Článek
Přísloví, krása bolí, platí v případě žen kmene Padaung dvojnásob. Pro krásu, tradici a nyní i pro výdělek jsou ochotny snášet nepohodlí i bolest.
Obyvatelé kmene Padaung žijí na hranicích Barmy a Thajska ve východní části Maynmaru. Padaungové pocházejí z oblasti Loikaw, do které je obtížné vycestovat, protože cesta autobusem z Mandalay trvá 16 hodin, od jezera Inle 12 hodin a z Yangoonu 17 hodin. Možné je i letecké spojení, ale lety jsou nepravidelné a značně drahé.
Jedna z vesnic jménem Pan Phet čítá kolem dvaceti domků, které jsou jednoduše, ale prakticky zařízené. V kuchyni je ohniště, kde se ve velkých hrncích připravuje jídlo. Každá vesnice má svého starostu. Matka starosty vesnice Pan Phet je velice váženou paní. Honosí se totiž prý nejdelším krkem.
Starší žena kmene Padaung se spirálovitou ozdobou
Dlouhé krky omotané mosaznou spirálou místních žen jsou nejen tradicí kmene, ale i hlavním poutačem turistů. Fascinující pohled na jejich krky, které jsou údajně o deset až patnáct centimetrů delší než normálně, jsou však klamné. Krk se nikerak nevytahuje. Pravda je někde jinde.
Svojí první kovovou spirálu dostane dívka ve věku pěti let. Její instalace je zdlouhavá a velice nepříjemná, protože kruhy váží několik kilogramů. Se zátěží se musí naučit žít. Spirála se pravidelně vyměňuje za větší a těžší až do svých šestnácti let. V tomto věku mívají dívky přes dvacet kruhů a váha této blyštivé ozdoby může být i dvacet kilogramů.
V souvislosti se spirálovou ozdobou dlouhokrkých žen se často mluví o protahování krku. Ale není tomu tak, krk se ve skutečnosti neprotahuje. Pravda je taková, že díky značné hmotnosti náhrdelníku a mladičkému věku dívek dochází k deformaci jejich klíčních kostí, ramena jsou stlačena dolů, deformuje se hrudní koš i vrchní řady žeber. Tím dochází k optickému prodloužení krku, což je ještě umocněno spirálovitou ozdobou.
Život s touto honosnou ozdobou však přináší různá omezení. Jelikož se ženy nemohou zaklonit, nejsou schopny normálně pít. Celý život pijí pomocí bambusového brčka. Taktéž rychlý běh je pro ně velice komplikovaný víceméně nemožný. Stejně tak, je i omezené spaní. Při něm si speciálním polštářkem musí podepírat náhrdelník, aby se jim lépe dýchalo.
Pro nás je to jistě nepředstavitelné, ale tamní ženy se s tím naučily žít a už to jako překážku nevnímají. S jejich neobyčejnou tradiční ozdobou se pojí i mnoho fám a nepravd. Nejvíce rozšířenou je, že když si žena obruče sundá, zlomí si vaz. Není tomu tak.
Ženy si běžně jednou za čas kruhy sundávají, a to hlavně kvůli hygieně a ošetření krku, který je potřeba namazat a ošetřit od otlačenin. Celý proces odvinutí a zpětného navinutí je velmi obtížný a děje se tajně jen v přítomnosti asistující osoby.
V minulosti, když byla žena nevěrná, potrestal jí manžel tak, že jí náhrdelník sundal a tím jí před ostatními vesničany zostudil.
Detailní pohled ze strany na mosaznou obruč
A proč vlastně ženy tuto těžkou ozdobu nosí? Zeptáte-li se jich, odpoví vám, že to tak nosily jejich maminky i babičky. Pravý důvod, proč se kdysi zavedlo nošení mosazných obručí, však není znám. Kolují o něm různé dohady a lidové pověsti.
Jedním z důvodů je zachování tradice a kultury. Někteří tvrdí, že dlouhý krk je symbolem krásy a zvyšuje atraktivitu před svatbou. Dalším dohadem je, že v minulosti docházelo k únosům mladých dívek okolními kmeny, a tak se dívky začaly takto upravovat, aby o ně cizí muži neměli zájem.
Jiná báchorka vypráví o tom, že když muži odešli na lov do hor, bývaly ženy ve vesnici napadány divokými šelmami, které jim způsobovaly zranění hlavně v oblasti krku a končetin. Obruče kolem krku, ale i na nohou a rukou je tak měly chránit. Pověstí o mosazných obručích existuje opravdu mnoho.
V současnosti mnoho mladých maminek z málo turisty navštěvovaných míst od tohoto zvyku ustupuje a svým dcerkám již obruče nedávají. Hlavně ze zdravotních důvodů.
Jiné je to ve vesnicích, které jsou hojně navštěvovány turisty. Obyvatelé kmene Padaung žili v obrovské chudobě. Díky přílivu turistů se jim podařilo z chudoby vymanit. Padungové jim začali prodávat suvenýry, které vyrábí muži a děti. Vybírají vstupné do vesnice a platí se každou fotografii.
Kvůli turistům a výdělkům si tak ženy i nadále ničí a deformují své tělo nošením těžkých obručí na krku. I proto je tato oblast některými nechvalně nazývaná jako „lidská ZOO“. Vždy ovšem záleží na úhlu pohledu. Nic na tom však nemění fakt, že obdivuhodná tradice žirafích žen nepřestane fascinovat.
Zdroje:
https://www.poznatsvet.cz/clanek/padaung.html
https://www.planetalidi.cz/clanek-mosazny-nahrdelnik
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/vitejte-v-lidske-zoo-za-tajemstvim-dlouhokrkych-zen.A081014_143120_igsvet_tom?galerie
