Článek
Národ Dinků je největší etnickou skupinou v Jižním Súdánu obývající oblast Bahr el Ghazal nedaleko Nilu, Jonglei, Kordofánu a horní části kolem Nilu. Podle udajů z roku 2008 by Dinků mělo být kokem 4,5 milionu.
Dinkové jsou považováni za nejčernější a především za nejvyšší národ světa s průměrnou výškou 182 cm. Muži jsou krásně rostlí, svalnatí a vyznačují se jednou netypickou věcí a tou je pomalá chůze. Čas totiž v jižním Súdánu vůbec nic neznamená.
Domy Dinků mají kruhovitý tvar a doškovou střechu. V okolí řek jsou domky stavěny na vyšších pahorcích nebo na trámech, aby byly ochráněny před záplavami v období dešťů. Domy staví i pro svá domácí zvířata.
Tradičním oblečením pro dinské ženy je sukně z dobytčí kůže, svobodné dívky a děti chodí nahé. Muži se často zdobí korálkovými náramky a náhrdelníky, jinak jsou také nazí. Někteří nosí potrhaná trička, slipy nebo plavky. Muži si barví vlasy na červeno pomocí kravské moči, ženy si naopak vlasy holí do hladka, až na malý chomáč vlasů na temeni.
Typickým znakem podle kterého Dinky bezpečně poznáte, jsou výrazné zářezy v obličeji. Zářezy do tváře a na čele provádějí dospělí chlapcům i dívkám v období dospívání. Tyto zářezy značí dospělost a možnost vstoupit do manželství. Množství zářezů také ukazuje přibližný věk osoby. Současně se zářezy do obličeje se provádí i další typický rituál Dinků a tím je vyražení čtyř předních zubů.
Jejich největším bohatstvím a chloubou je dobytek. Starají se o něj co nejlépe a dokonce jim staví i domy. Slouží jako dar, platidlo, zdroj potravy a také jako oběti při nejrůznějších obřadech. Množství dobytka označuje postavení ve společnosti.
Chlapci dostávají jména mužů, kteří se o ně starají (otec, strýc). Když dospějí, vyberou si ze svého stáda jednoho výjimečného vola a dají mu jméno podle jeho barvy. Toto jméno je zároveň i druhým jménem chlapce, který vola pojmenoval.
Kromě pastevectví se Dinkové věnují také zemědělství, kde hlavně pěstují čirok a dále okru, sezam, dýni, hrách, kukuřici, maniok, různé druhy fazolí, vodní melouny, tabák a proso. Pole obdělávají ženy, které také vaří a starají se o děti. Muži obstarávají maso a pečují o dobytek. Mladí chlapci se starají o dojení krav, když dospějí, hlídají stáda a dojení přenechávají mladším.
Dinkové se potírají popelem, aby jim nebylo horko. Všude, kde žijí, doutnají kouře, kterými odhánějí dotěrné mouchy. Pokud natřeni nejste, tak vám neustále leze po obličeji klidně dvacet much.
Tamní lidé neznají pocity, které mají lidé v civilizovaném světě. A to ty, že jsou neustále hodnoceni a sledováni. To jenom my vzdycháme: Ach jo, já asi vypadám! Dinkové jsou bezprostřední a hlavu si s tím absolutně nelámou. Čas tam plyne úplně jinak a je pro Dinky bezvýznamný.
Své o tom ví i písecký lékař Ota Buzický, který léčil Dinky několik měsíců a kteří mu bezvýznamnost času připomínali hlavně při jeho práci lékaře.
Pokud Dinkům řekl: „Berte tabletky třikrát denně,“ byl to pro ně naprosto nepochopitelný požadavek.
Podobný problém měli i s otázkou: „Kdy jste měl stolici?“ na kterou odpovídal oslovený pacient pět minut.
Jedna z věcí, o které Oto Buzický také vypráví a která je na lidech kmene Dinka obdivuhodná, je jejich péče o umírajícího. Na rozdíl od nás jsou Dinkové se svým umírajícím až do poslední chvíle. Krmí ho a leží v nemocnici pod jeho postelí. Když dotyčný umře, tak to hned poznáte. Pláč pozůstalých je totiž slyšet hodně daleko. Ti, kteří mají dostatek peněz si nechají udělat fotku zemřelého, kterého si pak doma povésí.
Zajímavostí je, že když Dinkové vyprávějí o své rodině, tak řeknou: „Bylo nás deset, pět nás umřelo“ nebo: „Měl jsem deset dětí, pět umřelo. Je mi to moc líto.“
Tamní životní podmínky nejsou jednoduché. Ať už jde o vysoké teploty, vlhkost nebo neustálé boje. Jejich smýšlení je naprosto odlišné od našeho. Západní svět je posedlý snahou ovlivnit svůj život, ale v Africe si lidé život určovat nemohou. Nemají na výběr z padesáti jogurtů jako my, kaši jedí z obyčejné hliníkové misky. Ale nemyslí na to. U nás je o mnoho méně lidí nemocných AIDS, ale strach obrovský. V Africe AIDS hubí statisíce lidí, ale oni se tím příliš netrápí. A v tom je jejich svět zcela odlišný od toho našeho.
Zdroje:
