Článek
Dříve si lidé prostě museli poradit jinak anebo se smířit s tím, že nebudou znát odpověď na vše, co chtějí vědět. Jejich schopnost vynalézavosti a improvizace byla výborná. Dokázala by si mladá generace poradit bez internetu?
Zpravodajství
Dnes je internet hlavním zdrojem všemožných zpráv a informací různých témat a oborů denně nových a aktuálních. Ale než byl internet, tak byla situace naprosto odlišná.
Veškeré zprávy a informace získávali lidé hlavně z rádia, televize a novin. Jenže tam se dostaly jen zprávy, které byly pohodlné pro režim a podle toho uzpůsobené. Takže obyčejný člověk se pravou pravdu kolikrát ani nedozvěděl a musel věřit tomu, co je mu sdělováno. Anebo tomu nevěřit a myslet si své. A zprávy ze světa, hlavně toho západního, byly velmi omezené. Dnes si můžete přečíst o dění v jakémkoliv státě světa.
V rádiu vysílali jen povolené stanice. Dali se ale chytit i nějaké prozápadní, jen jste je museli poslouchat tajně a potichu, aby vás nějaký tajný agent nevyhmátl. Lidé se museli spokojit s tím, co jim sdělovalo strohé zpravodajství anebo s tím, co jedna paní povídala. Žili si svými životy a že by ve vteřině mohli vědět něco o někom z druhé strany republiky či světa, je ani nenapadlo.
Vycházeli z dostupných zdrojů a hodně chodili do knihoven půjčovat si knížky. Knihovna byla taková studnice dalších všeobecných informací a příběhů opět orientovaných spíše směrem na východ.
Děti školou povinné měly pro zpestření možnost dobrovolně povinného odebírání ruského časopisu ‚Oгонёк‘. Samozřejmě psaný v ruštině. Pro mnohé děti jediný zahraniční časopis, co kdy viděli.
Dokážete si představit, že byste měli jen takto omezené možnosti přísunu informací? Ještě, že už je ta doba dávno pryč.
Cestování
Cestování bez internetu bylo také zajímavé. Žádný booking hotelů neexistoval. Jedině zajít do jediné cestovní kanceláře a tam si projít nabídku ubytovacích zařízení. A věřit tomu, co píší v popisu, protože fotek bylo poskrovnu. Anebo využít zvýhodněné nabídky zaměstnavatelů ve firemních chatách mnohdy léty opotřebených.
Do povolených zahraničních destinací jako Rumunsko a Bulharsko se cestovalo autobusem nebo vlakem. Vlakem do Bulharska trvala cesta dva dny. Pro dospělé utrpení. Pro děti skvělé dobrodružství.
Cestování autem bylo nutné jedině s tlustým autoatlasem v přihrádce. A mohli jste se orientovat jen podle mapy. Nejprve jste se však museli naučit s autoatlasem pracovat. Bylo to neustálé listování sem a tam. Protože zrovna cesta, kterou jste hledali, končila na okraji stránky a další její pokračování nebylo na stránce následující, nýbrž o několik stránek dál. Každá strana měla své číslo a písmeno a na začátku atlasu byl přehled všech stránek a označení. Takže jste pořád listovali dopředu a doprostřed, než jste našli, co jste potřebovali. Vyznat se v mapách byl základ.
A když už bylo hodně ouvej, tak jste se mohli zeptat kolemjdoucích nebo v obchodě, popřípadě na někoho zazvonit doma. Museli jste se spolehnout jen na sebe. Žádná berlička v podobě navigačního systému. Jen mapa a vaše hlava.
Ilustrační foto
Sdílení zážitků
Sdílení zážitků a svého života na sociálních sítích je dnes vcelku běžná věc. Dokonce častější než přímé setkání s přáteli. Jenže jak tomu bylo dříve, než spatřil světlo světa internet? Jak si mladí povídali a domlouvali se?
Jednoduše. První možnost byla ve škole. Tam jste si mohli popovídat a zároveň se domluvit, kdy a kde se uvidíte po škole. Pak jste se sešli někde venku a tam sdíleli své zážitky ze života. Pokud jste se zapomněli ve škole domluvit, tak jste se museli sebrat a osobně dojít ke kamarádovi a zazvonit na něj.
S přáteli a příbuznými, co bydleli v jiné části republiky, jste se mohli domlouvat dopisem. Psaní dopisů bylo velmi běžné. Doručení dopisu trvalo týden a někdy i déle, takže na nějaké aktuální domlouvání to nebylo. Ale rozepsat se o dosavadních zážitcích jste mohli, jak jste chtěli.
A jak to bylo v případě domlouvání na rande? No, jednoduše. Když jste spolu byli, tak jste se domluvili, že se třeba sejdete za týden někde v nějakou hodinu a museli jste to dodržet a doufat, že tomu druhému do toho něco nepřišlo. Protože nejen internet, ale ani mobily nebyly. A pevnou linku každý neměl. Vše bylo postavené na důvěře v druhého.
A hrát společně online hry s kamarády jste mohli tak jedině offline venku na dvorku, na ulici nebo v parku. A všichni to brali tak, že je to normální. Jiná možnost nebyla.
Hledání práce
Hledání práce přes internet je dnes další běžná záležitost. A co dříve?
Dříve jste ani hledat práci nepotřebovali, protože vám byla nějaká přidělena a museli jste ji bez keců vzít. Nikdo nemohl být bez práce, protože to pak byl příživník a mohl skončit ve vězení. A když jste měli ohledně práce nějaké vyřizování, museli jste si všechno oběhat po svých, někdy i několikrát, čímž jste strávili mnoho času.
Dnes si jde většina věcí zařídit online po internetu. A o tom, jak velká je to úspora času, není ani třeba mluvit.
Možnosti byly dříve opravdu velmi omezené. Příchod internetu mnoho změnil a usnadnil život lidem ve spoustě věcí. Byl to velký boom a to, co bylo do té doby pro lidi nepochopitelné, se stalo skutečností. Dnes je internet samozřejmostí, bez které se neobejdeme.
