Článek
Dětství Iqbala Masiha bylo velmi těžké. Vlastně se ani o dětství nedá mluvit. Iqbal se narodil 1. ledna 1983 v Muridke v Pákistánu do velmi chudé katolické křesťanské rodiny.
Krátce po jeho narození, jejich otec Said Masih rodinu opustil. Pro jeho matku Inayat bylo velmi obtížné uživit všechny své děti. Po dobu, co byla v práci, Iqbala hlídaly jeho starší sestry. Většinu času trávil na hřišti u jejich dvoupokojového domu. Tento svobodný život si však mohl užívat jen do svých čtyř let. Pak se jeho život obrátil vzhůru nohama. Bohužel k horšímu.
V roce 1986 potřeboval jeho starší bratr peníze na svatbu. Rodina však na ní neměla. Jediní, kdo v té době mohli poskytnout půjčku, byli tamní továrníci. Daň za tuto půjčku však byla vysoká. Otrocká práce dětí v nelítostných podmínkách.
Kruté otročení v továrně
A tak, aby rodina mohla zaplatit svatbu, půjčila si 600 rupií (asi 12 dolarů) od muže, který vlastnil továrnu na tkaní koberců. Na oplátku musel teprve čtyřletý Iqbala v továrně pracovat, dokud rodina dluh nesplatí. A tak byl Iqbala odsouzený k nelítostnému osudu jako další z tisíce dětí.
Musel pracovat 12 hodin denně, sedm dní v týdnu v místnosti, kde bylo vedro, protože okna se nesměla otevírat, aby se nepoškodila kvalita vlny. Malý Iqbal byl připoután k tkalcovskému stavu, aby neutekl.
Všechny takto zotročené děti musely být neustále ohnutí a svazovat miliony uzlů. Musely pečlivě sledovat tkaný vzor a nesměly udělat chybu, jinak byly krutě potrestáni. Stejně jako v případě, že by se mezi sebou navzájem bavily. Nesměly promluvit ani slovo. Trest je čekal i v případě, když se poranily nebo pořezaly ostrými nástroji, které potřebovaly k řezání.
Když někdo onemocněl nebo byl natolik vyčerpaný, že nemohl pracovat, byl zavřen na celý den do malé skříňky. Těžké tresty v podobě brutálního bití, prodlužování pobytu v malé skříňce a věšení vzhůru nohama, následovaly po každém nedodržení krutých podmínek a také, když se dotyčný pokusil utéct.
Dostávaly velmi málo jídla a pití, jen tolik, aby přežily. Nedostávaly žádné peníze a náklady za jídlo, které snědly a za nástroje, které potřebovaly, se jim připsaly k dluhu. Stejně jako vysoké úroky. Pokuty za chyby se také připisovaly k dluhu.
Myšlenky na útěk
Malý Iqbal byl často pokutován a trestán. Původně půjčenou částku se rodině podařilo dát dohromady za pět let. Jenže vinou úroků, poplatků a pokut vyšplhal dluh téměř o polovinu. A na to rodina neměla. Tak musel Iqbal nadále otročit v továrně. V průběhu let si rodina půjčila další peníze a když bylo Iqbalovi deset let, výše dluhu již byla 13 000 rupií (asi 260 dolarů).
Desetiletý Iqbal už měl po krk neustálého bití a nekonečné dřiny. Rozhodl se změnit svůj život a začal plánovat útěk. Nechtěl se však vymanit z otroctví sám, chtěl pomoci i ostatním dětem. Jednoho pracovního dne se mu spolu s několika dětmi podařilo utéct. Běžely na nejbližší policejní stanici. Jenže místní policisté byli natolik zkorumpovaní, že děti odvezli zpět do továrny, protože za ně dostali tučnou odměnu.
Za tento čin byl Iqbal potrestán krutým bitim a hladovkou. I přes všechny tyto útrapy se nevzdal myšlenky na záchranu sebe a ostatních. Dva roky od prvního pokusu mu přálo štěstí. Podařilo se mu utéct. Tentokrát však nešel na policii, ale na nevládní organizaci, která se zabývala bojem proti dětské práci a o které zaslechl v továrně. Tam mu konečně pomohli a odvážný chlapec se tak dostal na svobodu. Velice usiloval o to, aby pomohl dalším tvrdě pracujícím dětem.
Po svém osvobození byl poslán do školy v Lahore. Tvrdě se učil. Čtyři roky školy zvládl za dva roky. Svůj příběh ihned zveřejnil, protože chtěl pomoci co nejvíce dětem. Začal spolupracovat s dalšími nevládními organizacemi, novináři i mezinárodními aktivisty. Přednášel na školách a dokonce získal i podporu OSN. Nakonec se mu podařilo osvobodit 3000 dětí. V roce 1994 byl pozván do USA. Vyhrál také cenu Reebok za lidská práva.
Iqbal Masih s členem nevládní organizace
Následky krutého dětství a tragický konec
Jeho krušné dětství v továrně na něm zanechalo psychické i fyzické následky. V jeho dvanácti letech byl velký jako šestileté dítě. Jeho tělo přestalo růst. Iqbal také trpěl problémy s ledvinami, zakřivenou páteří, bronchiální infekcí a artritidou.
Iqbalova rostoucí popularita a vliv způsobily, že dostával četné hrozby smrtí. On však všechny hrozby ignoroval a soustředil se jen na pomoc ostatním dětem.
V neděli 16. dubna 1995 přijel na velikonoční návštěvu ke své rodině. Poté, co strávil nějakou dobu se svou matkou a sourozenci, zamířil k návštěvě svého strýce. Tam se setkal se svými bratranci a společně s nimi se vydal na kole za strýcem na pole. Cestou však narazili na neznámého člověka, který na ně vystřelil z brokovnice. Iqbal okamžitě zemřel. Jeden z jeho bratranců byl postřelen do paže, druhý zasažen nebyl. Kdo a proč Iqbala zabil, zůstává záhadou. Většina se však přiklání k tomu, že za jeho smrtí stojí mafie kobercového průmyslu jako pomsta za boj, který Ibqal proti nim vedl. 17. dubna 1995 byl Iqbal pohřben. Přišlo tam asi 800 lidí.
Přestože byl jeho život tragicky a předčasně ukončen, jeho odkaz žije dál. Jeho odhodlání přesvědčilo mnoho lidí, aby se i nadále angažovali v boji za svobodu druhých a za ukončení prací dětí. Podle výzkumu z roku 2020 je k těžké práci nuceno ještě 152 milionů dětí.
Zdroje:
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/detsky-hrdina-iqbal-masih-z-otroctvi-zachranil-3000-deti-zaplatil-za-to-vlastnim-zivotem_570631.html
https://cs.eferrit.com/pakistansky-mucednik-iqbal-masih/
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Iqbal_Masih
