Dušičkové příběhy - poznáte, které jsou pravdivé a co je lež?

Dívka ze hřbitova
Mladý zamilovaný pár neměl na malé vesnici příliš mnoho možností na klidné rande. Proto si za své místečko lásky vybrali hřbitov. Stačilo jen přelézt zeď a ocitli se na klidném a nerušeném místě zahaleném do tmy s blikajícími plamínky svíček. Atmosféra vskutku romantická. A mrtvých se nebáli. Měli oči jen pro sebe. Na výběr měli několik laviček, kde se mohli věnovat jeden druhému. Až jeden večer vše změnil.

Bylo po desáté, když mladík přelezl zeď s provinilým pocitem, že jde pozdě. Blížil se k lavičce, na které nejčastěji sedávali. Ve svitu měsíce, zřetelně viděl dívčí postavu v bílých šatech, sedíc zády k němu. V duchu si pomyslel, že má jeho dívka asi nové šaty, protože v takových ji nikdy předtím neviděl. Ale jinak všechno souhlasilo: štíhlounká silueta, dlouhé rovné vlasy…

Blížil se k ní, zbývalo asi dvacet kroků, když se dívka otočila. V tu chvíli strnul. Jeho milá to nebyla. Tvář, do které hleděl, byla velmi bledá, oči takové pátravé a hodně smutné. Chtěl se jí omluvit, že ruší, že má nejspíš také schůzku s nějakým mládencem, ale najednou se za ním ozvaly kroky. Přibíhala jeho dívka s omluvou, že se zdržela ještě víc než on.
Když se otočil zpět, tajemná dívka už tam nebyla. Celou příhodu své milované převyprávěl. Ta mu to však nevěřila, protože vždycky stála nohama pevně na zemi. Prý se mu něco zdálo.
Od té doby už nemohl mladík najít na hřbitově žádný klid. Ne, že by se vysloveně bál, ale měl pocit, že přece jen ruší. Možná jim ta dívka záviděla. Od té doby se scházel vždy jinde než na hřbitově.
Tenkrát se na to místo vrátil za bílého dne hned další den. Stačilo projít pár náhrobků v okolí lavičky a na jednom našel, co podvědomě tušil. Jméno dívky, která zemřela šestnáctiletá před mnoha lety. Dodnes je přesvědčený, že to byla ona.

Telefon ze záhrobí
Tento příběh se odehrál 10. června 1991 anglickému úředníkovi Thomasu Connelymu. Je přesvědčený, že existuje posmrtný život a že mu jeho žena Margaret z onoho světa dokonce zatelefonovala.
„Nevím jak a kde, ale moje žena Margaret tak či onak žije,“ tvrdí s nezlomným přesvědčením. Jeho případ byl přednesen na seriózním lékařském sympoziu v Římě doktorem Howardem, který měl s celou záhadou mnoho společného. Přítomní odborníci na praktickou medicínu se shodli, že podobný příběh, zcela se vymykající racionalitě, neslyšeli poprvé.
V osudný den byl jeho dvanáctiletý syn Tom ve škole, kde však dostal vysokou horečku a tak ho že školy poslali domů. Napřed zamířil do ordinace rodinného doktora Stana Howarda. Ten byl však na pochůzce a nemocný chlapec nevydržel čekat. Šel tedy domů, sám si naordinoval běžné léky proti teplotě a vlezl si do postele. Shodou okolností nebyla doma ani jeho patnáctiletá sestra Brigitta, ani hospodyně paní Woodová. Otec se vrátil z práce až pozdě večer. Tak ho ani nepřekvapilo, že už syn leží. Malý Tom se o svých potížích tatínkovi nezmínil, prý aby mu nedělal starosti, když přijde unavený z práce.

Thomas Connely šel hned spát a usnul velmi tvrdě. V jednu hodinu zazvonil telefon. Vyzváněl dlouho, než se muž probudil. V polospánku zvedl sluchátko.
„Connely. Co se děje?“
„Thomasi, běž, prosím tě, do Tomova pokoje a přivolej k němu lékaře, má strašlivou horečku!“
„Cože?“ zamumlal Connely napůl ve spánku, aniž by mu došlo, komu patří hlas na druhém konci drátu.
„Když nepřivoláš pomoc, Tom zemře. Prosím, jdi rychle. Jde o záškrt…“
„Haló? Co je to za nesmysl?“ nechápal Connely.
„Prosím tě, spěchej. Dalo mi velkou práci, abych ti mohla zavolat.“

Rozespalý Connely jednal jako stroj. Odložil sluchátko a hnal se po schodech dolů do Tomova pokojíčku. Chlapce našel chroptět v bezvědomí. Sanitka dorazila doslova na poslední chvíli. Podle lékařské zprávy Tomovi zbývalo jen několik minut do zadušení. Měl záškrt.

Když záchranná služba odvezla jeho syna, vyběhl Thomas Connely zpátky do ložnice, aby si sbalil pár věcí a vydal se za ním do nemocnice. V tu chvíli si uvědomil, čí hlas ho vlastně zburcoval. Volala Margaret, která podlehla rakovině v roce 1987.
Podobných případů existují na světě desítky. Zesnulí se hlásí zpravidla ve chvíli, kdy chtějí své pozůstalé varovat před hrozícím nebezpečím. Kontaktují svět živých většinou v noci, vyzvánění je velmi naléhavé. Jakmile sdělí, co mají na srdci, odmlčí se. A podle žádného telefonního seznamu se jim zpátky zavolat nedá…

Tatínek poradil i po smrti
Tento příběh se odehrál těsně po válce. Byl začátek 50. let. Toho roku se ocitla mladičká devatenáctiletá dívka sama se třemi mladšími sourozenci. O tatínka přišla za okupace a maminka zemřela na tyfus. Dívka pracovala na směny jako zdravotní sestřička v nemocnici.
Náhlá péče a starost o sourozence byla velmi náročná. Stala se nedobrovolně hlavou rodiny. Z prvních Vánoc bez rodičů měla velký strach. Před mrňousy sice dělala statečnou a vševědoucí, ale ve skutečnosti v ní byla skrčená dušička. Od doby, co jí navždy opustila její maminka, se snažila si dávat stranou nějakou i drobnou korunu. V té době bylo velmi náročné něco málo uspořit. Dávala si peníze pod rádio a měla radost, že bude moct koupit dětem vánoční dárky.

Když se přiblížil vánoční čas, rozhodla se vybrat peníze ze skrýše a koupit dětem dárečky pod stromeček. Jenže…nic nenašla. Pod rádiem žádné peníze nebyly. Děti byly naštěstí ve škole a ve školce, jinak by je její zděšení mohlo opravdu zasáhnout. Ať hledala sebedůkladněji, tři našetřené stovky byly pryč. Dívala se všude, pod dečku, za skříňku… Ale nic.

Rozplakala se zoufalstvím. Měla zkrátka pocit, že je toho na ní moc.
Počkala do oběda, kdy přišel ze školy osmiletý bráška Josífek. Podrobila ho okamžitě křížovému výslechu. Jestli si náhodou nepůjčil doma nějaké peníze. A ať se raději přizná, že se zlobit nebude. Hlavně, když se dozví, co se stalo. Josífek přísahal, pak i naříkal, že on to nebyl.
Nakonec, v návalu bezmoci, zavolala policii. Tři sta korun, to byla docela slušná sumička a ona navíc nechtěla nechat podezření, že se k nim někdo vloupal třebas přes pavlač, jen tak.

Přišel jeden starší pán a mladý kluk. Podrobně se dívky na vše vyptali a sepsali protokol. Večer šla hodně utrápená spát. Vůbec netušila, co si počne a hlavně, jak dětem vysvětlí, že pod stromečkem nenajdou žádné dárky.
A tehdy se událo něco tajemného a nepochopitelného. Když tvrdě usnula, zdál se jí sen. Objevil se v něm mrtvý tatínek. Radil jí, ať pořádně prohledá rádio a přitom jí láskyplně hladil po hlavě. V tom se zbudila a rozsvítila.

Nedalo jí to. A šla prozkoumat rádio. Otáčela ho ze všech stran, než jí konečně došlo, že by ho mohla obrátit vzhůru nohama. Hádejte, co vypadlo na podlahu? Ztracené peníze. Celou dobu si myslela, že je dává na stolek, a ony se zatím zachytily v rádiu zespoda. Druhý den ihned spěchala na policii vše vysvětlit. Tenkrát jim tatínek zachránil Vánoce.

Co je pravda a co fikce? Jaký příběh se opravdu stal a jaký je vymyšlený? Tipněte si. Výsledek je pod anketou.

Výsledek: Příběh Dívka ze hřbitova je fikce a zbylé dva jsou pravdivé.

Zdroje: Autorský text
https://www.kafe.cz/laska-a-vztahy/