Článek
Izrael se dnes nachází v nejhorší pozici od svého moderního založení v roce 1948 – nikdy nebyl vojensky silnější, ale poprvé přišel o to, co ho dosud drželo nad vodou: sympatie mezinárodního společenství. Jinými slovy se Izrael stal poprvé tím, koho většina spojeneckých států - na kterých je zcela závislý v čele se Spojenými státy - považuje za zlého.
V průzkumu agentury Pew Research Center, který probíhal od února do května (tedy také před válkou v Íránu) ve 36 zemích, se ukázalo, že nepříznivý názor na Izrael má 67 procent dotázaných a jen 25 procent vnímá židovský stát příznivě.
Jedná se tak o silný propad z minulých průzkumů. Zatímco v 90. letech - „zlaté éře optimismu“ - se Izrael vnímal jako země, která dělá reálné pokroky k dvou státnímu řešení (dohoda z Osla) a Jeruzalém byl v médiích prezentován jako partner pro mír. Následných třicet let se ale začal obracet druhým směrem.
Když jsem četl knihu Sloužil jsem v Gaze od Davida Shorfa, dodalo mi to částečně jiný pohled na Izrael - optimističtější, mírumilovnější, ale hlavně s nadějí, že by doopravdy mohl vzniknout stát Palestina. Shorf, který do Izraele v 90. letech emigroval jako žid z rodné Ostravy, přiletěl ale do úplně jiného Izraele, než je nyní. Izraelským premiérem byl Jicchak Rabin, který spolupracoval s palestinskou organizací Fatah na mírové dohodě, ale v roce 1995 byl zastřelen židovským extrémistou, kterému se zkrátka nelíbilo, že vůbec spolupracoval s palestinským opozičním jednatelem Jásirem Arafatem.
Dalším rozdílem byla izraelská mentalita, která sice byla rozdělená na dva odlišné tábory co se týče otázky na Palestinu, ale byla mnohem přívětivější. „Na okupovaných územích společně patrolovali izraelští vojáci s palestinskou policií,“ popisuje Shorf krátce tehdejší realitu, která je v současnosti nemyslitelná.
Kniha Realita jednoho státu: Co je Izrael/Palestina?, kterou napsali čtyři američtí politologové a odborníci na Blízký východ, popisuje změnu, kterou si nechceme přiznat: dvoustátní řešení, které předpokládá nezávislý stát Palestina, je již pouhou iluzí. Autoři vysvětlují, že od řeky Jordán až ke Středozemnímu moři existuje de facto jeden stát, který ovládá úplně všechno - Izrael.
Strategie bránění palestinskému státu
Pokud bychom si měli vybrat jednu osobu, která definuje posledních dvacet let izraelské politiky, je tím bezpochyby současný izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Netanjahu, který se do vysoké politiky dostal a proslavil jako hlavní kritik mírového procesu z Osla (dohoda z roku 1993), se stal nejdéle sloužícím premiérem v židovském státě - déle jak 18 let.
Během svého prvního funkčního období (1996–1999) sice podepsal Hebronský protokol (mírová dohoda mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny), ale implementaci dohod neustále brzdil, což vedlo k napětí s USA i Palestinci.
Poté v éře izraelského ekonomického míru (2009–2021) se Netanjahu ocitl pod tlakem Baracka Obamy a v roce 2009 poprvé (a naposledy) podpořil myšlenku „demilitarizovaného palestinského státu“. Do toho hrál hru takovou, že mu nevadila myšlenka Hamásu - který vládl v pásmu Gazy - a největší palestinské politické straně Fatah, která byla na Západním břehu Jordánu. Díky jejím neshodám s opozičním Hamásem tak Netanjahu mohl argumentovat - a oprávněně - že se s Palestinou nedá dohodnout.
Časem se tak odklonil od politických jednání k podpoře ekonomického rozvoje Palestinců, aniž by jim ale nabídl suverenitu. Cílem tak bylo zmenšit konflikt, a ne jej vyřešit. Co se mu ale povedlo, bylo podepsat Abrahamovy dohody, které pomohly zlepšit vztahy se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Marokem (dohodu podepsal také Súdán).
Již zmíněná kniha Realita jednoho státu: Co je Izrael/Palestina?, vyšla v březnu 2023 (tedy před útoky Hamásu ze 7. října téhož roku) a již v té době upozorňovala, že Izrael podniká kroky, které vedou k jeho naprosté kontrole nad palestinským obyvatelstvem. Ať už jde o naprosté zničení Pásma Gazy, nebo o stavění osad na Západním břehu, vláda Benjamina Netanjahua dělá jen to, o čem vždy snila. Podtrhuje to i oficiální prohlášení izraelského premiéra, který situaci v září 2025 popsal následovně: „Západně od řeky Jordánu žádný palestinský stát nevznikne. Po celá léta jsem bránil vzniku tohoto teroristického státu, a to navzdory obrovskému tlaku, ať už z domova, nebo ze zahraničí.“
Nejedná se o náhlý zlom v politickém směřování. Netanjahu se o to pokoušel již přes desetiletí. Nyní jsou ale vidět kroky, které už nejdou přehlédnout - a které na Izrael vrhají ještě horší světlo.
Izraelské osady na Západním břehu
Zatímco společnost s napětím sledovala devastující válku v Gaze, ve stínu tohoto konfliktu probíhá tichá, ale trvalejší proměna Západního břehu. Je pravda, že palestinská politická reprezentace - ať už jde o radikální Hamás nebo vysoká korupce Fatahu -, které vedou mezi sebou občanskou válku a jako „stínová vláda“ selhávají, slouží izraelské vládě jako dokonalá zástěrka k tomu, aby se zaměřila na jiný způsob ovládnutí: masivní stavění osad na palestinském území na Západním břehu.
