Článek
Pochvala vyslovená upřímně od srdce potěší každého. A kdo tvrdí, že ne, tak nejspíše lže. Jenže, když se to s chválením správně neumí, může to dopadnout úplně obráceně. A dobrý úmysl se mine účinkem. Umíte správně druhé chválit?
Jak to u vás doma vypadá?
Když vaše dítko přinese vysvědčení s jednou dvojkou, řeknete spíše:
„Julinka je úžasná! Žádné jiné dítě ve třídě není tak chytré jako ona. Je úplně nejlepší. Má jen jednu dvojku!“
Anebo:
„Julinka dostala skoro samé jedničky, má tam jednu dvojku, protože je líná a vykašlala se na to, aby si tu dvojku opravila..“
Co s tím? Vychválit Julinku až příliš, jak je skvělá, protože má jen jednu dvojku? Nebo jí vyhubovat za to, že se měla učit víc, aby neměla jednu dvojku?
Každý jsme jiný a každý máme jiný pohled na svět. I na chválení. Jenže přehnané chválení ztrácí na účinnosti. Pochvala je nejvíce efektivní, pokud je myšlena upřímně. A nechválit vůbec je úplně špatně.
Jak říká psycholožka Jiřina Prekopová:
„Efektivnější je chválit než trestat.“
I když s tím většina starších lidí nesouhlasí. Tvrdí, že dnešní děti jsou vychvalovány a rozmazlovány a kam to vede? Oni, že dostávali příkazy a tresty a byli na život lépe připraveni. Jenže správně vyřčená pochvala dokáže druhé skvěle namotivovat. Nikdy by však neměla být spojena s výtkou, protože tím zcela ztrácí na hodnotě.
Proto není příliš vhodné říci například:
„To je skvělé, že jsi dnes zašrouboval tu zubní pastu, ale proč to nemůžeš dělat každý den?“
Tím druhého nemotivujete, ale spíše naštvete a pochvala se úplně vytratí.
Na druhou stranu říci jen: „super“ je také nedostačující.
Nemusí to působit upřímně a může vyvolávat pocit, že je pochvala nedoceněná.
Nejlepší je používat méně slov, která by však měla být adresná, například:
Partner partnerce:
„Kdybych já tě neměl…“
Babička malé vnučce:
„Až řeknu mamince, jak jsi s námi pěkně jedla u stolu, bude mít velkou radost.“
Děda vnukovi, který mu pomáhal v dílně:
„Moc jsi mi pomohl, bez tebe bych se s tím trápil mnohem déle, všem budu vyprávět, jak jsem rád, že tě mám.“
Takováto neotřelá pochvala dokáže skutečně potěšit. Možná vás napadne, že byste druhé rádi pochválili, ale, že není za co. Není tomu tak. Vždycky se dá za něco chválit. Za snahu určitě vždy!
Jako příklad vám může posloužit následující situace:
Babička trénuje se svým osmiletým vnoučkem Jiříkem diktát. Jiřík má lehkou dyslexii, proto to pro něho není tak jednoduché. Úpěnlivě se snaží, dává do toho vše, až se z toho potí a téměř nedýchá. Když diktát dokončí, babička červeně podtrhuje chyby.
„Tolik chyb!“ povzdechne zklamaně Jiřík a nervózně čeká na hodnocení babičky.
A babička řekne:
„To červeně podtržené jsou chyby. Ale dvanáct slov jsi napsal správně. Navíc jsi u toho pěkně seděl a správně držel tužku, i když to pro tebe není jednoduché.“
Jiřík se rozzáří a ptá se:
„Babi, budeme psát dál?“
Babiččina dobře formulovaná pochvala Jiříka potěšila a natolik motivovala, že měl chuť psát dál.
Kdyby mu bývala třeba řekla:
„Vím, že ses snažil, ale nestačilo to. Těch chyb tam bylo moc. Musíš se snažit víc.“
To by vnoučka moc nepotěšilo a chuť do dalšího psaní by ho jistě hned přešla.
Správně vyslovenou pochvalu lze využít v různých situacích. Vždycky je možnost druhého pochválit i přesto, že se mu něco nepovedlo.
Představte si, že jdete na návštěvu ke kamarádce, která žije sama. Je kolem Vánoc a ona, ačkoliv pro sebe cukroví nepeče, tak kvůli návštěvě kamarádek ho upeče.
Ochutnáte ho, příliš vám chutnat nebude, tak řeknete:
„To cukroví je nějaké jiné. Tys tam asi nedala máslo, viď? To chápu, protože je teď drahé. Prostě to nějak není ono.“
Jak myslíte, že by se asi kamarádka cítila? Zvláště, když ví, že tam dala plno másla, stálo jí to dost peněz, a hlavně si s tím dala tu práci. Pekla jen kvůli vám. Správně zvolená pochvala by byla na místě.
Co naopak říci:
„Díky za ochutnání, já moc cukroví nemusím, ale je od tebe moc milé, že jsi si s ním dala práci a pro nás ho upekla. Vážím si toho.“
To by kamarádku spíše potěšilo i když vám cukroví moc nechutnalo.
I snaha se dá ocenit. Pokud dokážete druhého neotřele, upřímně a správně pochválit, vězte, že ho daná chvála nejen potěší, ale bude si ji pamatovat celý život. A je jedno, jestli je vám pět nebo padesát. Platí to pro všechny stejně. Samozřejmě je třeba jí úměrně přizpůsobit věku.
Když pochválíte dvanáctiletého kluka:
„Ty jsi můj šikulíček!“ tak pochvalu naprosto degradujete.
A naopak, budete-li mluvit k dvouleté holčičce a s vážnou a zaujatou tváří jí řeknete:
„Perfektní výkon! Skvělá práce, Julie!“ možná nebude vědět, co jí chcete sdělit.
Je třeba mít na paměti, že vždy je lepší více chválit než kritizovat. A hlavně upřímně. Pokud je pochvala neupřímná, tak jí, obzvláště děti, brzy prokouknou. Nejde-li pochválit výkon, třeba namalovaný obrázek, můžete pochválit vhodně zvolené barvy.
Pochvala je v životě velmi důležitá, ale pozor, aby se druzí, hlavně děti, nestaly na pochvale závislé. Všichni jsme totiž do jisté míry na ocenění druhých svým způsobem závislí. Je důležité, umět se bez pochvaly jistou dobu obejít, nebýt jejím otrokem a nebýt na ní závislí. Dětem je potřeba to vysvětlit a naučit je to. Veďte je k tomu, aby se dokázaly pochválit i samy.
Jak se cítíte vy, když se vám podaří něco, s čím jste si dali velkou práci a nikdo vás za to nepochválí? Někdo je smutný, někdo to skousne a jde dál, jinému je to jedno. Ale přesto v koutku duše cítíte, že by vás alespoň malinká pochvala velmi potěšila. Chválit můžete i za drobnosti.
Zkuste překonat ostych, seberte odvahu a než se den nachýlí ke konci, tak někoho upřímně pochvalte. Nejen, že tím druhého potěšíte, ale bude se i vám lépe usínat s dobrým pocitem, že jste někoho pochválili. Vyzkoušejte to!
Zdroje:
https://www.i60.cz/clanek/detail/18778/spravne-chvaleni-proc-je-dulezite
https://m.maminka.cz/clanek/chvalit-lze-dobre-i-spatne-budte-uprimni-a-nepouzivejte-obecne-fraze
https://nasregion.cz/zvyknete-si-chvalit-toho-kdo-si-to-zaslouzi-nekolik-prostych-slov-diku-ma-v-sobe-velkou-moc-117365/
