Článek
Týdeník Respekt napsal, že „s Babišem je to jako s Trumpem“. Něco na to je: oba jsou nečitelní, používají jednoduchý jazyk, čelili trestnímu stíhání, a nyní je chrání imunita, atakují média a to nejabsurdnější: i přes všechny tyto závažné okolnosti se dokázali dostat zpátky na vrchol politiky. Jejich touha to nevzdat se ukázala klíčová.
V současnosti se může zdát, že je situace v politice vyostřenější a hektičtější než kdy jindy (i v Americe). Na jedné straně máme parlamentní většinu opřenou o ANO, SPD a Motoristy. Jejich počet skandálů za první měsíce se rovná - ne-li převyšuje - minulým čtyřem letům vlády v čele s OSD. Vezměme si to postupně.
Ruská strana
SPD v čele s Okamurou se prezentují jako ruská strana. Odmítají uznat Rusko jako agresora a jsou proti jakékoli pomoci napadené Ukrajině. Jejich ministr obrany Jaromír Zůna nemá dovoleno se v zahraničních otázkách nadále vyjadřovat, potom, co označil, že Ukrajina je „napadená země“ a chystáme se jí pomáhat i nadále. Jde tedy vidět, že proukrajinské hlasy nejsou za žádnou cenu vítány.
Nejradikálnějším hlasem se stal Jindřich Rajchl, který v rozhovoru pro Respekt minulý listopad tvrdil: „Nefandím Zelenskému, ale lidem, kteří na obou stranách umírají.“ Na stejné schůzce také tvrdil, „že jsme místo dohody o míru hnaly Ukrajince do války.“ Na otázku, zda umírají kvůli Putinovi, odpověděl „hm“.
Jindřich Rajchl (PRO)
Chápu, že se Rajchl prezentuje na sociálních sítích mnohem útočněji. Tento rozhovor jsem vypíchl z důvodu faktu, že lidé bývají „lidštější“ v rozhovorech s očí do očí s odlišnými názory. Že se tady ukáže jejich lidská tvář, která je na internetu schválně přehnaná. Na přehnané slyší a reaguje více lidí.
I tak ale nemohl potvrdit fakt, že Rusko je agresor. Když vezmeme v potaz všechny okolnosti, jde Rajchla - ale i celou SPD - lehce označit za proruské.
I když získali v parlamentních volbách 7,8 procent hlasů, jejich voličská základna se nijak nezměnila. Drží si minimálně povinných 5 procent k udržení, které sbírá u nejradikálnějších lidí, nejčastěji v otázkách migrace a Evropské unie. Je jen zajímavé, jak budou fungovat s hnutím ANO, kde se ocitují hlasy pro Ukrajinu. Bude muset docházet k mnoha kompromisům, které SPD bude bolet.
Bude bojovat do konce
Dále máme stranu, která se 6,7 procenty co získala v listopadových volbách, těší mimořádné mediální pozornosti. Motoristé sobě, které do Poslanecké sněmovny dostal její čestný prezident Filip Turek, je sám důvodem, proč o této straně tolik slyšíme.
Spor ohledně jmenování Turka ministrem trvá dlouhé měsíce a předseda strany se nehodlá - jak ukázaly smsky na Hrad - jen tak vzdát. Turkových kauz bylo tolik, až to prezident považoval za nesprávné, aby někdo takový reprezentoval Česko. Ať už šlo o jeho fotografie, kde hajloval nebo jeho výhružka saudskoarabskému diplomatu. Bylo jich mnohem více, ale hlavní bod je takový, že tato strana je založena na dvou mužích. Turek a Macinka, a ti se nereprezentují zrovna dobře.
Jako strana nedodávají nic mimořádného až na údajné vrácení testosteronu mužům a „starého dobrého světa“. Jedná se o stranu, která evokuje jakýsi pocit mužnosti. Nejčastější demografická skupina tvořili mladí muži do třiceti let, i když se přesné číslo neví. Na druhou stranu je ale jejich neustálá mediální pozornost i kladná. Musíte o nich neustále myslet a pozornost je v politice ta nejdůležitější měna.
Tolik skandálů za tak krátkou chvíli ani nikdo nevymyslí
Se stále rostoucími kauzami a nevyspělostí Macinky a Turka, je ale na cestě k úpadku. Pokud vaše jediné tváře neumí v diplomacii zachovávat profesionální přístup, nejste očividně připraveni být v politice. A občané to vidí a dávají to vědět (viz. demonstrace na podporu prezidenta). Macinka totiž stále nepochopil, že je šéfem diplomacie. Chová se totiž stále jako kamarád Turka, který za každou cenu musí svého kamaráda dostat na ministerstvo. I když obětí je jejich politická strana. Přes všechny tyto dvě chaotická a „dětinská“ politická uskupení, je Babiš jejich „šéfem“, který je má udržet při lati. Je vnímán jako ten, co je slabý. Ve skutečnosti ale nikdy nebyl silnějším.
Silnější než si myslíte
Kdo je pravým držitelem moci je strana, která jednoznačně vyhrála volby s necelými 35 procenty - Hnutí ANO. Jejich úkol držet na uzdě své „neposlušné politiky z koalice“ sice moc nezvládá, ale nemusí ji to tolik vadit. Naopak. Z Babiše to dělá v očích veřejnosti „chudáčka“, který se musí starat o „své neposlušné hochy“. Odvrací se pozornost od jeho střetu zájmů, která s námi už dlouhá léta je. Ve videu, kde říkal, že Agrofert předává do správy svěřenskému fondu s nezávislým vedením a že potomci získají agrochemický holding až po jeho smrti.
Seznam zprávy ale získal dokument, který odtajňuje důležité informace, kde se dozvídáme, že můžou holding ovládnout jeho děti, potom co odejde z politiky. A udělat svého otce (Andreje Babiše, pozn red.) správcem.
Tyto informace budou Babiše dráždit, ale upřímně řečeno, není se u něj čemu divit. Jeho neupřímnost vidíme v celé jeho dlouhé politické kariéře. Je a bude podnikatelem, který chce zbohatnout za každou cenu. I na úkor státu. Chybí mu „morální ideál“, jak sám popsal již v rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2011.
Mám větší moc než si myslíte
I přes všechny tyto problémy ale Babiš má moc ve svých rukou. Směřování, jak v domácích a zahraničních otázkách, je hlavně na něm a na to si musíme dát pozor. Není dobré premiéra pokládat za hlupáka. Ví, co v politice chybí a osloví to. Vždyť již od roku 2011 se stal hlavním politikem, který je právem považován za největšího. To nic ale nemění na tom, že má moc nad veškerým rozhodováním a je nutné si aspoň trochu - z pohledu opozice - udržet dobré vztahy.
Budovat vlastní značky
Nynější opozice ale je nutné poznamenat, že není připravena bojovat. A má to i svůj důvod. Je po volbách a jednotlivé strany měly - i budou mít - hlasování o novém vedení. Tam se rozhodne, kam bude sama strana směřovat a poté se můžou začít dohadovat, jak mají postupovat jako opozice.
To potrvá čas a jak Respekt zdůraznil. Musí se na Babiše jako na Trumpa. To znamená občasné chválení a držení aspoň vlažného vztahu. Premiér slyší na chválu a je rád v místnostech, kde je vítán. Jen tak bude opozice moci prosadit nějaké své zákony, včetně nezbytné pomoci Ukrajině.
