Článek
Tento týden finský prezident Alexander Stubb navštívil britský institut Chatham House a v jedné z diskuzí zazněla zajímavá a vtipná otázka. Novinářka se zeptala, proč Evropa nejde za Trumpem a neřekne mu: „Pokud chceš naši pomoc v Perském zálivu, tady je to, co chceme, abys udělal ohledně Ukrajiny.“ Stubb reagoval překvapivě otevřeně a s velkou pokorou. Místo aby tvrdil, že to tak nejde nebo že nad tím už popřemýšlel, odpověděl: „Myslím, že je to opravdu dobrý nápad.“ Publikum reagovalo smíchem, ale myšlenka nebyla mimo.
Jedním z témat na zmíněné konferenci v Londýně bylo, že bychom (jako Evropa) měli přestat mít jakékoliv iluze a začali jednat podle „reálné politiky“. To znamená počítat s tím, že jako Evropa nemáme dostatečný vliv na naše americké spojence, jelikož nám chybí síla, na kterou Trump jedině slyší.
Alexander Stubb by se mohl stát příštím předsedou Evropské komise. Parametry a zkušenosti má.
Jsme moc slabí
No ano, to zatím platilo v prvním roce Trumpova prezidentství. Ať už šlo o nesmyslné tarify, které americký prezident zavedl na celý svět, včetně Evropy a kde nehrálo roli, zda jde o dlouholetého spojence nejsilnější mocnosti světa. Nebo v případě úvahy o koupi Grónska a lednového zásahu, kde zatkli venezuelskou hlavu státu - Nicoláse Madura - a nyní ho drží na samotce v Brooklynském metropolitním vazebním centru. Evropa vždy hrála roli slabší velmoci. Jedinou šancí byla naše jednota. Takovou, jakou měla Evropská unie a kterou se tak moc snaží Trump zničit.
Jak popsal ve své národní bezpečnostní strategii, kde potvrdil, že podporuje pravicové nacionalistické strany - německou AfD, Orbánovo Maďarsko či Ficovo Slovensko - a dal tím najevo, že jednotnou Evropu nemá rád. Nejraději by chtěl samostatné nacionalistické státy se kterými se jednalo mnohem jednodušeji a již zmíněné strany to podporují.
Celé se to potvrdilo návštěvou amerického ministra Marco Rubia na své dvě jediné zahraniční návštěvy po jeho pobytu na Mnichovské bezpečnostní konferenci - Maďarska a Slovenska.
V minulosti platilo. Nyní nemusí
Nyní se ale situace obrátila. Poté, co Izrael společně s USA začal válku s Íránem, protivník se začal bránit. Začal odstřelovat americké spojence v čele se Saudskou Arábií, Katarem a Spojenými arabskými emiráty, ale to nejhorší teprve přišlo: Írán ovládl Hermuzský průliv. Průliv, kterým proudí zhruba pětina světových dodávek ropy a zemního plynu, je v rukou 90 milionového státu, který pouští jen jimi vybrané tankery. Zelenou přitom získávají téměř výhradně plavidla ze spřátelených zemí.
Americký prezident Donald Trump v sobotu vyzval spojence, aby vyslali lodě k zajištění bezpečnosti Hormuzského průlivu, ale mimo Estonsko se nedočkala jiné podpory. Očekávaně se tak Trump urazil, ale Evropa může využít politiky, kterou Trump již měsíce praktikuje. Spočívá v síle a obchodu „něco za něco“. Může se stát, že Trumpovi pomůžeme pod podmínkou, že oni pomůžou více na Ukrajině. Právě takto americký prezident často uvažuje.
Jedná se o (možná) naivní představu, ale mohla by platit. Jak jsme se již dozvěděli, Trump Evropou pohrdá. Je na čase, abychom mu to vrátili a ukázali, že tuto jeho hru umíme hrát taky.
Na to ale potřebujeme jednotnou Evropu, která má větší sílu a neničí ji vnitřní hráči jako Orbán a Fico. Právě ty, které Trump dlouhodobě podporuje. A ke kterým se opatrně - bohužel - dostává i Česko.
Hormuzský průliv pohledem z vesmíru.
