Turek před Pavlem kapituloval. Úřad ale hodlá řídit jako stínový diktátor skrze svou loutku

Dvouměsíční fraška a personální křeč Babišovy vlády končí. Filip Turek, kterého Motoristé silou tlačili do čela Ministerstva životního prostředí, svou kandidaturu definitivně odpískal. Oznámil to v neděli večer na Instagramu poté, co narazil na neprůstřelné veto Pražského hradu. Premiér Andrej Babiš už tento ústup potvrdil a na dnešní tiskovce (16. února 2026) hodlá konečně ukázat někoho, kdo v horkém křesle vystřídá přetíženého „dvojministra“ Petra Macinku. Tato politická válka nebyla ničím jiným než brutálním střetem koalice ANO, SPD a Motoristů s prezidentem Petrem Pavlem. Ten Turka odmítl jmenovat hned na startu a neuhnul ani o milimetr. Důvody? Turka dohnala jeho vlastní minulost – rasistické a homofobní úlety na sítích, pochybné majetkové poměry a agresivní výpady na ambasádách. Pro Hrad to nebyla žádná „mladická nerozvážnost“, ale jasný důkaz, že Turek na ministerskou funkci prostě nemá morální ani profesní výbavu. Po týdnech napětí a demonstrací v ulicích tak Motoristé konečně pochopili, že tuhle bitvu projeli na celé čáře.

Způsob, jakým Filip Turek svůj ústup „odtroubil“, vyvolal mezi politology i opozicí okamžitou vlnu hnusu. Turek se sice pod tlakem okolností musel vzdát ministerského křesla, ale k moci se hodlá přilepit i nadále. Ve videu na svém Instagramu, které vypadalo spíše jako manifest arogance než jako politické prohlášení, bez obalu oznámil: novým ministrem bude někdo „velmi seriózní“, kdo mu ale bude na ministerstvu „odezírat z očí“. Tím definitivně potvrdil ty nejčernější scénáře – Motoristé na resort nedosazují odborníka, ale poslušnou loutku, zatímco skutečné otěže si v rukou pevně udrží Turek z pozice vládního zmocněnce. Tento model „stínového řízení“ resortu nemá v moderní historii Česka obdoby a pro demokratickou kulturu je naprosto nepřijatelný. Turek, který se ohání tím, že svou funkci zmocněnce vykonává „zadarmo“, se stylizuje do role jediného spasitele českého průmyslu před „zeleným fanatismem“ z Bruselu. Je to ale průhledná hra na city voličů. Jeho rétorika jasně říká: ministr bude jen nastrčený panák pro kamery a úřední podpisy, zatímco o energetice, miliardových dotacích a klimatu se bude rozhodovat v zákulisí kanceláře vládního zmocněnce. Opozice v čele s Piráty a hnutím STAN okamžitě vypálila ostrou kritiku. Varují, že takové uspořádání totálně devalvuje úřad ministra a dělá z něj pouhého lokaje bez jakékoli politické odpovědnosti. Je to nebezpečný precedens – pokud projde model, kde ministerstvo fakticky ovládá někdo, kdo neprošel jmenováním u prezidenta a nenese kůži na trh před Sněmovnou, stává se z vlády jen loutkové divadlo v režii jedné ambiciózní figury.

K rozhodnutí „vytáhnout novou kartu“, jak to s gustem sobě vlastním pojmenoval Václav Klaus, nedotlačila Motoristy žádná osvícená vize, ale čirý politický pud sebezáchovy. Nešlo jen o to, že Petr Pavel na Hradě neuhnul ani o milimetr. Motoristům začala pod nohama reálně hořet půda. Nedělní demonstrace ve stovkách měst po celém Česku nebyly jen nějakým „vycházkovým“ protestem. Tisíce naštvaných lidí v Brně, Ostravě i Olomouci vyslaly vládní koalici drsný vzkaz: personální politika postavená na aroganci, rasistických vtipech a provokacích má své limity a právě teď na ně narazila. Tlak ulice doprovodil i tvrdý direkt z vlastních řad. Václav Klaus, který nad stranou drží ochrannou ruku, v nedělní Partii na CNN Prima News v podstatě Turka s Macinkou veřejně „propleskl“. Jasně jim vzkázal, že jejich dětinská válka s Hradem zašla do absurdna a stranu totálně paralyzuje. Klausova výzva k pragmatismu nebyla přátelskou radou, byl to ultimativní pokyn k ústupu. Motoristům došlo, že pokud nechtějí skončit jako izolovaná sekta produkující jen nekonečnou ostudu a SMS skandály, musí okamžitě změnit strategii a nasadit někoho, kdo aspoň vzdáleně připomíná příčetného politika. Tento nucený ústup ukazuje, že ani Babišovo krytí nestačí, když se proti vám postaví jak prezident, tak zaplněná náměstí. Motoristé si sice dál hrají na hrdiny, ale pravdou je, že museli sklonit hlavu a nabídnout „přijatelnější tvář“, aby si v rozbouřené vládní koalici vůbec zachránili kůži. Politika postavená na radikalismu za každou cenu se jim v přímém přenosu rozpadla pod rukama a oni teď narychlo lepí střepy nominací někoho, kdo má za úkol jediné – přestat dráždit veřejnost i Hrad.

Celý tenhle cirkus kolem ministerstva životního prostředí doprovázela série neuvěřitelných excesů, které českou diplomacii spláchly do politického suterénu. Petr Macinka, který jako „dvojministr“ seděl na dvou židlích najednou, předvedl v zahraničí výkon, za který by se styděl i začínající aktivista. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde se schází světová elita, si Macinka neudělal jméno státnickým projevem, ale arogantním štěkáním na Hillary Clintonovou a polského ministra Sikorského. Zatímco se svět bavil o bezpečnosti, náš ministr tam „woke revolucionářům“ vykládal svá moudra a obhajoval Trumpa tak agresivně, že i otrlí diplomaté jen nevěřícně kroutili hlavou. Opozice měla jasno: Rakušan s Havlem to trefili přesně – Macinka zvládl vyrobit mezinárodní ostudu i na „půl úvazku“.

Jenže to největší dno přišlo v noci z 26. ledna. Macinka se rozhodl, že místo politického vyjednávání zkusí metody z devadesátek. Prezidentovu poradci Petru Kolářovi začal posílat noční SMS zprávy, které prezident Pavel bez váhání označil za pokus o sprosté vydírání. Ministr zahraničí v nich v podstatě vyhrožoval „blíže neurčenými kroky“, pokud Pavel okamžitě nepodepíše Turkovo jmenování. Výsledek? Místo jmenovacího dekretu přišla na Macinku Národní centrála proti organizovanému zločinu. Policie už vyslechla i samotného prezidenta a celá tahle „SMS válka“ teď visí nad Motoristy jako trestní oznámení. Právě tahle kriminální pachuť celého sporu definitivně pohřbila jakoukoli šanci, že by Filip Turek kdy usedl do ministerského křesla. Motoristé se zahnali do kouta a skončili v totální izolaci, kde s nimi nikdo soudný nechtěl nic mít. Jejich současný „ústup“ není žádné hrdinské rozhodnutí, je to čistá kapitulace před policejním vyšetřováním a mezinárodní izolací. Snažit se teď tuhle porážku prodat jako „strategický tah“, je jen dalším chabým pokusem zamaskovat fakt, že na víc než na posílání nočních výhrůžek a dělání ostudy v Mnichově prostě nemají.