Data organizace Peace Now to dokládají na číslech: mezi lety 2020 a 2022 nebyly schváleny žádné nové osady, v roce 2023 jich bylo devět, v roce 2024 pět a minulý rok padesát čtyři (což je více než za celých dvacet let v minulosti). Izrael tím dává jasně najevo, že žádný stát ani nebude moci vzniknout. Nedávný projekt zvaný zóna E1 tak propojí Jeruzalém a izraelskou osadu Ma'ale Adumim, čímž rozdělí Západní břeh na dvě části.
Spojené státy dlouho oponovaly tomuto projektu, který představuje konečnou pro vznik Palestiny, ale Izrael se rozhodl jít cestou síly a kolektivního trestu.
Genocida?
Po masakrech 7. října 2023, kdy Hamás zabil přibližně 1 200 lidí a dalších 251 jich unesl, byla od Izraele pochopitelná odveta. Podle mnohých ale příliš velká, která došla až ke genocidě.
Nezávislé vyšetřovací komise Organizace spojených národů (OSN) a zvláštní zpravodajové vydaly v září minulého roku oficiální zprávy, podle kterých se Izrael v Gaze genocidy dopouští. Mezinárodní soudní dvůr se k samotnému pojmenování genocidy zatím nevyjádřil - plnohodnotné dokazování a analýza vojenských záměrů teprve začínají - a samotný výsledek verdiktu se dozvíme nejspíše až za tři roky.
Podle předběžných rozhodnutí a samotného faktu, kde například bývalý izraelský ministr obrany Yoav Gallant řekl, že „Izrael bojuje s ‚lidskými zvířaty‘ a ‚všechno zlikvidujeme!'“ To zkrátka jednoduchým jazykem dobře pro Izrael nevypadá.
Podle většiny obyvatel (nejen) západních států zkrátka Izrael zašel až moc daleko. Ztratil mezinárodní sympatie, poničil si svoji image jako funkční demokracie na Blízkém východě.
Jedna pasáž z knihy Realita jednoho státu: Co je Izrael/Palestina? sumarizuje celé téma: „Palestina není státem v procesu vzniku a Izrael není demokratickým státem, který by jen tak náhodou okupoval palestinské území. Celé území západně od řeky Jordánu již dlouho tvoří jediný stát pod izraelskou správou, kde se na půdu i obyvatele vztahují radikálně odlišné právní režimy a Palestinci jsou trvale považováni za nižší třídu.“
Benjamin Netanjahu ví, co dělá, a jeho touha zničit cestu ke vzniku státu Palestina je dlouhodobým cílem, který po masakru ze 7. října 2023 jen znásobil. Dalo by se argumentovat, že říjnové volby do izraelského parlamentu - Knesetu - by mohly být pro židovský stát záchranou. Mnozí vzdělaní a liberální Izraelci naději ztratili a rozhodli se odejít. Jen za poslední dva roky opustilo Izrael až 200 tisíc Izraelců. „Odcházejí, protože školy se staly náboženskými a nevidí pro své děti budoucnost,“ popsal situaci izraelský profesor Omer Bartov, který učí na Brownově univerzitě, v podcastu The New Yorker Radio Hour.
Pokud se ale vrátíme k tématu budoucích voleb a dnešní opozice, nečeká nás nic moc světlého. „Ani ti, kteří by v této opozici - která se snad promění v koalici - měli patřit k levicovému středu, nemají, pokud vím, vůbec žádný plán, jak naložit s otázkou Palestiny a Palestinců,“ shrnul politickou situaci Bartov.
Hlavní hráč v tomto konfliktu jsou ale Spojené státy. Izrael by všechny tyto kroky nemohl podnikat bez diplomatického a vojenského deštníku USA. Změna nenastane v Knesetu, ale může proběhnout reforma myšlení ve Washingtonu a převládnout názor, že ne veškerá bezpodmínečná pomoc Izraeli je z dlouhodobého hlediska dobrá.
Dnešní Izrael je jiný než před dvaceti lety. Benjamin Netanjahu je u vlády téměř 19 let (se dvěma přestávkami) a židovský stát přetvořil k obrazu svému. Tímto směrem se Izrael postupně stává „černým koněm“ v očích západních států. I se sebemenší změnou pomoci od USA se ale může ledacos změnit. A nikdy nevíte, kdy se to stane.
Zdroje:
https://www.ohchr.org/en/press-releases/2025/09/israel-has-committed-genocide-gaza-strip-un-commission-finds
https://www.theguardian.com/world/2024/jan/26/world-courts-interim-ruling-on-genocide-in-gaza-key-takeaways-icj-israel
https://www.pewresearch.org/short-reads/2026/06/04/most-people-across-36-countries-have-negative-views-of-israel-and-little-confidence-in-netanyahu/
https://www.gov.il/en/pages/spoke-pm210925
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-kolik-civilistu-zahynulo-v-gaze-obri-ztraty-neukazuji-jen-zfixlovana-cisla-287748
https://peacenow.org.il/en/summary-of-2025-in-settlements
https://www.youtube.com/watch?v=UPCvEHtBSp0&t=241s
https://www.972mag.com/israeli-emigration-record-numbers/
https://open.spotify.com/episode/0WnPfvR2M2Qxjn6p7OqrAm?si=05a027c1e9ec4a85&nd=1&dlsi=f109793e593a4da2
https://open.spotify.com/episode/0WnPfvR2M2Qxjn6p7OqrAm?si=05a027c1e9ec4a85&nd=1&dlsi=9285cecaab7340fb
