Článek
Pokud byste se snažili přijít na odpověď, jakou politiku strana Motoristé sobě zastupují, nemusíte chodit daleko. Institut Václava Klause vám to ukáže. Jedná se o jednoduchý seznam: odpor k zelené politice (Green Deal), kritika Evropské unie, důraz na svobodu slova, odpor k regulacím a podpora fosilních paliv. Zatím se prezentují především svými názory, ale společnosti ničím zásadním nepřispívají. Nemají ani dostatečnou moc své postoje prosazovat, jelikož Hnutí ANO má v rukou klíčová rozhodnutí.
Co nám zatím stihli ukázat - mimo neustálého tlaku na to, aby Filip Turek skončil na ministerstvu životního prostředí - je kontroverzní vystoupení Macinky na panelové diskuzi v Mnichově a dezinformace Filipa Turka ohledně větrných elektráren. Nic, čím by si průměrný Čech řekl, že se jedná o racionální politiku.
Vidím, že jste nervózní
Začněme u Macinky a jeho nedávné debatě na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Společně s Hillary Clinton (bývalá americká ministryně zahraničí) a polským ministrem zahraničí Sikorskim, se zabývali Trumpem, EU či válkou na Ukrajině. Celá konverzace měla nadnárodní dosah.
Pravicová a pro-trumpovská média jako Fox News nebo Sky News Australia popsala Clintonovou „na odpis“ a říkali, že „ji zničil“. Tato reakce byla očekávaná. Clinton je silně kritická vůči Trumpovi a vyjmenovaná média ji kritizují po celý politický život.
Poté Macinka odmítl výrok Clintonové, že Ukrajina „bojuje za nás“. Argumentoval, že bojuje primárně za svou suverenitu a bezpečnost. Dalším tématem byla genderová politika, kde v jeden moment řekl: „Vidím, že jste nervózní, nechte mě to domluvit.“ Clinton nervózní nebyla, a šlo tak o moment, který působil nepochopitelně. Jako kdyby se jednalo o tah, který ji měl vyřadit ze hry, ale působilo to trapně. Poté se bál zkritizovat amerického prezidenta a nesouhlasil s nálepkou „fašista“, která byla Trumpovi přisuzována. A do toho se pustil i do diskuze se Sikorskim.
Macinka kritizoval Evropskou unii za nedostatek demokratické odpovědnosti a odtrženost Bruselu od voličů. Na to mu polský ministr zahraničí odpověděl, že Evropský parlament je volen přímo a komisaři jsou jmenováni vládami, které vzešly z demokratických voleb. Zdálo se to, jako by mu „vysvětlil“ jak fungují základy EU. A to mu zrovna jeho nejlepší kamarád a bývalý europoslanec Turek mohl vysvětlit. Škoda.
Když se ale odtrhneme od této diskuze, kterou stoupenci považovali za odvahu postavit se elitám, opozice ji označila jako mezinárodní ostudu.
První práce na MŽP
Zato Turek, který na rozdíl od Macinky neměl čas a příležitosti se dostat do práce a konat, ji konečně dostal. Jako vládní zmocněnec se pustil do akceleračních zón, lokalit pro zrychlenou stavbu větrných a slunečních elektráren. I když je znám, že si stěžuje na zdlouhavé povolovací procesy při stavbách (kvůli EU), právě akcelerační zóny mají díky EU povolovací proces zrychlit - z deseti let na jeden rok. Jeho argumentace zní: „V České republice podle mého zjištění hrozí neřízená výstavba pěti set dvě stě padesát metrů vysokých větrných elektráren, které mohou mít velmi negativní dopad na krajinu a na naše obyvatelstvo.“ Problém nastává, jelikož i samotné ANO s akceleračními zónami počítá. Po mnoha debatách, Havlíček (vicepremiér pro ekonomiku a energetiku) sdělil, že projekt akceleračních zón se musí „zásadně změnit“.
I když finální mapa zón stále chybí, nelze vědět, jak bude nakonec vypadat. Později sám Turek řekl, že bude redukce u akceleračních zón, ne zrušení.
A tak se celý tento povyk zdá upřímně o ničem. Nic se v podstatě nevyřešilo, ale Turek získal svou vysněnou pozornost na pár dní.
U Turka je to očividné, že jeho silný odpor ke Green Dealu bude obsahovat jakékoli zastavování a tvrzení, že se s tím musí vším skoncovat. U Petra Macinky je to jiné. Reportér z Respektu, který byl na konferenci přítomen, napsal, že Macinka byl ,,bez pokory, s maximálním sebevědomím pronášel na světové scéně klišé české klausovské pravice – zatímco celý sál vnímal jejich omezenost, nepravdivost, provinčnost.“
A tak je důležité si položit otázku, zda tato politická strana, kterou ve skutečnosti zastupují hlavně dvě postavy, nabízí něco smysluplného. Zatím to vypadá, že jen kopírují Institut Václava Klause a dělají trapas jak na národní, tak i mezinárodní scéně. A to jsme teprve na začátku.
