Jednou tam skončí každý z nás

Ano. Je to hřbitov. Místo, kam chodí lidé navštívit své příbuzné a známé, kteří již opustili tento svět. Někdo tam chodí často a pravidelně. Jiný jen příležitostně párkrát do roka. A najdou se i tací, kteří tam nechodí vůbec. Ať už je to tak či onak, jedno je jisté. Úplně každý z nás tam dříve či později skončí. O tom není pochyb.

Je to místo posledního odpočinku naší tělesné schránky. I ten, co vedle vás nyní leží či sedí, bude jednoho dne ležet tam. A hřbitov pak bude jediné místo, kde budete moci být k dotyčnému zemřelému alespoň chvíli trochu blíže. Je to místo klidu, pokoje a rozjímání. Kde je cítit blízkost Boží přítomnosti.

Vstoupení na území hřbitova by mělo být provázeno úctou a respektem. Samotný hrob by se neměl stát okázalou soutěží pro druhé o co největší a nejkrásnější výzdobu. Stačí vkusná a decentní ozdoba, kterou uctíme místo odpočinku zesnulých. A pro jejich duši rozsvítíme svíčku, ať jim září na cestu.

Mnoho lidí se předhání o to, aby se druhým mohli chlubit, jak mají nejlépe vyzdobený hrob. Chtějí, aby ho každý obdivoval. Ale hrob není výkladní skříň nebo dům, který si kdekdo kýčovitě zdobí pro chloubou druhým. Má být poklidným a příjemným místem pro zesnulé.

A právě blížící se svátek všech zesnulých bývá přehlídkou honosných výzdob. Na hřbitov zpravidla zavítají i ti, kteří na něj celý rok nepřijdou. Většinou z takové povinné tradice. A neuvědomují si, že tam nechodí kvůli druhým, aby je nepomluvili, že neuctili Památku zesnulých. Chodí tam kvůli dotyčným zesnulým. Aby jim vyjádřili úctu. Dali jim najevo, že na ně vzpomínají. A to by měli dělat i během roku a nejen na svátek zesnulých.

Na druhou stranu jsou i tací, kteří na hřbitov nezavítají vůbec, ani na tento svátek. Jejich hroby jsou ponuré, zanedbané a zubožené. Působí smutně a depresivně. A není kdo by jim projevil úctu a vzpomínku.

Krásnou ukázku nádherných, čistých a upravených hrobů s decentní výzdobou najdeme v Bavorsku. Je na první pohled vidět, jak tam lidé s láskou a úctou pečují o místo posledního odpočinku svých milovaných. Umí skrze hroby dát najevo jak si dotyčného vážili. Procházení po tamních hřbitovech vás uklidní. Očí hledí na tu krásu a mysl nechápe. Je vám tam dobře. Cítíte se v klidu a pohodě. Nemáte žádný pocit strachu. Jako na některých hřbitovech u nás. Kde vás občas i hrůza jímá.

Vždyť za každým hrobem je skryt nějaký lidský příběh. Miminko, co zemřelo náhle. Dítě, co bylo nemocné. Dospělý, který měl tragickou nehodu. Nebo starý člověk, co odešel s věkem. Ukrývá život člověka, který si užíval jeho krás. Měl své blízké, kteří ho měli rádi. Smáli se s ním, plakali, povídali si i se s ním hádali. A když zemřel, tak zapomněli. V domnění, že když už nežije, tak nás nevidí a tak je jedno jak vypadá jeho hrob. Ale pokud je jeho duše v nebi, tak je vidí. A i kdyby ne, tak vzpomínka na místě posledního odpočinku je projevem úcty k nim.

Vzpomeňte tedy při návštěvě hřbitova v den Památky zesnulých na své blízké s úctu a pokorou v hlubokém duchovním rozjímání. Tam, kam jdete uctít jejich památku, bude jednou i místo vašeho věcného odpočinku. Tak se podle toho k němu tak chovejte. A jistě byste byli rádi za každou milou vzpomínku, která by vám byla věnována. Starejte se o hroby svých blízkých tak, jako by to byli oni sami. A hlavně. Nezapomínejte na ně.

A až budete stát bezradně v obchodě, zda máte vzít tuto květinu nebo tamtu větší. Či obě. Jestli oranžovou, žlutou, červenou nebo bílou. Zadržte a zastavte se. Uvědomte si, že vás z toho nebude nikdo známkovat. Vybírejte srdcem. Padla vám do oka nějaká a cítíte, že je to ta pravá, ale zdá se vám malinká? Nevadí. Vemte jí. Zamyslete se. Vzpomeňte si jakou květinu měl rád onen zesnulý. Jakou barvu? Měl raději velké nebo malé? Která by mu udělala zaručeně radost? Zkuste vybírat podle toho. Jen tak umocníte vzpomínku a dáte zesnulému najevo, že jste si ho vážili.

Jděte tam proto, že chcete. Že chcete vyjádřit vzpomínku svým blízkým. Ne proto, že je svátek zesnulých a všichni tam z tradice jdou, tak já musím také, abych splnil povinnost. O tom návštěva hřbitova není. Představte si, že tam jste vy. Jak byste si přáli, aby pozůstalí pečovali o váš hrob? Jak často byste chtěli, aby tam přišli? A podle toho se zachovejte.

Je pak smutné, když nastane den Památky zesnulých, tak tam lidé naběhnou a vehementně uklízí a zároveň sundávají z hrobu věnec z loňského roku. Celý rok tam nezašli a teď by se přetrhli.

A ještě smutnější je, když se lidé stále nesmyslně honí za majetkem a penězi. Mají nadité peněženky, luxusní auta, veškeré technické vymoženosti a hrob jejich zesnulých příbuzných je neupravený, zarostlý a zpustlý. Nic z toho si s sebou do hrobu nevezmete, ale vaše tělo bude v tom smutném, zanedbaném místě odpočívat. V místě setkání živých s mrtvými. Zamyslete se nad tím. A při návštěvě hřbitova projevte úctu zesnulým tichou modlitbou a rozjímáním.

Ať odpočívají v pokoji Ti, co již nemohou být mezi námi. A my buďme ti, co se postarají, aby místo posledního odpočinku bylo místem příjemným.

Zdroj: Autorský text