Článek
Práce, práce a zase práce. Tak by se dal definovat život domorodého kmene Baining, kteří byli vyhnáni od moře kmenem Tolai a usídlili se v horách Gazelského poloostrova.
Mezi mnohými badateli mají pověst nejnudnější kultury na světě. Ve 20. letech 20. století strávil s Bainingy 14 měsíců slavný britský antropolog Gregory Bateson. Po pobytu s nimi byl natolik frustrovaný, že musel odejít a nazval je nestudovatelnými. Hlavně kvůli jejich neochotě říci cokoli zajímavého o svých životech a jejich neschopnosti projevovat větší aktivitu nad rámec všední rutinní každodenní práce. Uvedl, že žili fádní a bezbarvou existencí.
O čtyřicet let později se mezi Bainingy vydal postgraduální student antropologie Jeremy Pool, který u nich pobýval více než rok. Ale ani on neshledal na Bainingech něco zajímavého.
Až na konci 70. let a poté znovu na začátku 90. let je studovala antropoložka Jane Fajansová, která z jejich sledování a pozorování dokázala rozeznat jejich obecné kulturní přesvědčení a hodnoty, které jsou fascinující.
Stejně jako předchozí badatelé, tak i Fajansová zjistila, že jim chybí mýty, festivaly, náboženské tradice i rituály. Způsob zjišťování informací formou rozhovorů, se nesetkal s příliš dobrou odezvou. Bainingové nevyprávěli žádné příběhy, málokdy jen tak klevetili a neprojevovali téměř žádnou zvědavost nebo nadšení.
Fajansová uvedla, že jejich konverzace jsou velice všední a jejich hlavní náplní je získávání a zpracování potravin. Fajansová se proto rozhodla je studovat tím, že bude sledovat a pozorovat jejich každodenní aktivity a interakce, z kterých dokázala vypozorovat jejich kulturní hodnoty a přesvědčení.
Bainingové jsou drobní zemědělci, kteří sekají a vypalují půdu. Chovají jen několik málo zvířat. Jejich hlavní tradiční plodinou je taro. V mnoha ohledech jsou pravým opakem lovců a sběračů, kteří milují buš, cení si svobody a hraní s dětmi. Lovci a sběrači jsou ve svém každodenním životě nesmírně hraví a jejich děti si mohou hrát, jak se jim zachce. Každý den, celý den, od rána do večera. Hraním si osvojují dovednosti potřebné k obživě, sociální dovednosti, osobní rysy a hodnoty, které charakterizují jejich kulturu.
Naopak Bainingové se buši vyhýbají, jelikož ji považují za nebezpečnou a chaotickou. Hru mezi dětmi znevažují. Všemu, co považují za přirozené, se vyhýbají a oceňují veškeré činnosti a produkty pocházející z práce. Prací se snaží odolat přirozenému. Chovat se přirozeně, považují za chování zvířat a ne lidí. Podle jejich názorů je činí lidmi úkoly jako je přeměna přírodních produktů (rostlin, zvířat a dětí) na lidské produkty (plodiny, hospodářská zvířata a civilizované lidské bytosti) prostřednictvím namáhavé práce (pěstování a disciplinovaná výchova dětí).
Bainingové se správně domnívají, že hra je přirozenou součástí dětí a proto se snaží všemožnými způsoby je od hry odradit a zabránit jí. Dětské hraní považují za „máchání v blátě“, a to je činnost vhodná pro prasata a ne pro lidi. Kojencům brání plazit se a prozkoumávat svět a když se o to děťátko pokusí, ihned jej zadrží a zvednou.
Když děti povyrostou jsou nuceni trávit dny prací a za projev hraní jsou často trestány, někdy i drsným způsobem jako je strčení ruky do ohně. Zeptala-li se Fajansová dospělých na jejich dětství, stočili své vyprávění hlavně k překonávání hanebné touhy k hraní. Důvod, proč se Bainingové zdráhají mluvit o sobě pramení z jejich silného pocitu studu za své přirozené pudy a touhy.
Další přirozenou věcí pro většinu lidí je pohlavní styk, který Bainingové též odmítají. Pro zachování jejich populace, je však nutný. Za ideální formu rodičovství totiž považují adopci, protože vychovávat adoptované dítě je méně přirozené. V době, kdy je Fajansová studovala bylo adoptováno 36 procent dětí. Pokud někdo požádá o adopci vašeho dítěte, je velmi nezdvořilé tuto žádost odmítnout. Taková je tradice Bainingů.
Jedinou formu hry, kterou Bainingové schvalují, je tanec. Ten však musí mít vysoce stylizovanou choreografii s maskami a kostýmy. Tance se provádějí v určitých obdobích roku jako třeba oslava narození dítěte, zahájení sklizně, vzpomínka na mrtvé nebo obřad dospělosti u mužů. Dříve byl tanec pouze doménou mužů, ale později se jich částečně mohli zúčastňovat ženy i děti.
Nejznámějším aspektem kultury Bainingů jsou noční taneční obřady zvané ohňové tance, během nichž tanečníci probíhají skrz oheň, přeskakují ho a kopou do něj. Tanečníci mají velké masky vyrobené z kůry, bambusu a listí. Masky se používají pouze jednou pro obřad ohňového tance, pak se vyhodí nebo zničí. Tance předvádí muži, ženy a děti jsou v roli diváků. Tanečníky doprovází mužský orchestr hrající na bicí nástroje. Postupně se tempo zvyšuje a tanečníci tancují i skrz velký centrální oheň. Tance trvají až do úsvitu, kdy doprovodný orchestr vyžene masky z parketu pryč.
Tanec je pro Bainingy přijatelný zřejmě proto, že jejich intenzivní příprava je spojena s prací jako je příprava kostýmů či masek, a to je odděluje od zvířecích způsobů hry. V současnosti jsou tance součástí mezinárodních festivalů a jsou prováděny zejména k pobavení návštěvníků, což je vlastně také práce.
Práce je prostě pro Bainingy vším. Uctívají její plody a nenávidí zahálku. Agatha Christie ve svém životopise napsala, že pokrok vyrůstá ze zahálky a lenosti. Lidé si chtějí ušetřit dřinu. A možná pravě proto žijí největší dříči světa Bainingové v primitivních chatrčích a uznávají středověkou lopotu. Přijít o namáhavou dřinu pro ně znamená přijít o hrdost.
Zdroje:
En.wikipedia.org
Psychologytoday.com
Penize.cz
