměnil bezpečnostní procedury na letištích po celém světě. Do té doby nebyly kontroly osobních zavazadel a cestujících tak přísné. Incident v roce 1973 vedl k plošnému zavedení detektorů kovu, osobních prohlídek a systematickému prověřování příručních zavazadel na všech komerčních linkách.

Společnost Boeing navíc u svých letadel zavedla speciální aerodynamickou pojistku, která zabraňovala otevření zadního schodiště během letu. Toto zařízení se v letectví zapsalo přímo pod názvem Cooperova pojistka a natrvalo znemožnilo opakování podobného typu únosu.

Dne 12. července 2016 Federální úřad pro vyšetřování oznámil, že po čtyřiceti pěti letech vyšetřování oficiálně pozastavuje aktivní pátrání v kauze NORJAK. Zdroje a vyšetřovací kapacity byly přesunuty na jiné priority a akutnější případy. Úřad zároveň uvedl, že se k případu vrátí pouze v momentě, kdy veřejnost předloží zcela nové a fyzicky ověřitelné důkazy spojené s padáky nebo výkupným.

Případ D. B. Coopera tak zůstává jediným nevyřešeným únoscem komerčního letadla v historii letectví. Neznalost jeho pravé identity a zmizení bez jednoznačných dopadových stop z něj v průběhu let vytvořily legendu, která dodnes inspiruje spisovatele, filmové tvůrce i amatérské pátrače po celém světě.

Zdroje: Wikipedia, fbi.gov, www.theguardian.com/us-news/2024/nov/30/db-cooper-plane-hijacking, britannica, historylink, The Economic Times, popularmechanics