Článek
V indickém státě Arunachalpradesh se ve výšce 1572 metrů nad mořem rozprostírá malebné údolí Ziro, které je domovem pro šedesát tisíc obyvatel kmene Apatani. Přišli před čtyřmi stoletími z Tibetu za lepšími životními podmínkami. Původně obývali husté lesy a živili se hlavně lovem. V důsledku hladomoru a šíření epidemií se však přestěhovali a začali se věnovat zemědělství, jehož systém je důmyslně propracovaný. Konkrétně se jedná o pěstování tzv. mokré rýže.
Typickým znakem jejich terasovitého pěstování je maximální využití omezených ploch, které zavlažují důmyslným systémem nádrží a zavlažovacích kanálů. Rýžové terasy jsou budovány ručně a zavlažovány systémem kanálů a potrubí. Jednotlivá políčka jsou zavodněna a ve vodě chovají současně i ryby, které slouží nejen jako strava pro vesničany, ale také se starají o úrodnost podloží. Nad rýžovými poli pěstují proso. Veškeré zbytky z kuchyně zaorávají do půdy, aby byla voda plná živin.
O zemědělství se starají výhradně ženy, od výsadby až po sklizeň, čímž zajišťují udržitelnost své komunity. Každá vesnička má svoji radu starších zvanou bulyañ, která pravidelně zasedá a řeší další postupy. Ženy zastávají v rodině i komunitě významnou roli nejen v hospodářských činnostech, ale i ve společenském životě a podílejí se na rozhodovacích procesech.
Apataniové jsou velice příjemní a vstřícní lidé, jsou takzvaně „vítací typy“. Své domy si staví z pletených ratanových rohoží a střechu z ratanu postupně vyměnili za praktičtější vlnitý plech. Uvnitř hlavní místnosti je tma a hustý kouř z ohně. Většina domků nemá komíny a ohniště uprostřed místnosti trvale udí celý interiér. V zadní oddělené části je ložnice a kuchyň. Každý domek má verandu a malou zahrádku, kde se rochní prasata.
Kromě klasických pokrmů jako je rýže, zelenina, mithun, maso či ryby, konzumují Apataniové i psy, hady, myši, ptáky a hmyzí speciality, které lze dokonce v Ziro zakoupit. Apataniové jedí všechno vařené. Používají minimálně oleje a koření. K jejich stravovacím návykům patří i zvyk „užívat“ sůl samostatně.
Apataniové jsou velmi barevní. Nosí pestrobarevné oblečení z ručně tkaných látek. Ženy nosí náhrdelníky z korálků, mosazné řetízky a kovové zvonky spolu s těžkými náramky. Muži si zase svazují vlasy uzlem nad čelem pomocí mosazné tyče, která měří 12 palců.
Ženy kmene Apatani snadno rozeznáte, hlavně ty ze starší generace. Mohou za to tradiční obličejové úpravy v podobě tetování a nosních zátek k jejichž původu se váže více teorií. K tetování i úpravě nosu docházelo při první menstruaci, kdy je dívka považována za dospělou a měly ženám dodat ošklivý vzhled, aby útočník ztratil chuť dívku dobývat či ji unést.
Úpravu tetováním tvoří ornament „tippei“, což je dlouhá čára uprostřed čela, vedoucí na špičku nosu a pět spojených čar na bradě. Muži mají jen malé tetování ve tvaru písmene T na bradě. Jako barvivo slouží vepřový tuk a saze. Tetování na obličeji již najdete jen u starších členů kmene, protože je od roku 1970 vládou zakázáno.
Silným kulturním znakem žen jsou unikátní velké nosní zátky zvané Yaping Hullo. Nosní zátky jsou vyrobeny z kroužků ratanu, vyplněných hlínou a tukem a následně vypáleny. Původní záměr jež měl ženy učinit méně atraktivní, se postupně stal symbolem krásy a identity kmene. Čím větší zátka, tím krásnější žena. Ačkoli tato praxe mezi mladší generací upadá, zůstává silným kulturním znakem převážně starších žen.
Kolem tradice tetování a nosních zátek existuje mnoho legend a lidových rčení. Jedna z legend vypráví, že v dávných dobách žila v horách krásná a bohatá žena, ale žádný muž si ji nevšímal. Nevěděla čím to je, připadala si tak atraktivní. Jednou v noci se jí zdál sen, že si musí nechat tetovat obličej a vše se v dobré obrátí. Učinila tak a najednou se stala středem pozornosti a zanedlouho měla skvělého manžela a kupu dětí. Ostatní ženy ve vesnici ji následovaly a vzniklo tak spousty šťastných manželství.
Druhá legenda pochází z dob válek, kdy mladí muži odcházeli do bojů s okolními kmeny. Jak už to tak v bitvách bývá, spousty mužů už se nevrátilo a ženy zůstaly na své rodiny samy. Neměly však velkého klidu, protože duchové zemřelých manželů se vrátili do obydlí, dělali příliš mnoho hluku a pronásledovali vystrašené děti. Proto se ženy začaly tetovat v obličeji, aby je duchové nepoznali…
Ať už jsou legendy pravdivé či ne, jedno je jisté, tradice nosních zátek a tetování, odlišuje ženy kmene Apatani od ostatních na první pohled a je součástí jejich unikátní kultury stejně jako jejich důmyslné zemědělství, které je i v hledáčku kulturního dědictví UNESCO.
Kmen je také znám svou barevnou kulturou s různými festivaly a slavnostmi. Apataniové slaví dva hlavní svátky - Dree a Myoko, z nichž každý je zcela odlišný. Festival Dree je zemědělský a slaví se v červenci modlitbami za bohatou sklizeň a prosperitu celého lidstva. Festival Moyko je oslavou přátelství, který probíhá celý měsíc od konce března do konce dubna.
Díky všem těmto jedinečným zvyklostem se údolí Ziro stalo ojedinělým příkladem
živé kulturní krajiny, kde lidé a životní prostředí harmonicky existují společně ve vzájemné symbióze.
Zdroje:
https://www.planetalidi.cz/clanek-samani-indie
https://www.svetzeny.cz/zabava/zeny-kmene-apatani-se-zamerne-hyzdily-chranilo-je-pred-muzi-poznejte-jejich-jedinecnou
https://www.poznatsvet.cz/clanek/kmen-apatani-30000727.html
