Hlavní obsah
Lidé a společnost

Carlo Acutis: zázračné dítě současnosti, nebo obyčejný chlapec s neobyčejným srdcem?

Foto: Jakubi

Carlo Acutis, normální teenager dnešní doby, který však za svůj krátký život dokázal mnohem více, než většina lidí za celý život. Kéž by byli všichni jako on.

Článek

Italský chlapec Carlo se narodil 3. května 1991 v Londýně, kde jeho rodiče byli tou dobou na několik let z pracovních důvodů. Už od narození byl velmi veselé a živé dítě, které dostalo do vínku zvídavost, která se bude projevovat ve všem, čemu se bude věnovat. Ať již v jeho víře, studování jiných náboženství, ve vášni k počítačům, v malování, v zájmu o filmy či v lásce ke zvířatům.

Carlo se narodil do křesťanské rodiny, i když jeho rodiče byli ve víře velmi vlažní. Přesto dva týdny po jeho narození nechali syna pokřtít a to 18. května v londýnském kostele Panny Marie Bolestné. V září roku 1991 se rodina Acutisových vrátila do Milána.

Carlo byl od malička hodně upovídaný. První slovo „táta“ řekl ve třech měsících a „máma“ ve čtyřech. Byl obdařen velkými komunikačními schopnostmi, díky kterým si získal přízeň lidí kolem sebe, a dokonce i těch dospělých, kteří tvrdili, že děti nesnášejí. Byl velmi mírumilovný. Když ho třeba nějaké dítě bouchlo, nikdy mu to neoplácí.

Na pobízení dospělých, aby byl ráznější, odpovídá:

„Můj Pán by nebyl rád, kdybych byl na ně zlý.“

Carlo se narodil s ohromnou vírou a úctou k Bohu. Již v sedmi letech si prosadil první svaté přijímání a od té doby chodí denně na mši a každý den se modlí růženec. Velmi hluboce chápe význam Eucharistie, o které prohlašoval:

„Eucharistie je moje dálnice do nebe.“

Postupem času zná evangelia téměř nazpaměť.

To Carlo nás zachránil. Byli jsme ve víře negramotní.

Když se ptají jeho maminky, kde se u něho vzala tak hluboká víra, paní Antonie přiznává:

„Určitě ne zásluhou nás rodičů, to klidně zveřejněte…To Carlo nás zachránil. Byli jsme ve víře negramotní.“ Lidé z jeho okolí a ti, kteří měli možnost se s ním setkat, říkají, že byl velmi pokorný, hodný, vychovaný a velmi sympatický. Vypadal prý jako anděl. Jeho usměvavé oči rozdávaly radost a z jeho osobnosti vyzařoval zvláštní klid. Mezi spolužáky byl velice oblíbený, i když mnohdy někteří úplně nerozuměli tomu, jak on vidí život. Svou hlubokou vírou a výbornými komunikačními schopnostmi však dokáže nadchnout pro víru v Boha mnoho svých vrstevníků i dospělých.

Carlo rád jezdí na výlety, hlavně do míst, která jsou spjata s Pannou Marií a sv. Františkem, ale také na mnoha další svatá místa. Nejraději jezdí do Assisi, kde tráví čas hlavně o prázdninách. Miluje své oblíbené pejsky, hraje na saxofon a rád maluje.

Jeho největším nadáním a vášní jsou však počítače a programování. Má nesmírné programátorské schopnosti, které dokáže využít i k osvětě ve víře v Boha, obzvláště mezi mladými. Rád vytváří webové stránky, z nichž jedny také věnuje Eucharistickým zázrakům. Eucharistii přikládá celý svůj život velký význam.

Ochotně a rád pomáhá s prací na počítači i ostatním. A nejen s ní. Jakmile vidí ve škole nějakého slabšího žáka, jak mu někdo ubližuje či ho šikanuje, nikdy neváhá a vždy mu pomůže. Ze svých vlastních úspor se stará o řadu bezdomovců a imigrantů. Je velmi vnímavý vůči chudobě a utrpení lidí a podle svých možností se jim snaží pomáhat. V jeho mladém věku je to neuvěřitelné.

