Článek
Dělat novinařinu je obtížná práce. Objektivně zprostředkovat události společnosti je povinností i snem. Zdá se to a zní to primitivně, realita ale je, že slovo objektivní a neutrální zpravodajství, se stává nemožné. A dle mého názoru i správné. Každý má totiž svou pravdu, aniž by si to uvědomoval.
Už když se narodíte, vaše prostředí vás vytváří. Země, region, náboženství, rasa či pouhá forma vzdělání jsou důvodem, kým momentálně jste. A s médii je to stejné. Jak jsou staré? Co je jejich záměr a jaké odběratele nejvíce zasahují? I samotný vlastník vám může napovědět, jakým stylem informace dostáváte. A i když média dokážou reportovat „neutrálně v demokratických mezích“, čtenář už vidí zprávu ve světle, jaký si noviny ani neuvědomí. Čtenářovy výše uvedené okolnosti hrají roli.
„Už dopředu víte, co dostanete od jednotlivých novin ještě před přečtením,“ prohlásil americký podcaster Andrew Schulz. Ve Spojených státech je to viditelnější, ale v Česku to je podobné. Liberálně zaměřené noviny vám vyloží zprávy odlišně než konzervativní v určitých oblastech. Jejich názory půjdou vyčíst. A výsledkem se stane, že máte několik různých pohledů na jednu věc. Něco, co v demokracii je obvyklé, ale ne vždy tomu tak bylo. Lidé mají tak velkou výhodu, že můžou porovnávat vícero možností, a pak se rozhodnout.
Tolik změn
Začněme rokem 1918 - založením Československa. Noviny se za První republiky staly „hnízdem“ pro intelektuály a s bohatou literární tradicí. Sloužily k šíření demokratických myšlenek v pluralitním prostředí. Ferdinand Peroutka či Karel Čapek se stali tváří demokratických novinářů a spisovatelů za Masarykovy éry. A toho se drželi i přes veškeré překážky, až do smrti. Nebáli se nebýt neutrálními, když někdo demokracii ohrožoval. Když to bylo potřeba.
Ferdinand Peroutka jako vzor novináře. (1933)
Přišla druhá světová válka a s ní spojená nacistická okupace, která potlačila svobodu tisku a nahradila ji propagandou. V této etapě žádná neutralita neplatila. Demokracie zkrátka neexistovala.
Po válce došlo na tři roky ke krátkému oživení svobody, ale po komunistickém převratu, se noviny staly státní propagandou. Vznikl ale i podzemní tisk samizdat. Ilegální tisk šířící demokratické myšlenky byl aspoň kapkou v již tak unavené společnosti.
Nastala ale Sametová revoluce a změna. Noviny přešly ze státní kontroly do konkurenčního prostředí. Postupem času přešli od státu k soukromým firmám a od roku 2015 i do českých firem. To nám trvá dodnes.
Vždy objektivní?
Historie nám ukázala, jak rychle se demokracie může vypařit a s ní i svoboda tisku. Nyní se dostáváme k jádru otázky. Když už žijeme v demokracii, někdy tu neutralitu musíme porušit, abychom demokracii uchránili. Nazývám to ‚demokratickým morálním základem novináře.‘ V rámci demokratických pravidel udržovat demokratická pravidla a s tím přijde kritika nedemokracie, která nebude neutrální. Vychází totiž z demokraticky založeného člověka, který ji takto chrání.
Pro příklad uvedu následující: na scéně je kandidát, který nerespektuje demokracii a ohrožuje ji. Neznamená to útočit na něj jako na člověka, ale na myšlenky, které zastává. Upozorňovat společnost na možná rizika a být upřímný. Demokracie zanikne, když se o ni přestaneme zajímat.
Pokud chceme demokracii udržet, média ji musí chránit a cokoli ji ohrožuje, je potřeba řádně kritizovat a psát o ní společnosti. Zatím se nám to daří, ale nesmíme polevit.
