Článek
Putinova zvěrstva neznají žádných mezí. Ten se nezastaví před ničím. Klidně si vypálí rakety na nemocnici plnou léčících se dětí. Jako se to stalo nyní v Kyjevě. To je šílenost, nad kterou se chce normálnímu člověku brečet, když slyší takové zprávy a vidí obrázky z těchto míst. A nejhorší je ta bezmoc, že již přes dva roky není síla, jak bezcitného vraha nevinných lidí zastavit. Člověk propadá úzkosti a bezradnosti, že celý svět si nedokáže poradit s jedním člověkem, který začal rozhodovat o životech druhých lidí a nemá k tomu žádné právo. O tom, kdo zemře a kdo se narodí, může rozhodovat jen Bůh.
Co musí mít takový člověk v hlavě, když dokáže jen tak mimochodem zabít nevinné lidi a děti a v klidu si žije dál? A to vše jen kvůli území, které si umanul získat. Tento člověk nemá absolutně žádné svědomí. Takovéto typy lidí by neměly mít moc vládnout. Bohužel jich na světě začíná přibývat a to je alarmující.
Kdo se vydá za takovýmto bezcitným vrahem a podá si s ním úplně v pohodě ruku, je spolupachatel všech hrůzných činů a jeho smýšlení je stejné jako vrahovo. Toto jednání je nejen nepochopitelné, ale i neomluvitelné.
To je jako, kdyby někdo najednou vystřílel hromadu nevinných lidí. Jako se to stalo třeba na fakultě. Vrahovi by se nic nestalo. Žil by si spokojeně dál a pak by za ním přijel někdo a potřásl by si s ním pravicí jakoby se nechumelilo. A v klidu by si s ním povídal o zabíjení nevinných, jakoby to byly nějaké papírové terče. Člověku se z toho svírá žaludek, co za lidi mezi námi žije a ješte k tomu jsou na důležitých vládnoucích místech. Kam ten svět spěje, je jasné. Dokud budou takovíto lidé vládnout a rozhodovat, svět se k lepšímu nezmění. A to je třeba si plně uvědomovat.
Je totiž smutné a deprimující, že musí stále vítězit smutek, úzkost, zoufalost a beznaděj.