Ti, co ho poznali o něm říkají, že to byl pokojný kluk s rozzářenou tváří, otevřený vůči všemu, co je krásné a dobré a že ho určitě posiloval Duch Svatý. Nikoho nekritizoval ani neodsuzoval, ale naopak rád utěšoval nepokojná srdce. Následoval tak Ježíše, kterého Bůh na zem seslal ne, aby svět soudil, ale aby ho spasil. Říkal, že vznešené tituly a peníze jsou jen cáry papíru. To, co je v životě důležité je vznešenost duše čili láska k Bohu a bližnímu.

Najděte Boha a naleznete smysl života.

Carlo často myslel na smrt, soud, peklo a nebe. Mnohdy se díky tomu dostal do sporu s ostatními. Nenechal se však zviklat a dál svědčil o své víře v peklo, nebe a očistec.

Jeho tatínek Andrea k tomu říká: „Můj syn žil naprosto normální život, ale vždycky měl na paměti, že dřív či později zemře. Když mu dávali otázky ohledně budoucnosti, často odpovídal: „Ano, pokud budeme zítra a pozítří ještě naživu, protože nevíme jistě, kolik let života máme před sebou. Budoucnost zná jenom Bůh.““

Jeho čisté srdce a oddaná víra v Boha, byli neuvěřitelné. Po přijetí svátosti biřmování 24. května 2003 působil Carlo ještě „duchovněji“. V jeho očích se zrcadlila průzračná duše. Ve svém každodenním životě i během studia se chlapec utíkal k Ježíši a prosil ho o pomoc. Je velmi fascinující, že takovýto výjimečný chlapec není z dávné minulosti, ale ze současného moderního světa.

K čemu je, vyhrát tisíc bitev, pokud nedokážeš vyhrát nad svými vášněmi? Je to k ničemu. Skutečné bitvy bojujeme sami se sebou.

Jeho svatost se naplno projeví až po jeho smrti, která ho zasáhne v jeho pouhých patnácti letech v roce 2006. Několik dní předtím, než Carla zasáhne smrt, náhle onemocní.

Nikoho nenapadne, že to, co vypadá jako obyčejná chřipka, je ve skutečnosti jedna z nejhůře léčitelných typů akutní leukémie. Jeho stav se rychle zhoršoval a musel být hospitalizován.

Předtím však rodičům řekl: „Všechny bolesti, které budu muset vytrpět, obětuji za papeže a církev… A abych nemusel do očistce, ale mohl jít rovnou do nebe.“

Carlo ležel na jednotce intenzivní péče a musel dýchat přes respirátor. Ruce i nohy měl nadmíru oteklé. S velkou pokorou přijímal extrémní utrpení. Nikdy si nepostěžoval a neprojevil mrzutosti. Byl velice hodný a zdvořilý, i když trpěl. Přes veškeré zdravotní útrapy se jeho oči neustále usmívaly.

Nikdy nedal najevo svou bolest a nikdy neřekl: „Mám strach.“

Byl jeden z těch lidí, jímž podáte pomocnou ruku a oni jí s láskou uchopí a předají vám pokoj, který máte vlastně předávat vy…

Carlo upadl do kómatu a podstoupil speciální čištění krve. Zákrok proběhl výborně. Ale o pár minut později došlo ke krvácení do mozku a Carlo během hodiny zemřel dne 12. října 2006.

Jeho tělo bylo převezeno k němu do pokojíku, kde bylo vystaveno pár dní pro ty, kteří se s ním chtěli rozloučit. Za čtyři dny se tu vystřídalo bezpočet návštěvníků. Mnozí se podivovali nad tím, že jeho tělo vydává vůni lilií.

