Článek
Lidé kmene Dassanech byli z původního domova v Keni vyhnáni a usídlili se v deltě řeky Omo na severním břehu jezera Turkana. Název Dassanech znamená „lidé z delty“ a přesně vystihuje jejich životní prostor. Krajinu, kde se řeka rozlévá do mokřadů a postupně mizí v srdci afrického sucha.
V minulosti byli pastevci s velmi početnými stády. Velikost stáda byla pro rodiny zásadní. Určovala bohatství a postavení ve společnosti. V důsledku přerozdělování půdy a nestabilního počasí mají dnes pouze pár kusů dobytka a postupně přecházejí na zemědělství. A to je v tamních podmínkách opravdu nelehký úkol. Období sucha bývají spalující a tak je jedinou možností k pěstování plodin období dešťů. Mohutné záplavy sebou nesou velké množství úrodného bahna, na kterém se snaží vypěstovat zásoby na celý rok. Přes všechny obtíže se snaží vypěstovat hlavně čirok, kukuřici, fazole a dýně.
Za oblíbenou pochoutku je považována odebraná krev z krávy smíchaná s mlékem. Maso konzumují minimálně, protože zabití krávy je pro ně plýtváním majetkem.
Ti nejchudší, kteří úplně přišli o svá stáda, se nazývají „Dies“ v překladu „chudí lidé“ a žijí u jezera Turkana, kde se snaží rybařit. Nejzkušenější muži dokonce loví i krokodýly. Na jejich lov vyrážejí výhradně v noci na svých vydlabaných kánoích a svítí si loučemi, při kterých vidí odlesk krokodýlích očí. Přiblíží se ke zvířeti a ostrým kopím na laně krokodýla zasáhnou. Zpětné háčky na hrotu se zaseknou a raněné zvíře vláčí za lodí tak dlouho, dokud vysílením nezemře.
Vesnice lidí kmene Dassanech jsou tvořeny z domků kopulovitého tvaru zvané „miede“. Mají proutěný základ pokrytý vším, co okolí a blízkost města poskytuje. Látky, igelity, plechy. Přizpůsobili se současným podmínkám. V minulosti měli chatrče pokryty přírodními materiály převážně hovězími a kozími kůžemi. Uprostřed domku mají jen ohniště a rohože, na kterých spí. Většinu času traví společně venku. Do domku chodí jen spát nebo se schovat před nepřízní počasí.
Ve vesnici se velmi těžko hledá stín. Je-li poblíž větší strom, scházejí se pod ním starší muži. Ženy tam mají vstup zakázán. Chtějí-li se svým mužem mluvit, musí on vyjít ze stínu, ona k nim vstoupit nesmí.
Společnost Dassanech se skládá z osmi hlavních klanů, z nichž každý má své zvyky, dovednosti, postavení a je spojen se svým územím. Největším klanem je „Galbur“ neboli „klan vody a krokodýla“. Lidé žijící v tomto klanu jsou velice dobří jak v rybolovu, tak v lovu krokodýla a také jsou schopni vyléčit řadu nemocí.
Klan „Turat“ sbírá palivo na oheň a dokáže dobře vyléčit popáleniny. Lidé z klanu „Turnyerim“ mají moc přivolat déšť v období sucha a jsou schopni zachránit člověka před smrtí způsobenou hadím uštknutím. Další skupiny třeba léčí infekce, svalové problémy nebo uštknutí škorpióna.
Jsou také známí jako velice udatní bojovníci. Se všemi okolními kmeny jsou v nepřátelském vztahu. Z keňské strany jsou to kmeny Turkana a Gabra, z etiopské Nyangatom a Hamar. Dlouhé roky s nimi bojují o vodu, půdu a stáda. Přístup ke střelným zbraním situaci často velmi vyostřuje. Zmocní-li se protivníka, vykastrují ho pro výstrahu okolním kmenům a kvůli tomu jsou pro ostatní postrachem.