Nad budoucím fungováním Ministerstva životního prostředí visí otazník velký jako Turkovo ego. Pokud se naplní jeho slova o „skvělém týmu“, čeká Česko bizarní experiment duálního řízení, který nemá v historii státu obdoby. Na papíře sice bude sedět nový ministr, ale skutečnou moc hodlá z ústraní držet Filip Turek. Ten už teď z pozice vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal – funkce ušité na míru speciálně pro něj – dává jasně najevo, kdo bude na resortu šéfovat. Scénář je narýsován bez servítek: oficiální ministr bude jen nastrčený panák pro kamery, který bude čelit palbě odborníků a vědců, zatímco Turek bude v pozadí „řezat“ Green Deal a prosazovat zájmy těžkého průmyslu. Vědecká komunita a ekologové už teď bijí na poplach. Varují, že pod Turkovým dohledem se ministerstvo změní v úřad na popírání klimatických faktů a „dušení“ národních parků. Experti jako biolog Jiří Řehounek otevřeně mluví o „slovenské cestě“ a totálním rozkladu ochrany přírody. Jenže Turek má v rukávu silnou kartu – svou pozici zmocněnce vykonává podle vlastních slov „zadarmo“ a stylizuje se do role jediného obránce zdravého rozumu proti „bruselskému šílenství“. Je to ale nebezpečná hra. Ministr, který bude Turkovi „odezírat z očí“, totiž ztrácí jakoukoli autonomii a stává se jen administrativním otloukánkem bez reálné odpovědnosti.

Reakce koaličních partnerů jsou směsicí křečovité snahy o klid a skrytých obav. Andrej Babiš, který o novém jménu věděl dopředu, se sice pokouší situaci lakovat na růžovo a mluví o stabilitě, ale je jasné, že jeho vláda se od začátku potácí v hluboké krizi důvěry. Babiš potřebuje mít tuhle kapitolu za sebou, i kdyby to znamenalo jmenovat někoho, kdo nemá vlastní názor. Tomio Okamura (SPD) sice Motoristy nahlas podržel, ale v kuloárech už začíná brblat. Varuje před „bujením vládních zmocněnců“, které mu začíná smrdět rozmělněním vlivu a peněz z rozpočtu. Pro SPD je Turek konkurence na stejném hřišti, a tak tohle „dvouhlavé“ řízení resortu vnímá spíše jako nutné zlo než jako skvělé řešení.

Pondělní oznámení nového jména není žádným usmířením, je to v první řadě čistý triumf Petra Pavla. Prezidentovi se podařilo to, co mnozí považovali za nemožné: vymlátil z vládní koalice nominaci člověka, kterého od začátku definoval jako bezpečnostní a reputační hrozbu pro stát. Pavel ukázal, že prezidentské veto není jen cár papíru, a to ani v situaci, kdy proti němu stojí Babišova mašina opřená o pevnou většinu ve Sněmovně. Je to vzkaz všem politickým dobrodruhům, že ústavní pravidla a elementární slušnost pořád ještě něco váží a že Hrad není jen dům na kopci, který automaticky razítkuje každý nesmysl, co mu vláda pošle pod nos. Jenže oslavy vítězství rozumu jsou předčasné. Motoristé sice prohráli bitvu o jmenovací dekret, ale jejich válka proti systému jede dál, jen v mnohem zákeřnější formě. Styl, jakým se Filip Turek vyjadřuje o svém budoucím „nástupci“, neslibuje konec konfliktů, ale spíše jejich přesun do vnitřností resortu. Pokud se potvrdí, že nový ministr bude jen bezpáteřní figurkou vykonávající pokyny vládního zmocněnce, čekají Česko měsíce chaosu. Budeme svědky nekonečných sporů o kompetence, kdy se úředníci nebudou ptát, co říká zákon, ale co si právě přeje Turek v kanceláři vedle.

Tato situace smrdí obcházením ústavy v přímém přenosu. Pokud se potvrdí model „řízení od volantu sportovního vozu“, kde o ekologické budoucnosti země rozhoduje člověk bez politické odpovědnosti, je to výsměch všem voličům. Pondělní jmenování tak není tečkou za jednou ostudnou kapitolou, ale výstřelem k mnohem nebezpečnějšímu závodu. Motoristé sice museli na chvíli přibrzdit a nasadit náhradníka, ale jejich arogance a snaha ovládnout státní správu skrze nastrčené loutky nikam nezmizela. Skutečný souboj o to, zda bude ministerstvo řídit odborník, nebo zmocněnec se zálibou v provokacích, totiž právě teď začíná.

Zdroje: iDnes, novinky, iRozhlas, blesk, ČT24, aktuálně, echo24, forum24, echo24