Článek
Byl to úplně normální vztah. Nešlo o žádné drama. Nikdo na mě nekřičel. Nikdo mě nebil. Nikdo mě vyloženě neopouštěl ani nepodváděl. Vše se zdálo být úplně bezproblémové. A možná právě proto mi tak dlouho trvalo pochopit, že něco není v pořádku.
Ustupovala jsem v maličkostech. V běžných rozhodnutích. Kam půjdeme. Kdy se uvidíme. Co budeme dělat. Jaký si pustíme film. Co je důležité a co „se přece neřeší“. Říkala jsem si, že vztah je o kompromisech. A že já jsem prostě ta, která je umí dělat. Nebyly to však kompromisy, byly to ústupky.
Když mi něco vadilo, raději jsem mlčela a zlehčovala si to slovy:
„To nic, to přejde.“
„Nechci dělat zbytečně problémy.“
„Aspoň bude klid.“
Ten klid ale nebyl klid. Bylo to ticho, ve kterém jsem se pomalu ztrácela.
Začala jsem být opatrná a více vážila slova. Přemýšlela jsem, jestli mé reakce nejsou přehnané. Jestli náhodou nejsem moc citlivá. Moc náročná. Moc komplikovaná.
A tak jsem se snažila být jednodušší verzí sebe sama. Méně chtít. Méně cítit. Méně potřebovat. Namlouvala jsem si, že to je láska.
Zlom přišel nenápadně. Jednou, při večerním přemítání, jsem si uvědomila, že kdybych měla říct, co opravdu chci, ani bych to neuměla pojmenovat. Tak dlouho jsem se přizpůsobovala, až jsem sama sebe odložila někam stranou.
A tehdy mi to došlo.
Láska není o tom vše vydržet.
Není o tom mlčet, aby byl klid.
Není o tom být pořád ta chápavá, silná a trpělivá.
Láska je místo, kde se nemusíte zmenšovat. Kde nemusíte své pocity obhajovat, vysvětlovat ani omlouvat. Je to místo, kde vás někdo poslouchá, i když říkáte věci, které nejsou pohodlné.
Dnes už vím, že kompromis neznamená, že se jeden přizpůsobí a druhý si zvykne.
A že vztah, ve kterém musíte pořád něco vydržet, vás nakonec stejně unaví.
Škoda jen, že jsem to nedokázala pochopit dřív. Ale možná právě proto jsem si musela tou cestou projít, abych to konečně pochopila naplno.
Možná se také cítíte podobně ztraceni ve svých ústupcích. Možná si říkáte, že to zbytečně přeháníte. Že to ještě zvládnete. Že jinde by to stejně nebylo lepší.
Jestliže máte pocit, že se ve vztahu musíte pořád hlídat, zmenšovat a mlčet, aby byl klid, není to klid. Je to pomalé mizení sebe sama. A žádná láska nestojí za to, abyste kvůli ní přišli sami o sebe.
Nemusíte hned odcházet. Stačí si přestat namlouvat, že vydržet znamená milovat.
