Článek
Ani jedno. Za dob komunismu byl divák těchto četných tragických a stresujících zpráv ušetřen. A falešně nabyl dojmu, že se nikde nic špatného neděje nebo hodně málo. Jenže ono se dělo, i když méně, ale k veřejnosti se to nedostalo. Cenzura byla obrovská. A to, co se k nám
dostalo, byla buď propaganda režimu anebo bludy. Jako třeba, když jakýsi představitel totalitního režimu prohlásil:
„V Německu tam je hrůza. Je tam nepředstavitelná bída a lidé tam spí na ulicích v krabicích.“
Když se pak otevřely hranice a první zvědavci se jeli na tu bídu podívat, nestačili se divit. Takový luxus jakživa neviděli. Oči z toho přecházely. Dělali jednoduše z lidí hlupáky. A to také nebylo dobře. Jediné pozitivum bylo, že tehdejší divák byl ušetřen nadměrných tragických, srdcervoucích a strašlivých zpráv. Psychika lidí byla v tomto směru ušetřena.
A ne, jako dnes. Kdy se na vás valí jedna zpráva horší než druhá. Na psychiku to nemá vůbec dobrý vliv. Úzkost a stres začnou pomalu a jistě útočit. Na mysli pak vyvstane otázka, co se to s lidmi děje a kam svět spěje?
Začíná to na silnicích, kde milovníci rychlé jízdy v důsledku svého frajerského počínání někoho ohrožují, vytlačují, zraní či zabijí. Pokračuje to přes šikanu nejen ve školách, teroristické útoky a končí to válkami. Toho všeho jsme každý den svědky v informačních zdrojích. Bezohlednost vládne světem, ve kterém si lidé přestali vážit toho nejdůležitějšího, co mají. A to je život. A co více, pasují se do role pánů světa a myslí si, že mohou rozhodovat o životě všech.
Vždyť kolik zpráv se v posledních dnech vyrojilo ohledně šikany dětí a mladistvých. Vždyť jsou to ještě děti, a přitom dokáží být k druhým tak brutální. A proč vlastně? Aby se před druhými předvedli? Aby si dodali sebevědomí? Nebo jen tak pro zábavu? To je více než otřesné! Jak mohou mít radost z toho, že druhého zmlátí? To vše, aby se tím pak mohli chlubit na sociálních sítích? Rozumný člověk to prostě nedokáže pochopit. To prostě pochopit nejde. Kde se mezi dětmi vzala taková nenávist, hrubost, agresivita? To v dětském světě nemá co dělat.
Ještě ani nedospěly a už si jen tak napochodují do školy, do obchodu či kamkoliv jinam a vytáhnou zbraň nebo nůž a nemilosrdně začnou zabíjet. Jen tak. To je naprosto šílené. Dříve takovéto ohavné činy dělali jen ti největší vrahové z řad dospělých. A bylo jich pár. Dnes jsou to děti a stále jich přibývá. To je alarmující! Co z nich vyroste? Bude do budoucna snad každý druhý agresor? Něco je prostě špatně. To nelze tolerovat.
Co se jim honí hlavou, že se najednou rozhodnou, že půjdou a někoho zabijí? Jak si dítě může dovolit rozhodovat o životě druhých? Nemají právo nikomu brát život. Jim ho také nikdo nebere. Tímto způsobem nelze řešit problémy. Je to jako lavina. Udělá to jeden. Přidá se další a pak už se to jen nabaluje. Nakonec je z toho ohromná rozjetá koule, kterou nejde zastavit. Děti mají být dětmi, a ne útočící bestie.
Téměř každý den přinese takovouto zprávu. Jak má být potom člověk pozitivní a radostný? To nejde jen tak hodit za hlavu a zůstat chladným. Člověka to nutí nad tím hlouběji přemýšlet. Jenže nic lepšího než stres, strach či úzkost z toho nevzejde. Ať byla doba za komunismu jakkoliv zlá, toto se a v takové míře, nedělo. Ano, režim dokázal hodně ututlat, ale pokud by byla šikana a útoky dětí na denním pořádku jako dnes, jistě by se jim to nedařilo tolik skrýt.
Lidé i děti byli prostě jiní. Nedovolili si udělat něco, co se nesmí. Věděli, že trest by byl krutý. Měli zábrany. A ty dnes absolutně postrádají. Ví, že jim za to moc nehrozí. Že se za dobré chování mohou dostat na svobodu o pár let dříve. Ví, že se dá leccos vylhat, okecat, obejít, a hlavně podplatit. Je to šílené, ale je to tak. Když člověk slyší, kde všude a jak obrovské korupce se dějí, tak je mu za ty lidi stydno.
Každý si chce pro sebe usurpovat co nejvíce, nehledě na druhé a důsledky, které to bude mít.
Ohleduplnost, pokora a zdravý rozum se úplně vytrácí. Mnozí nabyli dojmu, že čím větší gauner, tím větší uznání. Je to úplně obráceně, než by mělo být. Nejhorší je, že už je to natolik rozjeté, že se to ani nedá zastavit.
Stejně tak, jako rychle rozjeté auto, kterému se porouchaly brzdy. A to je další kámen úrazu. Otřesné chování některých řidičů. Nebyl by den, aby divák zprávu o bezohledném řidiči nezaslechl. Každý, kdo usedá za volant, musí vědět, že když pojede extrémně rychle a bude dělat riskantní manévry, že tím může způsobit tragédii a někoho zabít. Jenže jim je to jedno! Nezáleží jim na životě druhých ani na životě vlastním. A to je velký a hlavní problém. Auto je zbraň. Stejná jako pistole či nůž. Druhý proti ní nemá šanci. Řidič, který vědomě riskuje a agresivně ohrožuje druhé, je stejný jako ten, co vezme zbraň a jde někoho zastřelit.
Bezohlednost se dostává na první příčky. Někteří jedinci, jsou čím dál víc agresivní a ztrácí veškeré zábrany, jakoukoliv soudnost a pokoru. Tragické a smutné zprávy vládnou světem. A ještě k tomu jsou den co den mediální masáží důrazně přiživovány a neustále omílány dokola. Zapnete si v autě rádio, je to tam. Otevřete si internet, je to tam. Zapnete si televizi, je to tam. Nelze před tím uniknout. Leda nic nezapínat, na nic nekoukat, nic neposlouchat. Což by znamenalo nic nedělat, protože i internet je dnes k práci potřebný.
A v ten moment do popředí mysli vypluje otázka:
„Nebyly nakonec zprávy za totality lepší, když se k divákovi hrůzy nedostaly?“
Možná ano, možná ne. Ale zase se třeba musel divák neustále dívat na nejvyšší představitele komunistické moci, jak se při každé příležitosti vzájemně líbají. A to také nebylo nikterak radostné. A k tomu věčné lži a nekonečná propaganda, což bylo otřesné.
Co si vybrat? Těžko říci. Nejlepší by bylo, kdyby se lidé a jejich chování, vnímání a hodnoty změnili k lepšímu, aby i zprávy mohly být radostnější. Ale to je nejspíše utopie.
