Článek
Ke stupňující se nesnášenlivosti přispělo i znásilnění mladé ženy Ukrajincem. A bohužel se tím odstartovala nenávist na všechny Ukrajince, i na ty slušné. Až už to člověka unavuje.
Jelikož jsem však měla před dovolenou, nemohla jsem se dočkat, jak si od té české nenávisti odpočinu. Zvláště, když má cesta směřovala do zahraničí. To bude záruka klidu. A opravdu. Konečně jsem se mohla zrelaxovat v příjemně osvěžující vodě za doprovodu horkých letních paprsků. Vychutnávala jsem si tu pohodičku, když tu vedle sebe zaslechnu čísi hlas: „Jé, vy jste Češi?“
„Jo, jsme,“ odvětvím.
A čekám, na co se bude ptát. Dotyčná neznámá pokračuje: „To je hrozný, je to tady samý Ukrajinec,“ stěžuje si hned na úvod.
Cože? Zarazila jsem se. Hlavou mi proletěla myšlenka: tak lidé si jdou zaplavat do bazénu a první, co řeší, když potkají dalšího Čecha, jsou Ukrajinci. Nechápu. Proč nemluví třeba o bazénu, o vodě, o počasí nebo o čemkoliv jiném? To mají v té hlavě jenom je? „Je jich tady plno a nejhorší je, že kouří člověku pod nos. To je hrozný,“ pokračovala.
Zcela otrávena jsem raději zavedla hovor jinam a co nejdřív jej ukončila. První Čech a hned výhrady proti Ukrajincům. Chápu plně, že kouření pod nos je velmi nepříjemné a bezohledné, také to nesnáším. Spíše mě zaráží, že tam kouřili i místní a jiné národnosti a o těch se paní nezmínila a žádné výhrady proti nim neměla. Už jen to, že jí vadilo, že je jich tam hodně. Mě to bylo úplně jedno. Vždyť tam bylo mnoho dalších lidí z různých zemí. V klidu a pohodě užívali horkého léta. Už mi ta česká nenávist přijde jako národní sport. Ani v zahraničí před ní člověk neuteče. A to jsem si chtěla od ní přece odpočinout.
Zbytek dne jsem se snažila užít v klidu a pohodě. Jenže večer jsem udělala chybu. Koukla jsem se na internet, abych zjistila, co je u nás a ve světě nového. To jsem však neměla dělat.
Hned na začátku na mě vyskočila zpráva o bezdůvodném přepadení dvou Ukrajinek neznámým mužem.
Onen muž měl projíždět kolem dvou sedících žen s dětmi. Náhle zastavil a měl se jich údajně nejprve zeptat, zda jsou Ukrajinky. Když prikývly, že ano, tak je postupně obě zmlátil i před zraky jejich dětí, které tam byly s ženami. Neskutečné! Obě utrpěly zranění a jedna skončila v bezvědomí a musela být převezena do nemocnice. To je otřesné!
Co to muselo být s prominutím za magora, že jen tak napadne ženy s dětmi jen proto, že jsou Ukrajinky? To mi hlava nebere. To už ta nenávist zašla hodně daleko! A u takovýchto lidí bez kapky rozumu je obzvláště nebezpečná. Cožpak ty ženy a i další Ukrajinci mohou za to, že tu musí být? Kdyby nebylo Putinovo nesmyslné a kruté války, tak by zde nebyli. Vybíjet si vztek na nevinných ženách, a ještě v přítomnosti dětí, může jen lidská zrůda.
Kam ten svět spěje? Mám pocit, že od doby, co začala válka, je svět čím dál horší a s ním i lidé. Za chvíli, aby se člověk styděl za to, že je z Česka. Z té země, kde nenávidí Ukrajince a mlátí je na počkání. Krásná vizitka.
Ilustrační foto
Doslova mě událost nadzvedla ze židle. A klidná dovolená bez nenávisti k Ukrajincům byla ta tam. Ten, co způsobil válku, si běhá po světě vesele dál a nevinní lidé musí trpět nejen ve válce, ale i tam kde našli prozatímní azyl. Fakt nespravedlivé.
Česká nenávist k Ukrajincům je všudypřítomná a doprovází člověka na každém kroku. Ať je kdekoliv. I v cizině. To je neskutečné a až ubíjející. Lidé jsou naštvaní na Ukrajince, na vládu, na ty, co se jich zastávají, ale to nejsou hlavní viníci této situace. Tím je ten, co rozpoutal válku. Bez války by zde Ukrajinci nebyli a tím by nepřibývalo nenávistných Čechů.
Takže jediné, co by pomohlo situaci uklidnit, by byl konec války, jenže ten je v nedohlednu. Anebo pak jedině zbývá, aby lidé prozřeli a změnili se k lepšímu. Což je v podstatě utopie.