Carlo si přál být pohřben v Assisi, kam často a rád jezdil, protože toto místo bylo spjato se sv. Františkem. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho lidí, kteří se ani nevešli do kostela a museli zůstat venku. Carlo za sebou zanechal nesmazatelnou stopu, která se stala příkladem pro mnoho mladých i dospělých.

Smutek je hledět jen na sebe; hledět na Boha je radost.

Brzy po smrti Carla Acutise se začala objevovat hojná svědectví o jeho svatosti. 15. února 2013 podala Biskupská konference Lombardie podnět Svatému stolci k započetí procesu blahořečení a již 13. května 2013 obdržela zprávu, že nic nebrání tomu, aby se začalo s diecézním šetřením.

Jedním ze zázraků Carla Acutise je příběh malého brazilského chlapce Matyáše, který trpěl vážnou vrozenou vadou slinivky břišní. Nemohl jíst normální stravu a neustále zvracel. Při životě ho udržovali jen vitamínové a potravinové nápoje. Byl velice zesláblý.

Přítel rodiny chlapce farář P. Marcelo Tenorio se dozvěděl o probíhajícím procesu blahořečení Carla Acutise. Nabídl farníkům novénu za jeho blahořečení s možností proseb o přímluvu na konkrétní úmysly. Novénu se modlila celá farnost a na závěr kněz nabídl požehnání relikvií Carla Acutise (byl to kousek jeho košile).

Nemocný chlapec Matyáš stál tehdy se svým dědou ve frontě na požehnání. Když na něj přišla řada, pronesl chlapec před vystavenou fotkou Carla svou prosbu:

„Já bych chtěl, abych už nemusel tolik zvracet!“

Cestou domů pak řekl mamince, že už se cítí zdráv. Večer snědl normální večeři a od té doby mohl jíst cokoli, aniž by zvracel.

Výsledky lékařských testů a vyšetření potvrdily, že je naprosto zdráv a vrozená vada slinivky prostě zmizela. Případ byl přezkoumán a 14. listopadu 2019 potvrzen jako vědecky nevysvětlitelný. Slavnostní prohlášení Carla Acutise za blahoslaveného se konalo 10. října 2020 v bazilice sv. Františka v Assisi.

Na jaře roku 2024 byl slavnostně potvrzen další velký zázrak za přímluvu Carla Acutise a otevřel cestu k jeho svatořečení. Papež František již podepsal potřebný dekret s tím, že ho slavnostně zapíše do seznamu svatých v jubilejním roce 2025 u sv. Petra v Římě.

Onen zázrak se stal dívce jménem Valerie ve Florencii. 2. července 2022 se pozdě večer vracela domů, spadla z kola a utrpěla těžký úraz hlavy. Musela jí být odstraněna pravá týlní kost, aby se uvolnil tlak krevního výronu. Lékaři jí nedávali moc šancí na přežití, natož na plné uzdravení.

Její maminka začala prosit o přímluvu blahoslaveného Carla. Po šesti dnech se vypravila ke hrobu Carla Acutise, kde vylíčila veškerou svoji úzkost ohledně své dcery. Ještě týž den se jí ozvaly z nemocnice, že Valerie začala sama dýchat, druhý den začala hýbat končetinami a trochu mluvit. Do měsíce odcházela na rehabilitační oddělení.

Na počátku září se vydala spolu s maminkou ke Carlovo hrobu, aby mu poděkovala za záchranu života a plné uzdravení.

V roce 2019 byly ostatky Carla vyzdviženy v překvapivě dobrém stavu a jsou vystaveny ve skleněné schráně k veřejnému uctívání v kostele Santa Maria Maggiore.

Blahořečený Carlo zde spočívá v džínách a ve své oblíbené mikině. Je to symbolické, protože svou mimořádnou svatost žil uprostřed tohoto světa, plného rozmanitých krás, vymožeností i nástrah, ve zcela běžném životě teenagera začátku 21. století.

Zdroj: Kniha Svatý Carlo Acutis - Nicola Gori

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz