Článek
Despota je člověk, který chce především ovládat. Život s ním není vůbec jednoduchý. Ti, kteří s ním mají zkušenost, dokonce tvrdí, že je to peklo na zemi. Despotu nelze tzv. převychovat. Vymanit se z jeho područí lze jen rozchodem. Ten však musí být iniciován ze strany týrané osoby.
Despotou se člověk nenarodí
Despota se málokdy vyvine sám od sebe. Ve většině případů si svůj vzorec chování přináší ze své rodiny. Kde jeden z rodičů, většinou to bývá otec, aplikoval despotické chování na své děti, které si tento vzor odnesli do dospělého života. A z mladého despoty se stává starý despota. A předělat takového člověka je nemožné.
Despotické vzorce chování v rodině se dědí z generace na generaci. I když v mládí, obvykle na počátku vztahu, se dotyčný člověk může jevit jako dobrosrdečný, později u něj převládne to, co viděl doma: ženy si neváží, názory jiných lidí přehlíží a pohrdá jimi.
Charakteristika despotického chování
V partnerském soužití chce rozhodovat o všem, nejen o sobě, ale i o osobních věcech partnerky/partnera: jak a co si bude oblékat, jaký účes má nosit, k jakému bude chodit lékaři a kdy, kam bude chodit do práce.
Když dotyčná osoba neuposlechne, je potrestána a to hlavně křikem, posměchem a potupnými poznámkami.
Příklady chování despoty:
- v pracovní oblasti nutí partnerku k revoltě, aby odmítala úkoly, přesčasy…( Vyřiď šéfovi, že je blbec…)
- zakazuje partnerovi další studium či vzdělávání se slovy: "Stejně jsi hloupá, tak k čemu by ti to bylo?"
- Nepřipustí diskusi na žádné téma („Ty myslíš? Myslet neznamená vědět!“).
- Velmi často používá své oblíbené: „Pamatuj si, že já mám vždycky pravdu!"
- Despota v klidu navštíví svého partnera či partnerku na pracovišti a před kolegy i podřízenými ji/ho tzv. „sprdne“ za domácí prohřešek.
- S přáteli svého partnera se nestýká, protože to jsou dle jeho názoru pitomci. Když je ve společnosti svých přátel, své partnerky si buď nevšímá, nebo ji před ostatními shazuje a ponižuje. („Poslechněte si, co ta moje nána zase udělala…").
- Jdou-li na společný nákup nebo vyřizovat společné záležitosti, nejprve nechá despota mluvit partnerku a pak jí veřejně shodí („To je samozřejmě pitomost, co vám moje paní řekla…“) a objednávku učiní podle vlastního rozhodnutí.
- Despota musí znát každou minutu života všech členů rodiny (partnerky i dětí).
- Despotický jedinec rozhoduje o účasti dětí na školních akcích a zakazuje ty, které se jemu nelíbí. Velice se vyžívá v posílání vzkazů vyučujícím pracovníkům. ("Vzkaž učitelce, že je výlet blbost a že to nebudu platit. Řekni vedoucímu, že má idiotské nápady…") a pak důsledně kontroluje, zda to dítě vyřídilo, samozřejmě s pohrůžkou trestu.
- K dětem bývá despota velmi náladový. V jednu chvíli se s nimi mazlí a vzápětí je křikem vyžene z místnosti.
- Despota týrá spíše psychicky a má ze svého chování viditelný pocit uspokojení.
- V rodinách, kde se nějaký despota vyskytuje, můžeme nalézt až učebnicové prvky domácího psychického týrání.
Možná, že v daných situacích poznáváte chování svého partnera. Pokud jste si na mnoho z uvedených řekli: “ No, přesně, to je jak u nás doma,“ je na čase se nad takovým vztahem zamyslet.
Buď dál trpělivě snášet příkoří spojené s chováním despoty, nebo se s ním nadobro rozejít. Protože jak již bylo výše zmíněno, chování despoty se nikdy nezmění.
Anketa
Zdroj: frau.cz