Lidé kmene Dassanech si zachovávají svojí kukturu a tradice. K nim patří i iniciační rituál dospělosti, při kterém je prováděna obřízka. Dívkám je kolem desátého roku života odstraněn klitoris a v případě neobřezání jsou nazýváni zvířetem nebo chlapcem. Nemohou se vdát ani mít děti a žijí na okraji společnosti.
Obřízka sa koná v domě matky anebo v sousední vesnici. Po obřízce dostane, nyní už žena, kyselé mléko a náhrdelník. Od tohoto momentu je považována za ženu a může nosit sukni z kozí kůže a může uzavřít manželství. Obvykle se dívky vdávají kolem 16 roku.
Dassanech mají čtyři druhy manželství.
1. „Darech“ je manželství dohodnuté rodiči
2. „Garu-wagesa“ je manželství z rozumu
3. „Seriti“ je manželství únosem
4. „Ayodi“ je manželství zděděním
Chlapci podstupují hromadnou obřízku. Tři měsíce žijí ve vesnici vybudované pro tento účel. Jejich rodinní příslušníci jim přinášejí jídlo a pití. V den samotné obřízky se sejdou na místě, které je pro tento rituál určené. Jeden po druhém jsou obřezáni a po dobu hojení odchází ke svým rodinám. Poté se mohou oženit, což bývá u mužů obvykle kolem dvacátého roku života.
Muži mohou mít vícero manželek. Záleží na jejich bohatství, které určuje množství dobytka. Za manželku dříve platili 50 krav, nyní už jen 20. Novomanželé musí být z rozdílných klanů. Muž musí každé ženě postavit vlastní domov, kde bude bydlet se svými potomky. On sám své bydlení nemá, protože každou noc spí u jiné manželky.
Stejně jako u jiných kmenů, tak i u Dassanechů jsou symbolem krásy, identity a postavení ve společnosti různá zdobení. Na holých tělech nosí pouze látkové nebo kožené sukně.
Neodmyslitelnou součástí jsou bohaté náhrdelníky z korálků a jiných doplňků, které jim moderní doba nabízí. Klidně se tedy můžete setkat s náhrdelníkem vyrobeným z víček od propisek, náušnicemi z uzávěrů od PET lahví či pokrývkou hlavy ze zátek od piva. Na rukou či nohou nosí kovové nebo kostěné náramky, které však také často nahrazuje plast.
Některé ženy si propichují spodní ret, do kterého zapíchnou ptačí pírko. Velmi oblíbená je skarifikace na ramenou nebo zádech. U dívek převážně na břiše. Někteří starší muži mají zjizvenou hruď, což značí, že zabili nepřítele.
Kromě zdobení jsou samostatnou kapitolou účesy. Muži si na hlavu nanášejí směs z vápna, hlíny a másla, kterou barví na žlutou nebo červenou barvu. Směs utvoří jakousi helmu, kterou ozdobí peříčky. Účes vydrží i několik měsíců a aby si jej ve spánku nepoškodili, dávají si pod hlavu dřevěné stoličky, na kterých přes den sedí.
Ženské účesy se odvíjejí podle toho, zda je žena svobodná, vdaná nebo zda má děti. Svobodné dívky mají copánky sčesané do čela a ozdobené korálky. Ženy s jedním dítětem jsou holohlavé nebo s vlasy na krátko. Ty, které mají dětí více, nosí výraznou pěšinku mezi spletenými vlasy.
Lidé z kmene Dassanech toho mají pro život pramálo, přežívají v podmínkách, které si dokáže představit málokdo. I přesto jsou věrni svým tradicím a k lepším podmínkám se snaží pomoci třeba tím, že se rádi nechávají fotit od turistů, samozřejmě za poplatek. Nepohrdnou však ani propiskou či lízátkem, o které stojí především děti.
Zdroje:
Planetalidi.cz
Filipweber.cz
Cestuji.info
Cafenews.sk
Bubo.sk
