Článek
Je letní den o prázdninách a jako rodina se vydáváme na denní výlet do hlavního města Dánska - Kodaň. Jelikož jsme spali v kempu na okraji města, tak bylo zapotřebí jet vlakem. Nákup jízdenky byl jednoduchý proces - Dánsko má vše v angličtině a přehledné. Samotný vlak byl čistý, sedačky pohodlné a krásné výhledy na první domečky na okraji největšího dánského města. Časem se to změnilo ve vyšší budovy a člověk začal slyšel zvuk aut a pro mě překvapením, jízdní kola.
Vlakem jsme dojeli až do centra a hned při výstupu nám lidi pochvalovali psa, se kterým už cestujeme léta. Jízdy hromadnou dopravou zvládá v klidu a pozornost přímo miluje.
Když jsme potřebovali najít správnou linku metra, Dánové nám pomohli. Domluvit se s místními je bez problémů. V Dánsku umí anglicky a rádi pomůžou s navigováním. Jen se nesmíte bát zeptat. Nastupujeme do metra a musím uznat, že hezčí a čistší jsem nikdy neviděl. Jejich metro má 4 linky a poslední dvě jsou 6 let staré - zkrátka nové. Směrem z nádraží do centra trvá cesta necelých 15 minut a probíhá bez problémů. Teď je konečně načase poznat město, které je známé vysokou úrovní života.
Procházíme si centrum města, známý vodní kanál Nyhavn, který je plný turistů, ale krásně ukazuje malebné pestrobarevné domky, které jsou kopiemi historických budov dle dochovaných plánů, s desítkami restaurací, barů a kaváren. Další zastávka činil královský palác, kde sídlí královská rodina v čele s Frederikem X. Během těch výprav se kolem nás hemží lidi na kolech a někdy i až nebezpečnou rychlostí - musíte si dávat pozor. Kodaň je placatá a kolo je nejrychlejší a nejefektivnější dopravní prostředek, na jednu stranu se jim ani nedivím že nejčastěji volí tento dopravní prostředek.
Po krátkém obědě se vypravujeme na asi nejznámější turistickou atrakci - socha Malé mořské víly. Za mě nic moc. Když to vidíte na vlastní oči, tak se jedná o malou sochu, kde na vás ještě šplíchají vlny. Plus několik autobusů tam přijelo plný turistů, kteří se tam hrnuli a místa tam najednou bylo méně. Aspoň je odtamtud pěkný výhled na město a pro mě nejzajímavější budova - Amager Bakke, moderní spalovna odpadu, na jejíž střeše je 450 metrů umělá sjezdovka. Kromě lyžování a snowboardingu je na střeše i lezecká stěna, běžecká trasa a veřejná zeleň. Multifunkční zařízení, které doufám bude stavěno v budoucnu i u nás.
Přes to všechno pro mě největší zážitek představovala jejich hromadná doprava. Jak metro, autobusy a tramvaje, který považuji za nejlepší na světě, se pyšní dalším dopravním prostředkem - lodí. Žlutý přístavní lodě představují nejlepší formu dopravy. Platí pro ně stejná jízdenka a v intervalu 30 minut na ně můžete lehce nastoupit a vidět město z té nejlepší perspektivy. Vidět nejmodernější architektonické stavby, které jsou u nás ještě v papírové formě, v Kodani je vidíte všude.
Na cestě zpátky jsme potkali i slovenskou slečnu, která nám vyprávěla proč poslední léta žije tady. „Šla jsem se studovat a už tu zůstala. Vyšší úroveň života jsem nikde jinde nenašla a mám to tu fakt ráda“ řekla. Dodala že je to sice dražší, ale má zase co nabídnout. Že ty peníze jdou někam, že to jde vidět.
Naše cesta nazpět proběhla v pořádku a já na tento den vzpomínám dodnes. Kodaň se stala po Praze mým nejoblíbenějším městem.
