Článek
Etiopský kmen Hamar se usídlil v povodí řeky Omo. Patří k etnickým skupinám, které se sice částečně usazují na jednom území, ale ve chvíli, kdy je jejich domov zničen nebo je zde málo obživy, nemají velký problém přestěhovat celé vesnice o hodný kus dál.
Stejně jako jiné domorodé kmeny mají i Hamarové své zvláštní tradice a nepochopitelné rituály, na jejichz dodržování dohlíží stařešinové.
Jediný rituál, který by jim mohl někdo závidět, je rituál Evangadi. Jde o tzv. noční tance, které oslavují mládí a lidskou přirozenost. Je to souznění. Mezi muži a ženami. Mezi člověkem a přírodou. Mezi zemí a vesmírem. Za doprovodu zpěvu, tleskání a tanečního rytmu nohou se ženy a muži pustí do nočního tance. Nejdříve tančí každý zvlášť, každý jiné kroky. Postupně se těla střetnou a tanec je čím dál divočejší a smyslnější. Nakonec se páry vytratí do buše, kde si užijí svojí intimní chvilku.
O mnoho méně příjemný je chlapecký rituál dospělosti zvaný Bullah. Musí jím projít každý chlapec, pokud se chce stát mužem a rovnocenným členem hamarské komunity s právem oženit se. Celý obřad začíná několik dní předem a předchází mu celá řada rituálních kroků jako rozpletení vlasů a sezvání příbuzných, které vyvrcholí hlavním obřadem skládajícího se ze dvou částí.
První část patří mužům u kterých proběhla iniciace naposledy a všem ženám, které jsou s „kandidátem dospělosti“ v příbuzenském vztahu. Ženy začínají tančit a vybízejí provokujícím tancem muže, aby je bičovali přinesenými pruty. Tím dávají najevo podporu svému příbuznému. Bičování se odehrává v několika fázích a na několika místech a ženám po něm zůstávají na zádech krvavé šrámy a do konce života pak vystouplé jizvy. Každý prut je použit pouze jednou.
Poté přichází na řadu druhá část rituálu, při které musí nahý chlapec čtyřikrát přeběhnout bez upadnutí přes hřbety patnácti až třiceti vedle sebe seřazených býků. Nahota symbolizuje dětství, které nechává za sebou. Pokud by neuspěl, zneuctil by sebe i své příbuzné a ty by byly následně společně s ním ostatními zbičovány.
Nejsmíšenější pocity u Evropanů však vyvolává šílený obyčej zvaný Mingi, což znamená prokleté dítě neboli nedokonalé či nečisté. Každé dítě, které takto kmenoví starší označí, musí být zabito, aby byl kmen chráněn před prokletím. K tomu, aby se dítě stalo Mingi, přitom stačí velice málo.
Prvním závažným důvodem je, když se dítěti vyklubou jako první horní zuby místo dolních. Stejně tak musí mléčné zuby ve správném pořadí také vypadávat. Nejprve spodní, pak teprve horní. Nikdy naopak. V takovém případě je dítě označené za Mingi a odsouzené k smrti. To samé i když má předkus nebo si náhodou zlomí či vyrazí zub.
Dalším důvodem je, když se dítě narodí neprovdané ženě nebo rodičům, kteří nemají povolení starších k těhotenství anebo pokud se narodí dvojčata. Odmítnou-li dospělí spolupracovat se stařešinami, budou též označeni jako Mingi a budou vyhnáni z kmene.
Dítě označené jako prokleté stařešinové rodičům seberou a buď ho utopí v řece, předhodí hyenám či krokodýlům, shodí ze skály, nechají zemřít hladem v zamčené chatě nebo ho udusí tak, že mu ústa naplní hlínou.
Stařešinové považují obětování dítěte za dobrý skutek, který je pro blaho celé vesnice a matkám říkají:
“ Pamatujte na vesnici a neplačte pro své dítě, můžete si udělat další."
Vůdce jedné z vesnic přiznává, že zabití dítěte, které poté odhodil v buši, byl pro něho šťastný okamžik a dodává:
„Všechny rodiny mi děkovaly. S každým výdechem takového dítěte je zlo blíž. Musí být zabito dřív, než přinese ostatním smůlu.“
Hamarové totiž věří, že by prokleté dítě přivolalo zlé duchy a s nimi sucho, hladomor a nemoci.
Podle hamarských tradic jsou totiž některá stvoření posvátná a jiná nositeli zla. O tom, do které skupiny patří, rozhoduje právě pořadí, v jakém se jim klubou zuby. Zatímco krávy a ovce se řadí do první kategorie (zuby se u nich objevují nejdříve v dolní čelisti), osli, koně a hyeny patří do kategorie druhé (zuby jim raší nejdříve z čelisti horní). Lidské bytosti jsou obecně vnímány jako posvátné. Odlišnost však znamená zlo.
Psychické utrpení matek, které se modlí, aby se vyklubal ten správný zoubek, je nepředstavitelné. A co teprve, když stařešinové popadnou dítě a odplují s ním doprostřed řeky. Dítě pláče, jeho matka pláče, ale muži toho nedbají. Zvednou ho a hodí mezi krokodýly. Kruté tradici, která i v dnešní době stále v Africe přežívá, se civilizovaný člověk zdráhá věřit.
Život mezi Hamary prostě není jednoduchý. Od narození až do smrti se kdokoliv z nich může dostat do nelibosti svého okolí a to nekončí dobře. Stačí vypadlý dětský zoubek nebo sklouznutí z býčího hřbetu.
Zdroje:
https://www.planetalidi.cz/clanek-ritualy-ceremonie
https://www.poznatsvet.cz/clanek/hamarove.html
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Hamarov%C3%A9
https://epochalnisvet.cz/mingi-zabit-dite-pro-dobro-vesnice/
