Článek
Název Hadza znamená ve volném překladu „respektovaný protivník“ a tento název dostali od kmene Masajů. Kdysi byli totiž Masajové ve válce s mnoha jinými kmeny, ale boje s lidmi kmene Hadza pro ně byly, na rozdíl od ostatních, neskutečně obtížné i přesto, že Masajů bylo mnohonásobě více. Hadzové totiž díky zkušenostem z lovu a znalostmi střelby z luku dovedli i v malém počtu způsobit obrovské ztráty na straně Masajů.
Hadzové žijí na velmi neúrodné půdě a přitom nikdy netrpěli hladem. Nepěstují vůbec žádné plodiny a ani nechovají dobytek. Jsou totiž lovci a sběrači. Svojí obživu si zajišťují hlavně lovem různých zvířat jako jsou antilopy, žirafy, zebry a někdy také slon. Loví především muži. Ženy s dětmi chodí do savan sbírat hlízy, kořeny, bobule a ovoce. O ulovenou potravu se vždy dělí.
Lov není nijak organizován, každý muž se postupně rozeběhne sám po savaně jiným směrem a čeká, než spatří lovnou zvěř. Muži s přehledem ví, kam se mají koukat a u jakého zvuku zpozornět. Jejich tempo je neuvěřitelně rychlé.
Občas se zastaví, zamíří a vystřelí šíp z luku, jehož hrot je napuštěný jedem. Jed získávají z rostliny Adénium tzv. pouštní růže. Jed ovšem není tak silný, aby trefené zvíře ihned zabil, proto musí raněného jedince dál sledovat, dokud nepadne vysílením. I dvanáctiletý hoch je schopný v pohodě ulovit třeba ptáka.
Ne každý lov je však úspěšný. Pokud trefí třeba jen pár ptáků i přesto jsou se svým úlovkem spokojeni. Lovit je totiž čím dál obtížnější kvůli rozvoji okolního zemědělství a zvyšování lidské populace. Pokud se však zadaří a muži se vracejí z lovu třeba s antilopou, cibetkou nebo paviánem, tak se o svůj úlovek podělí s ostatními. Žádnou hlavu si nedělají ani s úpravou úlovku. Jednoduše hodí ulovenou kořist na oheň vcelku i s kůží. Poté, co je zvíře předpečené, tak ho vykuchají a vnitřnosti hodí znovu na oheň. Maso pověsí a nechají na později.
Kromě lovu je dalším hlavním zdrojem potravy sběr plodů, bobulí a hlíz. Sběr je výsadou žen. Dokonale znají tamní flóru a nikdy nepřijdou s prázdnou a to dokonce ani v období sucha. Oblíbené jsou plody baobabu, které obsahují plno vitamínů a jádra mají vysokou výživovou hodnotu. Dále se ženy věnují vykopávání kořínků, které strukturou připomínají mrkev a chutnají jako sladké jablko.
Vesnice Hadzů se skládá z jednoduchých chýší, jejichž skelet je vyroben z proutí a je pokryt slámou, kůrou nebo listnatými větvemi. Uvnitř chýše je pouze kůže na zemi, ohniště a pár osobních věcí. Veškerý život probíhá venku. Muži sedí pohromadě, ženy také a děti si společně hrají. Každý má v chodu domácnosti a celé vesnice svou funkci.
Mladí lidé mohou mít před svatbou milostné poměry. Než se vdají či ožení, musí napřed projít rituálem dospělosti. K uzavření manželství je třeba souhlas rodičů z obou stran. Chlapci se žení přibližně ve dvaceti letech, dívky o čtyři roky dříve. Svatba je vykonána pouze krátkou oslavou, žádné velké ceremonie. Většina manželství je monogamní. Občas dochází i k rozchodům, hlavně z důvodu nevěry, mužské neschopnosti lovu, či nezájmu o rodinné povinnosti.
Postavení muže a ženy ve společnosti je rovnocenné, což je unikátním jevem. Jedinou drobnou vadou na kráse je, že muži mají slabost k popíjení alkoholu, který získávají od okolních kmenů výměnou za med. Muži kmene Hadza mají také podivný rituál. Po obědě si sednou kolem ohniště a naplní dýmku velkým množstvím tabáku. Poté vší silou natahují kouř, co nejhlouběji do plic.
To nejzajímavější nastává po dalších několika hlubokých vdechnutích. Kouř u nich vyvolá dávivý kašel, který trvá až několik minut. Ostatní muži netrpělivě čekají, až se k nim dýmka dostane a oni se budou moci také rozkašlat. Hadzové říkají, že je tato jejich oblíbená kratochvíle dobrá pro zbystření smyslů.
Hadzové žijí soběstačným a svobodomyslným životem. V očích mnohé populace jsou však vnímány jako podřadní, hloupí a zaostalí primitivové, kteří jedí divoká zvířata. Na druhé straně se najdou i tací, pro které je jejich život fascinující. Pohybují se svobodně, loví vše, co žije kolem. Žijí život bez zásadních vnějších zákonů a pravidel. Hadzů je přibližně 1200 a z toho třetina žije tímto tradičním způsobem života. Loví divoká zvířata, sbírají plody okolní přírody a obchodují s okolními kmeny. V dnešní době neuvěřitelné.
Zdroje:
