Článek
Kmen Datoga žije v regionech Singida a Manyara v severní a střední Tanzanii poblíž hory Hanang, jezera Basotu a jezera Eyasi. Jsou to nomádští agropastevci, kteří se považují za nejstarší kmen Tanzanie. Jejich schopnost nenápadně eliminovat nepřítele, je vyhlášená. Jsou také nazýváni jako Mang'ati, což v překladu znamená nepřítel. Toto jméno si vysloužili tím, že vždy poráželi pastevecké Masaje při jejich občasných vzájemných nájezdech na dobytek a při menších válkách.
Typickým znakem Datogů je, že se drží stranou. Kohokoli jiného, než Datogana, považují za nepřítele. Tradičně se museli mladí muži prokázat zabitím „nepřítele lidu“, definovaného jako jakýkoli člověk, který nebyl Datoga anebo zabitím jednoho z nebezpečných divokých zvířat, jako je slon, lev nebo buvol. Ostatní Tanzanci a cizinci považují Datogy za primitivní, protože se brání vzdělávání a rozvoji. Přesto však vynikají v jiných záležitostech.
Datogové jsou totiž dokonale zruční kováři. S pomocí primitivních nástrojů dokáží vyrobit úchvatné věci. Starý, rezavý hřebík dokáží přeměnit na ostré hroty šípů. Vyrábí také nádherné náhrdelníky a náramky. Kousky železa a mědi vloží ve formě mezi uhlíky a pomocí kožených měchů je roztaví a vlijí do úzké formy. Pak přijde řada na těžká kladiva, kterými začnou tvarovat hmotu. Během několika desítek minut už dokončují hrot šípu či jednoduchý zdobený náramek. Vše vyrábí na prodej. Hroty lovcům ze sousedních kmenů a náramky pro turisty.
Lidé kmene Datoga jsou pastevci, pro které má dobytek neuvěřitelný kulturní význam. Maso, tuk, krev, mléko, kůže, rohy, šlachy a kravský trus každého zvířete mají buď praktické, nebo rituální účely. Dříve se kvůli potřebám dobytka stěhovali. Nyní však, hlavně ženy, setrvávají na jednom místě a mnozí z nich přešli na zemědělství a pěstují kukuřici, fazole a proso. Jejich specializací je pěstování cibule. Život a hospodaření v polosuchých oblastech, kde je těžké sehnat vodu, která je často nečistá, je velmi obtížné.
Datogové na dálku splynou s prostředím, protože nosí červenohnědé oblečení v barvě půdy. Vdané ženy nosí typickou sukni z úzkých kožených proužků. Na krku mají mosazné náhrdelníky, korálkové ozdoby a na rukou náramky.
Tradiční vesnice Datogů se skládá z obydlí pro muže, domu rodičů a domů pro manželky. Všechna obydlí jsou vystavena do půlkruhu a obehnána trnitým plotem. Součástí je i ohrada pro dobytek a domek pro mláďata. Ženy setrvávají ve vesnici zatímco muži odchází s dobytkem na pastvu. Na rozdíl od sousedních Masajů jsou ženy Datoga vždy součástí důležitých rozhodnutí jak v politickém tak i náboženském světě. Muži mohou mít více manželek a každá má svůj vlastní dům.
Bohatí muži si často brali manželky i mimo svůj klan, aby tím získali přístup k co nejširší rozmanitosti zemědělské půdy a pastvin. Někdy se také stávalo, že si muž vyhlédl ženu, která se mu líbila. Počkal až bude sama, popadl ji, hodil na ramena a jednoduše ji unesl. Po několika dnech začal poté s rodiči dívky vyjednávat o její ceně, samozřejmě formou dobytka. Pokud se budoucí ženich s rodiči dohodl na odměně, mohl si jí následně vzít.
Datogové si velice váží dětí. Každá rodina má za úkol zplodit potomky, alespoň jednoho syna a jednu dceru. Pokud by bezdětný pár zemřel, byl by zatracen a pochován bez oficiálního pohřbu. Když se páru početí potomka nedaří, může mít žena pohlavní styk s jinými mladšími muži, protože mladé sperma je pokládáno za plodné. Tito mladší muži jsou bráni jako manželovo „bratři“. S neplodností může pomoci i léčitel a v nejkrájnějším případě je možný i rozvod. Žena se poté snaží o potomky s jiným mužem a jeho takzvanými „bratry“. Není výjimkou, že nakonec dostane bezdětný pár od příbuzných jedno či dvě děti k výchově.
Je-li žena těhotná stará se o ní celá vesnice. Pije kravskou krev a všichni se snaží, aby byla v maximálním pohodlí a nebyla vystavena žádným negativním vjemům. Po porodu je maminka s dítětem izolována v samostatné chýši po dobu dvou až tří měsíců. Obětuje se kozí samec a zpívá se „píseň dítěte“.
V prvních dnech života dítě pije pouze vodu, prý proto, aby se pročistil žaludek. Voda je uznávána jako „božské sliny“ a má blahodárný účinek. Při kojení dokrmují nivorozence kravským mlékem. Později dítě krmí přepuštěným máslem, masem a čerstvou krví. V současné době jsou děti díky nedostatku skotu krmeni kukuřičnou kaší, či fazolemi. Matky kojí děti často až do dvou let věku.
Bohužel se však Datogové potýkají s vysokou úmrtností kojenců, špatným růstem i výživou. Celkový zdravotní stav Datogů je ve srovnání s ostatními kmeny velmi špatný. Kromě zmíněných problémů dětí trpí také zvýšeným výskytem infekčních onemocnění.
Dětství a hlavně dospívání je provázeno řadou bolestivých zákroků. Některé z nich jsou jako prevence nemocí a jiné pro zvýšení atraktivity či postavení ve společnosti. Jedním z bolestivých rituálů byla i obřízka, která je však již vládou zakázána. U dívek byla prováděna ve věku 2 až 5 let a vykonávala se v soukromí za přítomnosti starších žen. U chlapců se prováděla ve věku 2 až 15 let a byla spojena s obrovskými oslavami, tanci a konzumací medoviny.
V přechodovém období také dochází k odstranění dvou spodních řezáků a vytažení ušních lalůčků kovovými ozdobami. Mezi typické znaky Datogů patří kruhové tetování kolem očí ve tvaru jakýchsi brýlí. Pro krásu se holt musí trpět.
Další zajímavostí Datogů je léčitelství, které se dělí na mužské a ženské léčitele. Schopnosti se dědí v rámci rodinných klanů. Zvláštností je léčebná praxe mužských léčitelů, která spočívá v plivání slin skrze zuby na různé části těla nemocného. Obvykle na břicho, záda a prsa. Sliny mají blahodárné účinky. Kombinují je se směsí bylin a živočišných tuků z domácích zvířat, které jsou masírovány do pokožky.
Vyžaduje-li to diagnóza, aplikuje léčitel na tělo nemocného kravskou moč, krev nebo exkrementy. V ojedinělých případech nařezávají nemocnému kůži a do ran vmasírují léčivé substance. Často se vyvolává zvracení pomocí pití kravské moči na pročištění žaludku.
Velkou pozornost Datogové věnují umírajícím. Věří, že po smrti odejde z těla duch, který stráží pozůstalé. Truchlící vdova či vdovec tráví až rok ve zvláštní chýši, málo jí, nepracuje, s nikým se nestýká, zbaví se veškerých ozdob a oholí si hlavu. Tělo zemřelého je umístěno do hrobu v sedící poloze se sklopenou hlavou a rukama sevřenýma kolem kolen. Celý hrob tvoří pomyslné ženské lůno, které po devíti měsících „porodí“ ducha.
I když jsou Datogové méně známí než jejich pastevečtí sousedé, přesto musejí čelit současným výzvám jako jsou vpád cizinců za účelem cestovního ruchu a investic, kácení stromů pro těžbu uhlí, krádeže krav Masajů, prodej půdy vládou a přesun Datogů na sušší pastviny. Mírové partnerství s jinými kmeny ztěžuje především odpor Datogů, kteří jsou možná až příliš hrdí.
